1. sraz - Rakovice - 21. - 23.5.2010

Tento vtipný článek vznikl díky Marťan-ce , kterou jsem pod mírným nátlakem pasoval na naší dvorní dopisovatelku. Zavinila si to sama tím , že napsala několik velice pěkných příspěvků do kategorie minisrazů . A to by byl hřích , nevyužít jejího daru pro psaní .

1. Sraz Rakovice – dva v jednom

No vidíte, to je tak, když jeden nechce o nic přijít.

Náš čekatel Miloš je zároveň president IRON DOGS, a tak vznikl nápad, na jejich kultovním místě uspořádat rovnou srazy dva. Možná by se dalo říci - “bude nás víc, nebudeme se bát vlka nic“, ale je fakt, že Letní tábor je opravdu rozlehlý a navíc zasazený do překrásné jihočeské krajiny.

Tak se přiblížilo po dlouhých měsících naše první setkání.

Po dnech obtěžkaných černými mraky, plnými vody konečně nesměle vykukuje sluníčko. Jen tak jako zázrakem sem tam vystrčí paprsek, jakoby testovalo, jestli už může plnou silou pohledět na to, co všechno se v jeho nepřítomnosti stalo.

Pro mě pátek začal tak všelijak, nebylo mi dobře a proto se mi ani nikam nechtělo. K ránu se přihnala ještě pořádná sprška a v tom pyjámku bylo docela příjemně. Něco po poledni jsem si řekla, no tak takhle by to děvče nešlo, těšila jsi se a pokud nepojedeš, bude ti to líto.

No nic. Balení nesnáším, ještě do auta, kam naházíte hromadu věcí a stále je dost místa. Navíc všude vozím vlastní polštář. No jo, ale nacpěte to do pár brašniček na mazlíka, když sám si žádá také prostor. Holt ty natáčky zůstanou doma. Ale musím po pravdě konstatovat, že se nakonec vešlo vše i s knihou, blokem na kreslení, svačinou a nezbytným fotoaparátem. Jezdím ráda vybavená pro všechny případy. Ale pokud něco zapomenu, tak to jednoduše nepotřebuji.

Vzhledem k mému zpoždění volím cestu nejmenšího odporu a tou je dálnice. I když i tady by se dalo velmi polemizovat. Odpor to je veliký a někdy mám pocit, že mi prsíčka úplně zplacatí. Také jsem sama pro sebe konstatovala, že už bylo dost toho povalování v gauči, ano slyšíte dobře ne na gauči, ale v gauči. Tam totiž už více než rok odpočívá mazlíkovo plexi.

Nad Prahou se honí tmavý mrak a tak honem honem, abych mu ujela. V Chuchli vidím před sebou osamělého motorkáře za kterým velice nebezpečně kličkuje auto, tak si říkám, přidám se ať je nás víc, co kdyby to byl našinec. Pokukuji po značce, ale to tak, ještě něco přečíst, ale ta černo šedá bunda je mi nějak povědomá, ale kostičkování na přilbě?

Autu se konečně podařilo protáhnout těsně kolem motorkáře, aby ani kousíčkem nepřesahovalo do sousedního pruhu a já mohu z blízka vidět to U na značce a po dlouhém čase ten milý obličej našeho tajemníka. Bylo to nádherné setkání.

No vidíte a nic není náhoda.

Petr si udělal vlastivědnou projížďku Prahou a já pro změnu předjela barevnou kolonu aut po kolejích a tak jsme se setkali ve stejný čas na stejném místě, lépe než kdybychom byli domluvení.

Cesta do Jižních Čech v milé společnosti velice rychle utekla a už brzdíme v Krsicích u Manna53, kde se nám dostalo poměrně vzteklého přijetí. Ano slyšíte dobře. I když slovo poměrně by se spíš mělo nahradit slovem hodně. A to jsem tomu šmejdovi přivezla dobrovolně luxusní tyčinku.

Byla jsem blahy bez sebe, že mám na sobě motorkářské kalhoty s chrániči na kolenou, protože to rozběsněné stvoření výš nedosáhlo. Pokoušela jsem se uplatit toho mini psa mňamkou, ale bez úspěchu. Tak musela zasáhnout panička, která ulomila kousek tyčky podala svému miláčkovi a ten jí vyplivl a okamžitě náležitě označkoval. Když jí chtěla panička zvednout zakousl se jí pejsek do ruky. No vidíte, tady mi napadá něco o hadech na prsou. Hahahahaha

Pro klidný průběh vypití kávičky a seznámení s velice milou Manovou rodinou byl jejich poklad zavřen ke slepicím, což snášel velmi nelibě.

Za vedení znalce místních silniček naše skupinka velice rychle dorazila do cíle, kde nás již vítal SKPV, Nero a Bigbel.

Také předseda Venda Marauder ozdoben naší vlajkou, tedy nikoli on, ale jeho silný stroj dorazil v závěsu a bylo hlaholu, vítání, předávání dárků…….no co Vám mám povídat, vždyť to dobře znáte.

Miloš s Jaruškou se jako správní hostitelé přišli ujistit, že nám nic neschází ke spokojenosti.

A podívejme kdo nás přijel pozdravit. Vždy dobře naladěný Stařec Petr se svým neodolatelným úsměvem.

Tady vidíte tajemníka Petra v jeho nové čapce, který podává hlášení základně, že přesun proběhl v naprostém pořádku. Tohoto úkolu se postupně rád zhostil každý z nás.

Také přípravy na noc byly v plném proudu.

K čemu přirovnat tento náš sraz.

Napadá mě výstižné: trousíte se jak švábi na pivo.

V tomto duchu se odvíjely celé tři dny. Lidé přijížděli, odjížděli a zase přijížděli.

Ve veselém povídání, okukování strojů a vítání dalších účastníků čas rychle ubíhal.

Obzvlášť důležité bylo sdílení radosti s majiteli nových motorek.

Tolik dojmů a zážitků, a tak snad ještě posilnit se před večeří.

Gulášek s knedlíčkem a cibulkou byl jako od maminky. No bašta a ta porce a přidáno dostal každý co se do něj vešlo.

Po večeři jsme srazili stoly k sobě a u pivínka a různých dalších soukromých dovozových zdrojů čas příjemně plynul.

Nalákat takto spokojené osazenstvo na nošení dřeva a rozdělávání ohně se vážně vůbec nepodařilo. Úžasné klobásky a buřty od Wittiho a SKPV zůstaly prozatím ladem. Ale nemějte žádné obavy, i na ně v naší pohádce dojde.

Chtějte po někom nějakou činnost, když má v bříšku jak v pokojíčku.

A to ještě nebylo všemu konec.

Opravdu nás rozmazlovali.

Pan šéf začal roznášet talíře jednohubek a nebojte se, nebylo to jak na špatném banketu. Sotva jsme dojedli jeden talíř, už vedle přistál další.

A to nemluvím o tom, že Witti objevil rakvičky se šlehačkou a jednu mi ke kávičce věnoval.

No, co by jste tak asi chtěli, aby podávali v Rakovicích?????

Také nezbytný úřad se musel udělat.

Během večera i pan šéf přisedl a bylo zase veselo s jeho 00 princezničkou při vzájemném koštování dobrot. Víc Vám neprozradím, to tak. To, aby jste příště raději přijeli všechno si to pěkně sami poslechnout.hahahahahahahaha

Tak poslední jednohubku na posilněnou před tak namáhavým úkolem jako je povlečení postele.

Noc byla vlahá, nebe plné hvězd, ale žáby nakuňkaly a to byl rybník plný pulců, tak kdepak se ti dospělci schovávali?

Stanová bludička nám ukazovala správný směr k našim postýlkám.

Tak dobrou noc a sladké sny.

Což o to, spalo se dobře, ale málo.

No podívejte se nakonec sami.

A to prosím udělali diskusní kroužek rovnou mě pod okny.

No což, takhle brzy jsem dlouho nevstávala a tak toho musím náležitě využít, ale rosy bylo všude plno a tak jsem si jen zacvičila a honem zase šupla do postele a opravdu jsem usnula až tak, že na snídani jsem dorazila úplně poslední.

Zanedlouho poté začali přijíždět sobotní účastníci a čas rychle ubíhal při veselém vítání a probírání všeho možného i nemožného.

Sluníčko svítilo a pomalu nastal čas na vyjížďku.

Motorky se začaly řadit a osazenstvo oblékat.

Trasa byla předem důkladně vybrána a prověřena Milošem a Jaruškou, kterým nezbylo nic jiného, než-li při jejím prozkoumávání použít auto neb v té době pršelo a pršelo.

Tak Miloši, Jaruško, děkujeme.

Trasa vyjížďky:

Strakonice, Čestice, Vacov, Stachy, Kašperské Hory, Sušice, Rábí, Horažďovice, Lnáře, Blatná, Myšuce.

A tak seřazená mužstva připravená vyrazit na svých strojích je nutno ještě náležitě zvěčnit.

A tady také vidíte celý štáb reportérů.

Ti co zůstali se postupně loučili s těmi co odjížděli do vzdálených krajin a při radostném povídání, popíjení kávičky, konzumování rakviček a utopenců očekávali Motobabu s MilouDeauvillem a polemizovali o tom, zda dorazí či nikoli.

A tady konečně dojde i na zmíněné klobásky, které krájíme na kolečka a postupně ochutnáváme a ochutnáváme…….

Po obědě někteří prohřátí sluncem klimbali a klimbali.

A tak nakonec i na prostná cvičení došlo.

Škoda, že jsme se nevsadili, byli totiž i tací, co v ohlášený příjezd nevěřili, ale sami se můžete na vlastní oči přesvědčit, že by prohráli. Ale nakonec, prohráli by rádi. Hahahahahaha

Proč? No to už je na Vás to příště zjistit.

Také BONY se utrhl ve svém nabytém pracovním programu a přijel alespoň na chvilku.

Vyprávěl zajímavou historku, ale ani tu Vám nebudu prozrazovat neb byla tak veselá, že si jí ráda příště poslechnu znovu.

A to už se pomalu vrací účastníci zájezdu.

Spokojení, že zmokli jen jednou a to trošičku.

A dozvídáme se o exponátech muzea motorek, které se nachází v Kašperských Horách.

Bicykly s dřevěnými ráfky, motorky, zastoupené hlavně značkou BMW a JAWA.

Jiní byli nadšení černým švestkovým nealkoholickým pivem v hospůdce, kde výborně poobědvali velké porce.

Další povídali o překrásném štípaném hnědobéžovém kameni, kterým opravují staré náměstí.

Horko a sluníčko nás vehnalo do chladivé náruče jídelny, kde si podle zásluh dáváme pivínko, kávičku a po chvíli nastávají přímo pravé rakvičkové orgie.

Ještě štěstí, že to Iva trochu kompenzuje.

Potom pro nás nastává čas loučení.

Zanecháváme zbytek naší party jejich osudu a dalším zážitkům, o které se možná příště s námi podělí.

Podle dohodnuté trasy odjíždíme mezi nádherně žlutými řepkovými poli, kterým dramatická obloha více než sluší. Ta se střídají s loukami plnými kvetoucích kytek. Projíždíme rozkvetlými alejemi kaštanů a blížíme se k domovu, ale matka příroda si pro nás schovala ještě trochu toho deště. No bylo ho malinko více, a tak zastavujeme u zastávky, kde přečkáváme nejhorší. Jako poděkování pohnojíme její kořeny, aby dobře prospívala a po mokrých silnicích ujíždíme k domovu, kam dorazíme za nádherného sluníčka.

Toto je můj pohled na naše první letošní setkání.

Nikomu neberu ten jeho.

Jen prosím vězte, že každý z nás si svoje štěstí nosí sebou a je tudíž jen na něm zda bude šťastný, spokojený, nešťastný, nazlobený, ublížený.

JDE JEN O ROZHODNUTÍ KAŽDÉHO Z NÁS.

Osoby a obsazení:

Balu1, Bigbel, BONY, Čimelice, dedacis, divoch60, Fí-ďas, Jirboz, Kavec47, Mann53, Marťan-ka, Medy2, miko, Milamoto, Milos1, motobaba, Nero, Pavelmazel, samotář47, StařecPetr, střelec, šlahoun, Venda_Marauder se synem Liborem, Virágodědek, Witti, a přiznivec Vilda

Technická poznámka:

Toto povídání je napsáno pod nátlakem rychle a tudíž se mohou vyskytnout nepřesnosti v názvech,….proto prosím případné chyby nahlásit diskrétně tajemníkovi k opravě.

Ma

Fotek ze srazu se sešlo od několika autorů spoustu , a tak jsou zde na ně odkazy.


Fotky od Marťan-ky

Fotky od Balu1

Fotky od motobaby

Video od Kavce47

Fotky od Medyho2

Fotky od Manna53

Fotky od Virágodědka