JISOSŮV malovaný den

Jak jsme tak seděli prvomájově u Kocoura, navrhl Jisoso, že by nás rád pozval na Jízdu starých kol, kterou pořádala vesnice Všeň nedaleko Sobotky. Předpověď počasí nedávala velké naděje ne výlet, ale my jsme si zkrátka nahoře udělali objednávku na krásný den a o víc se nestarali.
Ovšem pro mě osobně vyvstal ještě jeden veledůležitý problém. A to, kterak sedět jednou prdelkou na deseti posvíceních. Ten samý den se konaly Berounské keramické trhy,které si opravdu nikdy nechci nechat ujít. Tak babo raď.
No jo, což o to, baba poradila, ale opět je tu problém s brzkým vstáváním, které fakt nesnáším.
Ale co by jeden pro potěchu nepřekousl.
Podařilo se mi opravdu vstát a za stálého zívání dorazit do Berouna, kde už dávno davy dychtivých návštěvníků okukovaly um lidských rukou.

Tolik rozmanitosti, krásy a tvořivosti spojené s úžasnou atmosférou prosycenou hudbou a vůněmi všech možných gastronomických lákadel, to všechno v nádherném prostředí Královského města Verona, pod bedlivým dohledem dvou dominantních barokních krásek, nemůže nechat chladným žádného návštěvníka. A kdoví kolik novodobých tragických milenců bloumá mezi stánky.

Plzeňská věž

Prohlížíme nádherné výrobky, zdravíme známé i pocestné, spořádáme obrovský 3 cm silný koláč s jablky a oříšky a pomalu, tedy spíš rychle, se ubíráme k odchodu, ale nedá mi to a musím ještě vyfotit velice vkusně provedené hrníčky na speciální kávičku pro nás motorkáře.

Tak a honem auty přeplněným Berounem k domovu. Cestou stačím poníženě poprosit Jepánečka o jeho účast, informovat Pavlamazla o dopravní kalamitě, které je radno se vyhnout. A pak už jen navléci na sebe v poklusu vše nutné, usednout na znovu se lesknoucího mazlíka a hurá k benzínce, kde nakrmíme naše oře a s již čekající dvojicí Pavelmazel- Kavec, vyrážíme Prahou na okruh směr Sobotka. Na dálnici nasadíme cestovní rychlost 115 km/hod a frčíme s větrem o závod.
Je dost smutný pohled na mrtvá zvířata, bohužel i srnčí. Otázku, proč už dávno není všude kolem dálnic plot mi asi nikdo nezodpoví.
Přesně podle instrukcí odbočuji do zákazu odbočení okolo staré benzínové pumpy a stavím na určeném místě. Ale to si nepřejte vidět ty vražedné pohledy a slyšet ta slova. Hahahaha A také okamžitou iniciativu mužů převzít vedení, až tak hlasitě se o to snažili, že jsem pomalu neslyšela Jisosa, které že je to správné okno ze kterého mává.

Kávička se štrůdlíkem byla báječná a co myslíte o čem se hovořilo. No jistě o motorkách přeci, ale já už byla jako na trní, nechtěla jsem přijít o ta úžasná kola, tak jsem naši skupinku honila, až jsme z toho veškerého kvaltování zapomněli přibrzdit na náměstí, kde měli čekat případní zájemci o naší vyjížďku. Uvědomili jsme si to až na hradě Kost, ale to už bylo pozdě bycha honit. Tak alespoň jednu fotečku celkem zachovalých ruin.

Proplétáme se kouzelnou krajinou do Všeně , kde bezpečně pod dohled místní hlídky parkujeme naše stroje a pozor, už se nám hosté sjíždějí. Poznáte, kdo že se to nechal přemluvit?

No ano, správně jste to uhodli.Je to Jepáneček spolu s Nerem.
A tady příjíždí další.

A další, tentokrát jsou to kolegové SKPV a Dedekbobmb, kteří jeli původně na požehnání do Vrchlabí, ale nějak se jim cestou zastesklo po naší společnosti a stačili se vrátit přesně včas, aby na náměstí v Sobotce vyzvedli jediného námi zapomenutého a již prakticky jednou nohou odjíždějícího Balu1.
Jak říkám, vše je tak jak má být.

A zdravíme další tým.

No, co myslíte, bylo toho hodně co obdivovat, kouzlo starých časů, které jakoby zázrakem ožilo před našima očima.

Také bylo nutno prostudovat i ty nejmenší detaily umu lidských rukou.

A jak jinak než probrat všechna důležitá témata dnešního dne i ta budoucí. Jen bych chtěla být muška jenom zlatá a být někdy u toho.

Co Ti dva jenom probírali?
Určitě to znáte, motorkáři je dobře na motorce, když vítr věje kolem, ale motorkář na parném slunku, to je jak spařený plch, tedy alespoň já jsem si tak připadala.
Sehnat naši partu dohromady se ukázalo jako nadlidský úkol.

Tak ještě Vám zamáváme a jdeme hledat zbytek party.

No jak jinak Pavelmazel svačí a potom ho má jeden najít.

Pokračujeme malebnou krajinou, plnou nádherně rozkvetlých stromů, luk a řepkových polí, klikatými silničkami, roubenými sem tam nějakou tou skálou.
Jiří má vyjížďku bezvadně připravenou a chce nám poskytnout veškerou možnou osvětu. Zastavili jsme ve vesničce, kde se filmoval úžasný film Jak vytrhnout velrybě stoličku s báječným a nezapomenutelným Tomášem Holým, později toho odpoledne uvidíme ještě chalupu.
Silničky se zužují a skal přibývá, no potěš, ještě že proti nic nejelo. Projíždíme Hrubou Skálou a stavíme u rybníka Vidlák, kde vodníci říkají „Fando“.
Přestávku na občerstvení a popovídání někteří využili k dotankování svých strojů.
Já jsem objevila, že zde je domovem kuňka, což je nádherná žabička s oranžovočerným bříškem a moc ráda bych jí přivítala u nás v rybníku. Zatím tam máme jen 5 skokanů zelených, kteří přicestovali z Moravy ještě jako malá žabí miminka – pulci. Ale pokuste se chytit takovou žábu.
No konečně všichni pohromadě:

Tak tady jsme v celé naší kráse:

Balu1, dedekbobmb, Fí-ďas, japepánek, JISOSO, Kavec47, Marťan-ka s Vildou, Nero, Pavelmazel

Dalším cílem cesty byl okouzlující výhled na Trosky, Pannu a Babu. A víte jak z nich můžete vyčarovat čerta?
Jednoduše zmáčknete spoušť.

Tak ještě zastávka u leknínových jezírek, ale netěšte se, kvetoucí ještě neuvidíte, leda, že bych Vám sem dala starší fotografii našich leknínů. Oni totiž mají teprve tak ráno a pomalu si zvykají a jen opatrně vystrkují lístky. No nic, my si rádi počkáme. Místo leknínů nás přivítal přátelský pejsek, co venčil milého páníčka.

A jak sami vidíte, stále je o čem hovořit.
Na tomto místě si také musím notně postěžovat jak to má chudák reportér těžké. Najdou se i tací, kteří zakazují publikaci svých fotografií přesto, že jim to moc sluší. Nedovedete si představit to kvantum pokažených fotografií snahou nebýt vidět. Ale nebyla to moje fotografie, která odstartovala tuto pštrosí taktiku.
No schválně podívejte, nejsou to báječní muži:

Po návratu do Sobotky, vzorně parkujeme naše stroje a na zahradě vychutnáváme perfektní občerstvení. Jiří, budeš se muset podělit o recept na ty úžasné čokoládovokokosové tyčky. Opravdu se mi o nich i zdálo.

A nebo to bylo o něčem jiném? Hahahahahaha
Proč krásná setkání blízkého druhu tak rychle končí?
Loučíme se - já mám pocit, ale on to není jenom pocit, je to fakt, že jsem si nestačila ani s nikým popovídat. Tak příště. Aspoň bude stále se na co těšit.
Ale je bezvadné spojit jméno s tváří, a to se podařilo u tří našich kolegů, byli to SKPV, Dedekbobmb, Balu1.

vydáváme na klidnější jízdu směrem Mělník, Slané.
Západ slunce za horou Říp, opravdu praotec Čech nebyl cyp.
Dnes jsme projeli jiné končiny naší nádherné vlasti, a stále je co obdivovat, čím se kochat.
Odjíždíme, postupně se někteří odpojují a zůstáváme zas jen my čtyři.Tentokrát se Ve Slaném se rozdělíme do dvojic a pak už zbývá jen pár chladných kilometrů k domovu.
Klepu se jak hodně drahý pes, 300 krásných kilometrů v partě báječných lidí.
Ještě nezbytná kontrola docházky.
Stále ještě Pavelmazel chybí. Telefon bere se slovy, teď jsem dojel, křivoklátské silnice byly moc frekventované. Muselo se jet krokem a celou cestu troubit. Tu prasata, tu srnčí, k tomu sem tam zajíc, nějaká ta liška bystrouška. No potěš.
Druhý den se dozvídám, že obdobnou zoologickou zahradu potkal i náš kolega Kocour, který se vracel autem z oslavy.
Tak Jiří,

děkujeme, bylo to báječné.