3. sraz 2010 - Radvaň nad Dunajem - 2. - 6.7.2010


Sraz u BobyhoShrekOLDA z pohledu motobaby

Účastníci : BobyShrek, MílaDeauville, Jirboz+manželka, Motodědek+manželka, petásek+manželka, biker.all, miko, LUSO, mirek42, JVK, Balu1, motobaba

Snad jsem na nikoho nezapomněla?

Díky Šhrekovi jsem se podívala po několika desítkách let zase na Slovensko. První a jediný "problém" : ranní vstávání. Vyjížděli jsme v sobotu ráno v šest hodin z Nové Paky, což pro mě znamenalo, vstát v půl páté. Strašná představa! Ale stálo to za to!!!
Cesta do Radaně v úmorném horku, s několika zastávkami, jízdou zručnosti na příjezdu do Bratislavy, kde dělali novou silnici, a kde jsme se proplétali několikakilometrovou dvojitou kolonou aut, skončilaněkdy kolem půl třetí v Radvani. Byli jsme uvítáni Jirbozem a jeho ženou, kteří nám poskytli první pomoc v podobě grilovaného masíčka s vejcem a spoustou zeleniny. Resuscitaci zdárně dokončilo chlazené pivko. Později odpoledne se vrátiliostatní účastníci z vyjížďky do Komárna. Samozřejmě jsme museli hned vyzkoušet vodu v Dunaji:
byla to nádhera. Dokonce jsme měli i "vlastní" píščitou pláž.

 Sraz začal senzačně a byl každým dnem lepší a lepší. Možná nedodržím časovou posloupnost událostí (ale to asi není to nejdůležitější), je to už přece pár dní, takže prosím o pochopení a případné korektury...
Večerní posezení pod zelenou pergolou, povídání, popíjení výborného slovenského vínka - to nemělo jedinou chybičku. Shrek je úžasný hostitel a parta, která se u něj sešla, byla moc fajn.
Také nás přijel pozdravit Shrekův syn s kamarádem, jejich krasavice vzbudily zasloužený obdiv.

Kluci přivezli něco na zub, nechali jsme kolovat.

V podvečer jsme vyrazili do sousední Moče - to je název vesnice - na "Sviečkovicu". Měli jsme štěstí, Chytli jsme autobus, o kterém jsme nevěděli, jestli vůbec pojede. Snažili jsme předtím nastoupit do několika autobusů, které svážejí zaměstnance Nokie, ale marně, pak jsme se dočkali toho správného.

Dorazili jsme na břeh Dunaje, kde jsme se úspěšně vmísili mezi místní

a pochutnali si na pečených klobáskách a rybách.

Pak jsme se rozhodli přemístit se zpátky "domů", ale jak? Pěšky se nikomu nechtělo, bylo to přece jen 4 kilometry... Ale to by nebyl Shrek, aby to nevyřešil! Zorganizoval "taxi" , a tak jsme byli postupně všichní převeženi do Radvaně. Poslední jízda Felicie s šestičlennou posádkou byla dost náročná.

A protože byl tak horký den, bylo třeba neustále doplňovat tekutiny, což jsme všichni pilně dělali. Zkusili jsme také místní specialitu: klacíkovici s kefírem. Slivovice, ve které se máchají větvičky, aby dodaly tomu lahodnému moku ještě lahodnější chuť a barvu. Správně by se k ní měla pít žinčica, ale s kefírem to bylo moc dobré pití. Pak se setmělo a my se přemístili na pláž k Dunaji. A tam jsme pochopili, co je to ta "Sviečkovica" : lidé pouštějí po Dunaji zapálené svíčky. Proč? Tak to se musíte zeptat dodatečně Shreka. Asi jsem nadávala pozor, protože i u vosy jsme pilně dodržovali pitný režim. V neděli ráno jsme vyrazili do obce Pukanec, kde jsme měli domluvené prohlídky vinných sklípků. Cestou jsme se zastavili na oběd na Bobiho ranči.

A pak se nás v Pukanci ujal místní vinař a bednář, který nás provázel po sklípkách. Bylo na co koukat: krásné, i když zatím prázdné, soudky

vinařské moudro

plné sudy

Pokračovali jsme do sklípku Beton, kde se prý dříve v patře tancovalo

tady jsem si koupila vynikající ryzlink.
Škoda, že ochutnávky pro nás byly jen prostřednictvím čichu a zraku - srdce mi to mohlo urvat!
Popojeli jsme na další vinohrad, nechali stát motorky pod ochranou patrona vinařů

troch se prošli kolem vinic, ochutnali moruše, a po prohlídce nádherného chladného sklípku jsme zasedli k "malému" občerstvení.

Vínko jsme zase jen očuchali, i když toho "zakázaného" - odrůda Othello - jsme si trochu lízli.

Už proto, že je zakázané "vrchností" z EU. Zřejmě se bojí konkurence. Večer po skvělé koupeli v Dunaji jsme si pošmákli na vepřových kolínkách

a výborném vínku. V pondělí po snídani - výborná dršťková á la Shrek


jeli někteří účastníci srazu do Visegrádu, já s Mílou do Banské Štiavnice. Krásné svežení po celkem dobrých silnicích, zpestřené incidentem se žluťáskem, který se mi - nevím jak - dostal do helmy a rozhodl se prozkoumat můj obličej. To bylo už druhé setkání s hmyzem. Den před tím mě zobla vosa, která se mi dostala pod rozepnutou bundu. Jezdila jsem pak i v tom největším horku zapnutá až po krk. Banská Štiavnica má kouzelnou polohu

a na hlídaném parkovišti ochotného pána, který nám dal helmy a bundy k sobě do auta. Byli jsme v hornickém muzeu a ve štole Bartoloměj


kde se ve středověku těžilo zlat, stříbro a měď, později pak i další kovy. Dozvěděli jsme se, že Slovensko bylo před objevením Ameriky největším dodavatelem zlata a stříbra pro tehdejší svět. Ve štole bylo příjemné chladno a spousta exponátů.
Vrátili jsme se do Radvaně dost pozdě, najeli jsme kolem 300 km. Tady nás čekalo překvápko v podobě úžasného kotlíkového guláše

osvědčená klacíkovice a vínko. Shrek se šel s Mílou "svézt" po Dunaji - asi kilometrový pochod po silnici proti proudu a pak se nechali dopravit na hravých vlnkách Dunaje na Shrekovu pláž.


Poslední večer se vydařil obzvlášť dobře! A přišlo poslední ráno a s ním Shrekova tlačenka k snídani.

Vůbec se mi nechtělo domů! Ještě fotka na rozlůčku.


Šla jsem se s klukama "svézt" na Dunaji - nádhera! Proud je tam tak silný, že má člověk co dělat, aby se dostal ke břehu. Pak jsme se sbalili a kolem desáté vyrazili. Před námi černá mračna nad Komárnem, bouřka, liják. Než jsme našli pumpu, byli jsme promoklí. A tak to šlo skoro celou cestu zpátky. Od Komárna do Bratislavy jsme trochu uschli, v Bratislavě vjeli do lijáku, ve kterém jsme jeli až na Moravu. Před Brnem jsme uschli a u Svitav vjeli do dalšího nadělení. Teplota 15 stupňů, liják, místy kroupy, vichr... Byl to dobrý test pro mě i pro Suzi! Zkusila jsem si, že i za takových podmínek se dá - protože musí - jet. Ale nebude to rozhodně patřit k mým oblíbeným činnostem. Radši horko a sucho...

Boby díky!!!

4 komentáře:

  1. Na tento sraz budu dlouho vzpomínat. Se Shrekem jsme plavali po Dunaji prakticky denne. Moc se me to libilo.
    Dale bych rád ocenil výkon Ivy při zpáteční cestě. V Bratislavě jsme "museli" při slejváku jet okolo 100km/hod. Jinak nás na dálnici dost nevybíravě předjížděla a ohazovala auta. Zastavit nebylo kde. Iva rychlost udržela. To co jsme chytli u Svitav, kroupy, nárazový vítr, atd. fakt byl test na výdrž.
    Myslím, že leckerý tzv. "drsny motorkář" by měl v té slotě co jsme jeli moc starostí.
    Když jsme se s Ivou vraceli z Velehradu, z Brna až asi 50km za Svitavu opět skoro to samé. Ale to už se zvládalo s úsměvem.
    Míla D.

    OdpovědětVymazat
  2. Kocour
    a máme tady nového reportéra, máš to perfektně napsané

    OdpovědětVymazat
  3. Díky motobabo. Pro nepozorné chci zdůraznit, že čas na hodinách u foto se mnou je dopolední, tedy pre motobabu brzo ranní.
    Opravdu mám z celého priebehu veľmi dobré spomienky. A o to vlastne vždy ide.

    OdpovědětVymazat