Zimní aktivity na Chodsku - motorky spí, ale dědek Loban řádí na
Chodsku !
V sobotu, po obědě za mnou přijeli kamarádi se psy, půjčili si moji káru a zajezdili si se svými čtyřmi psy.
V sobotu, po obědě za mnou přijeli kamarádi se psy, půjčili si moji káru a zajezdili si se svými čtyřmi psy.
Vytrénovaný mají ten první pár kříženců, se kterými jezdí na koloběžce závody.
Pro větší legraci naučili chodit v postroji taky tu zrzavou fenu, která je kříženec Retriever .- Bernardýn .
Je to k neuvěření, retrivři běžně tahat nechtějí, je to pod jejich důstojnost, ale tenhle kžíženec tahá dobře.
S ní v páru zapřáhli modrookého sibiřského husky, kterého zachránili od lotra, který ho mlátil a chtěl ho dát utratit, protože měl málo znalostí, co může od severského tažného psa chtít a jak s ním zacházet.
Tomu mizerovi moji kamarádi po chodském způsobu vrazili pořádných pár přes hubu ,potom mu za psa dali tři tisíce korun a psa si odvezli z útulku, kde byl po odebrání policií pro týrání umístěn.
V sobotu ho poprvé zapřáhli a
on jako správný severský tažný pes hned krásně běžel ve spřežení. Je to moc
hodný a krásný pejsek, už je úplně v pořádku, to špatné zacházení na něm
naštěstí nezanechalo žádné negativní následky. Sedl jsem si k němu, držel
jsem ho kolem krku, hladil ho a on se se mnou mazlil.
Na fotce s tou výraznou kresbou kolem očí
vypadá jak ďábel s modrýma očima, ale je to miloučký chlupáček.
Pejskové nadšeně lítali s károu po loukách jako čerti, ti přední kříženci to krásně vodili podle povelů ve volné krajině bez cest. Chlapec, který s tím spřežením jezdil byl nadšený a moc si tuhle legraci užíval.
Ten pejsek z útulku s modrýma očima se jmenuje Lukas, volají na něho Luku.
Na té fotce
vypadá hodně výhrůžně, jako by chtěl kousnout, ale to byl jen udýchaný, funěl
jako lokomotiva.
Byl úplně
poprvé zapřažený a uháněl v druhém páru za těmi hodně rychlými kříženci
¨- závodníky.
Ze začátku tréninku jsem před spřežením jezdil na elektrokole, jako
vodič, ale po krátkém zácviku spřežení krásně zatáčelo podle povelů mašera na
káře.
Kamarádům
jsem slíbil, že pokud bude dostatek sněhu, zapřáhneme ty jejich chlupáče do
mých saní, aby si užili pořádnou dávku adrenalinové zábavy.
Jízda na
závodních saních se spřežením rychlých psů, to je jiné kafe, než jezdit s
těžkou cvičnou károu.
Při jízdě na
saních člověk nikdy neví, v jakém křoví nebo strži skončí. Proto jezdíme s
opaskem, připojeným k dlouhému lanu upevněnému k saním. Když vyletíme ze saní,
jedeme za saněma po břiše nebo po zádech. Dokážeme většinou spřežení povely
brzo zastavit, takže ti blázniví chlupáči nerozmlátí drahé saně o stromy.
Takhle vleže
na zádech za saněma mne ti moji chlupatci nedávno dovlekli až před
kancelář statku, kam jsme jeli pro mlíko. Vyletěl jsem v úvozu polní cesty ze
saní a pejskové s velkým potěšením zastavili až před kanceláří. Přední pár
psů vlezl až dovnitř a paní účetní se moc smála tomu pohledu na dědka, který
připlachtil na dvůr statku po zádech.
Ahoj
Petr
Žádné komentáře:
Okomentovat