Zůčastnili se:

Kocour1, LUSO, Marťan-ka s Vildou, Pavelmazel,

A je zde další skvost od naší dopisovatelky Marťan-ky.

1. KOCOURŮV MINI SRAZ

Okolo diskuse o srazech zaznělo souvětí : „Ahoj Kocoure myslím, že bude stačit napsat kdy kam pojedeš a kdo bude chtít a bude mít čas tam přijede. Místa jsou to osvědčená a třeba já osobně abych Tě viděl projedu zdí.“ No uznejte sami není to krásné vyznání, jen kdyby tohle povídal nějaký muž mě.
Co tedy Kocourovi zbývalo.Svolat sraz a to prosím slovy: „Pokud se mi povede s berlemi (fofrklacky) nasednout, tak se budu okolo 14.00 vyskytovat v naší známé občerstvovně v Žilině u Kladna. Marťanka a Pavelmazel mají účast povinnou.“

Tady na tomto místě se musím přiznat, že Kocourův problém, kterak osedlat svého nového oře nám nedal spát a padlo mnoho báječných nápadů. Mnozí z nás přišli s myšlenkou obnovit středověké vysazování rytířů s těžkou zbrojí na jejich koně, tato metoda se nám zdála báječná, ale Kocour prohlásil, že potřebuje sesednout i v nějaké té občerstvovně. Tak jsme dali znovu hlavy dohromady a další zlepšovák byl na světě. Určitě všichni znáte stoličku co se používala při dojení krav. Tak místo berle uvázat na záda jako usárnu a problém je vyřešen. No nejsme my výtečná parta.

No což povinnost je povinnost, osedlali jsme s Vildou oře dostatečně včas, abychom se stačili zastavit v Hatích pro čerstvé mléko od pilných kraviček a mažem do Žiliny, kde v družném hovoru již sedí sám vyzyvatel s Pavlíkem. Přidáváme se k nim a na oslavu shledání si dávám výtečné palačinky s kávičkou. Využívám čas přípravy a jdu obdivovat Kocourova ptáka,


kterému bohužel nesvítí očíčka, ozdobný rámeček na SPZ a celou jeho novou krásku.
A to už přijíždí další, který nemohl dnešní sraz vynechat. Přivítejte spolu s námi Lusa:


No povídání plno, motorky, helmy, páté přes deváté a jak jsme byli všichni po té zimě neužití, tak všichni chtěli všechno povědět a málo co poslouchat. A tak se stalo, že jsme se perfektně dohodli kam pojedem, přesvědčili Kocoura, že tak krásný den si zaslouží delší vyjížďku a vyrazili směr Křivoklát.


Dále Roztoky, okolo Březové a v Žebráku jsem se zastavili domlouvati další cestu. Kocour stávkoval s tím, že mu to nejede a chcípá, ale jelikož to neřekl s patřičným důrazem (je známá jeho nechuť odjíždět dál od komína) byl mnou přesvědčen, že s námi se nemusí bát vlka nic. Ale po odbočení na Rokycany najednou nevidím Kocoura, tak stavíme a Vilda jede pátrat po pohřešovaném. Kocour stál zakouslý do krajnice se slovy, že nevěděl kam má jet neb jsme mu ujeli a na Skryje se jede jinudy.


V této chvíli jistě pozornému čtenáři neuniklo, že zde se nachází první zmínky o Skryjích. Ale to je právě ten problém komunikace, kde si každý udělá vlastní závěry a na nic jiného nedbá.
Naše parta pokračovala dál směrem na již zmíněné Rokycany. V následné vesnici Pavel zastavil, aby překontroloval stav účastníků a dobře udělal. Kocour si opět stěžoval na chcípání motky, tak se mu na to muži konečně podívali a opravili závadu. Na tomto památném místě Kocour na dotaz jak se mu jede na novém stroji prohlásil : „Nemohu si pomoci, ale tahle mašina má i 6ku.“


Poté následovalo další přesvědčování Kocoura, že vážně nejedeme do Plzně, jen do Rokycan a tam točíme do Hořovic na další známou osvěžovnu. Stále nám chtěl ujet, ale my se nedali. Tedy je nutno zmínit, že mu bylo umožněno i se vrátit s tím, že samozřejmě jedeme s ním. Parta je parta. Ale pod mírným nátlakem srdnatě pokračoval v cestě. A na další velmi nutné zastávce(to víte kávička je kávička) s námi hrál dokonce na schovávanou.


Také den byl jak malovaný, vůbec nikomu z nás (alespoň myslím) se nechtělo domů. Kocháním cesta rychle uběhla a Hořovice na dohled. Měníme si s Pavlem vůdčí úlohu a v kopci se usmívám pod vousy a vzpomínám na jinou vyjížďku.
Ještě Vás baví číst?

Tak tedy dobrá.
To bylo tenkrát, když jsem se sotva na svém mazlíkovi udržela, to víte začínat na něčem co má 240 kg není legrace. Tak mě jednou Kocour vzal na vyjížďku právě do Hořovic na Ranč, ale netrefil se a projížděli jsme z náměstí dolů kopcem, kde zabrzdil a ptal se na cestu. Jelikož Ranč byl směrem zpět jal se Kocour otáčet na svém mrňavém a lehkém nic přímo na místě. Při pohledu na mé zděšení prohlásil, že dole je kruhák, kde se tedy milostivá otočí, ale to už neviděl to další zděšení neb v té době kruhák pro mě byl noční můrou. No nedalo se nic dělat a mě se i toto úskalí podařilo zdolat, ale to ještě neměl být konec všem mým útrapám.
Kocour vyrazil do kopce, ale tak nějak jako by se mu ani nechtělo a tu ubral plyn a onde také a já nebohá za ním měla co dělat, abych se udržela na svém stroji. No nepřejte si slyšet těch jmen co jsem mu dávala, ale nakonec se vše v dobré obrátilo a cíl byl ve zdraví nalezen.

Když odbočuji k Ranči stále vidím všechny za sebou. S lítostí projíždím kolem hřbitova. Je tak nádherné světlo, ale přeci nebudu partu zdržovat svým focením a po rozkopané štěrkem posypané cestě dojíždím k Ranči s Pavlem v patách, ale ouha nikdo další. Čekáme, ale zdá se mi to dlouhé, tak posílám Pavlíka na průzkum. Já bych nejela ani náhodou znovu na štěrk. Ale Pavel říká čekáme, vždyť už tu musí být, ale nebyli. Čekáme a nejsou. Volám, ale nikdo telefon nezvedá. No přiznám se dobrovolně ten pocit nebyl nic moc. Pochvíli telefon, že Kocourovi došel benzín a musí se poshánět. Uklidnění veliké.
Využíváme čas a perfektní světlo a tu čirou radost ze života co se nám předvádí a fotíme a fotíme.


A najednou, vidíme přijíždět zbytek naší party,


Ale ouha Kocour nikde.
Tak tedy co se stalo.
Kocourovi došel benzín těsně před odbočkou k Ranči a nefungovalo přepínání na rezervu.
Vilda s Lusem sedli na jednu motorku a dojeli k pumpě a zakoupili kanystr s benzínem.
Kocour, který toho měl tak akorát dost po dotankování a upevnění kanystru vyrazil k domovu. Dobře míněná slova, že musí cestou tankovat už asi neslyšel.
Chlapi dorazili za námi na Ranč a po potřebném odskočení si jsme vyjeli zpět v Kocourovo stopách , ale nikde po něm ani vidu ani slechu.
Po dojetí k domovu, říkám Vildovi, aby se ani nesvlékal a volám Kocoura, ale ten vezme telefon až po notné době s tím, že právě dojel.

Ufufufufufufufufufufufufufufufufufufufufufufufufufufufufufufufufufufufufufufufufufufufuf

No a teď by bylo asi rozumné, aby to popsal sám, ale já se pokusím reprodukovat jeho slova.

Jel a jel a jak zapomněl, že by měl tankovat, tak mu pro změnu už zase došel benzín. Bylo to vesnici před jeho bydlištěm a 100m od pumpy.

Tak tam prý do smrti nezapomenou na někoho kdo tlačí motku a podpírá se fofrklackem.
Ani se jim nedivím.

Celý zmožený přijíždí k domovu, kde zvoní, ale nic se neděje.Volá, ale nikdo to nebere. Tak mlátí fofrklackem do okna a teprve poté vybíhá celá umáčená Eva z vany a pomáhá utrmácenému muži k domovu.
No a vrcholem všeho bylo, že jeho milované děťátko Rambíček si dovolil na páníčka štěkat.

A jak říkal můj výtečný kamarád, to je jen takové malé nemravné čtení s mravním ponaučením nakonec.

Prosím netrhejte partu. V jednotě je síla. A tu jsme prokázali.
Je nutno si uvědomit, že to byla prakticky Kocourova první vyjížďka v jeho stavu a na nové motorce, ale Kocoure ještě, že jsem Tě nutila, takhle nás na to bylo víc. Teď si představ, že by jsi někde zůstal sám.

A co na to Kocour:

7 komentářů:

  1. Teda to bylo ale dlouhý čtení :) Ale chtěla bych ve vašem věku taky ještě jezdit chlapi a dámy.

    OdpovědětVymazat
  2. Kocour, správně by se to mělo jmenovat "jak jsme pod velením Marťanky jeli na kafe do Skryj přes Plzeň".
    Moc pěkné, jsi skrytý talent.

    (chce to po mě vyber profil, nevím co to je tak volím anonymní ?)

    OdpovědětVymazat
  3. Suprové počtení, přeju Jardovi, ať brzy vychytá všechny vědomostní mouchy o virážce a jen otázka: proč jste jej nechali jet medvěda???, kdyby jel druhý, nic takového by ho nepotkalo. Ale jste všicni fakt dobří, že jste drželi basu. Majk

    OdpovědětVymazat
  4. Jste prostě jedničky.Tak by to mělo fungovat.A o tom ...to je.Jirka.

    OdpovědětVymazat
  5. Suprové čtení o dobré partě.Zdravím všechny účastníky a tiše závidím.
    dědkulín

    OdpovědětVymazat
  6. Majku, medvěda jel za celou vyjížďku přesně 100m. Jelikož ho dobře znám, tak to bylo ošetřeno, ale i sebelepší organizace občas selže.hahahahahahahahaha

    OdpovědětVymazat
  7. Kocour

    Marťanko třes se, poslal jsem Petrovi moji pravdivou verzi této anabáze, tak doufám, že ji zveřejní ovšem romantiky tam moc není.

    OdpovědětVymazat