Na Střelnici u Roudnice nad Labem

 
Na Střelnici u Roudnice nad Labem 

Datum 17. června 2010

Účastníci: Kavec47, Kocour1

Někteří jedinci mě pomlouvají, že jezdím jenom do Žiliny. Není to pravda, občas vyrazím i někam jinam. Abych to potvrdil, pokusím se zde nasmolit krátkou zprávu z jedné z letošních cest mimo Žilinu.

Manželka odjela s důchodci na celodenní výlet a já zůstal doma sám, pouze s Francouzkou…., pardon to byl překlep chtěl jsem napsat francouzskou holí. Přemýšlel jsem, co budu dělat, když vtom mě od celodenní nudy zachránil telefon dobrého parťáka motorkáře Kavce, který mě přemluvil ke společnému výjezdu s tím, abych něco navrhnul. On pro to vymyslel dobrý název „vynorovat mě za sucha“, čímž má na mysli přesvědčit Kocoura aby vylezl ze své nory a vyrazil na motorce.

Pokud bych zůstal doma, čekalo mi vaření oběda a do této činnosti se mi v současném vedru vůbec nechtělo. Takže pro mě byl cíl jasný, místo kde se dobře vaří, dá se sedět venku a mít motorky pod kontrolou. Takových míst znám celkem mnoho, takže zbývalo jen vybrat některé z nich. Vzpoměl jsem si na jednu příjemnou zahradní restauraci, kterou jsem nalezl při svých výjezdech spojených s hledáním vhodného místa na sraz.

Jmenuje se Na střelnici a nachází se v Ústeckém kraji těsně za Roudnicí nad Labem, na silnici č. 246 směr Mělník, adresa – Samota 501. Je to skutečně samota na kraji lesa, venkovní příjemná část má odhadem kapacitu okolo 40 až 50 hostů s malým parkovištěm, na které je dobře vidět.

Cesta z Velvar do Roudnice mimo dálnici vede přes vesničky Černuc, Bříza, Račiněves a kupodivu ještě i v dnešní době to je silnice, kde je minimální provoz a po většinu trasy sledujete nepřehlédnutelnou horu Říp.

Přijeli jsme na místo asi po jedenácté hodině, ve venkovní restauraci bylo poloprázdno. Dobře jsme poobědvali, lehce pokecali, když přišel číšník a sdělil, aby se hosté přesunuli ze zahradní restaurace do vnitřní, protože od 12ti hodin má celou venkovní restauraci zadanou mateřská školka pro padesát dětí. Jasně jsem si v duchu představil, co udělá padesát malých prcků, až uvidí naše motorky a raději jsme zaplatili a odjeli.

Cestou jsme se zastavili u letiště v Roudnici, kde jsme vyfotili naše stroje s pozadím monumentální slavné hory Říp.

Ještě jsme se zastavili ve velkém Primotocentru v Kamenném Mostě, kde jsem investoval část svého důchodu na dovybavení mojí motorky. Po krátké zastávce u nás pokračoval Kavec dalších asi 70 km domů.

Zdraví Kocour (a pak, že jezdím jenom do Žiliny – to je jen pomluva)