5. sraz - 9. - 11.9.2011 - kemp Orlice

Setkání „Motorkářů nad 60 let“ v rekreačním zařízení ORLICE 9. - 11. září 201

Na posledním setkání 2010 ve Vápenném Podole jsem nabídl setkání v krásném koutku Orlických hor, o němž jsem oprávněně předpokládal, že o něm většina motorkářů neví, což považuji za velkou chybu. Když byl náš návrh (byl jsem k jeho nabídce pověřen celou naší třebovskou partičkou) akceptován a zařazen do plánu na letošní rok, byli jsme docela šťastní.
Upozornění tajemníka, že kdo sraz navrhne, musí se také postarat o jeho organizaci, jsem považoval za „srandičku“. Dnes, po jeho skončení, se musím hluboce poklonit všem, kdo sami organizovali a zajišťovali srazy předchozí – my na to byli tři, bylo s tím starání až až a nakonec, když jsme přijeli na Šerlich, kde byla rezervace několikanásobně zajištěna osobně a naposledy telefonicky v pátek večer, bylo tam školení a my čekali venku.

Nastalo páteční ráno a my se těšili, jak podle předpovědi mraky odplují a nastane krásný víkend babího léta. Houbeles! Nejen, že si sluníčko dávalo „lehára“, ale navíc nad hřebeny bylo pěkně černo, až jsme s Fírou museli cestou natáhnout i nemoky. Od Klášterce Fíra na všechna rozcestí a místa, kde by mohlo dojít k problémům s navigací lepil a připichoval avizované směrovky s naším logem, takže jsme do tábora přijeli s malým zpožděním. Nebyli jsme první, protože dva nedočkavci nás „zatkli“ už v Klášterci.
Já „nafasoval“ administrativu, Fíra se po dokončení značení staral o uvítání a další společenské úkoly (mj. taky o fotodokumentaci). S přibývajícími účastníky jsme se přestávali bát, že se sraz nevydaří – někteří účastníci se totiž odhlásili předem a další v průběhu dne mailem (děda Standa) i SMS (Cibar s manželkou). Měli jsme spočítáno, že podle předběžných přihlášek by nás mělo být kolem 50.
„A kdo tam teda byu? No, byu tam Uďa...“ Ne, to paroduju Kaisera s Lábusem.

Přihlášeni byli a přijeli:

Alop, belinda, biker.all, Brumlík51, dědkulín, Endy58, Fajc, Fantan, Fíra, franki, Goodmen60, Irena.iris, IronIra, jarynek.os, Jindra47, JISOSO, Kareš, Kobra18, Laďa s Helenkou, Lamaya s Aničkou, macík2244, majkys, Makája01, miko, Mirek42, motodědekGustik s Magdou, MotodědekTonda s Mahulenou, Oldakom, Omar37, Padre45, pája47, Pedro17, petasek s Ivou, Ráček s Jájou, spacírek47 s Hanče,  střelec, Votec, 44822Tom se Zdeňkou,   
muzikant Franta Bartoš s paní, Šebik, 

Zastavili se:

gymor s manželkou, Luigi s Evičkou, sanyťák, šéfíček, Taťka, Venda_Matauder, Viragodědek se Zdeňkou,   

Podle přihlašovacích karet nás bylo ubytovaných 51, na Šerlichu jsem napočítal 38 motorek, které se zúčastnily vyjížďky – pokud jsem na někoho zapomněl, omlouvám se..

Pátek 9. září – den první.

Z mého pohledu hektické odpoledne, zpestřené tím, že jsem nikdy předtím takovou administrativu nedělal a tak jsem se v těch papírech ztrácel, než jsem tomu „přišel na chuť“. Stejně jsme pak s paní hospodářkou drobné nuance několikrát dolaďovali. Ale podařilo se nám sladit požadavky na ubytování se zdravotními možnostmi (ne každý v našich letech je schopen a ochoten „lézt na bidlo“, byť se ještě cítí jako „jura“), takže nakonec bylo ještě dost lůžek volných. Vytvořilo se několik part – některé v jídelně, které těžily z perfektně zásobeného „baru“/*, jiné u chatek, využívající plně dovezených zásob.

Debaty v jídelně a „Majkův pěvecký kroužek“ u táboráku vyplnily náš čas až do půlnoci – někteří vydrželi i déle podle hesla „plevy odpadly, jádro zůstalo“ - mžourající správce Mirek ráno zmiňoval něco o pokročilém svítání.

/* Je třeba pochválit šéfa tábora Mirka Holánka, který dovezl 6 sudů=300 l vynikajícího „pěti voltového“ ležáku SKALÁK 11° z Hrubého Rohozce a stejně výborné klobásy, které pak byly po oba dny po přeuzení k dispozici jako druhá večeře nejen k táboráku. Vůbec personál tábora byl bez chyb – věděli jsme, komu důvěřovat. Přemýšlel jsem, zda a koho za co vyzvednout, ale usoudil jsem, že vyzdvihovat jednotlivce by nebylo fér.

Sobota 10. září
Těšili jsme se, že podle předpovědi nás už konečně uvítá rozběsněný Punťa, ale ráno bylo takové nijaké... na vyjížďku ale počasí jak dělané.
Seřadili jsme se za Jindru47 a poté, co jsme nechali „sršňům“ Fírovi a Goodmanovi čas k zajištění odbočení při vjezdu na „hlavní“, jsme vyrazili krásnými lesními serpentýnami na České Petrovice. Trasu vyjížďky pilovali Fíra s Jindrou několikrát a je třeba říci, že Jindra se zhostil úlohy vedoucího na výbornou. Bál jsem se, že jako bývalý závodník, který má stále rychlost „v krvi“, se na silné motorce neudrží, ale klobouk dolů! Zmiňuji to hlavně proto, že silničky byly sice krásné a s krásným povrchem, ale úzké, takže nebylo možno jet „v zipu“, proto se naše kolona mezerami mezi jezdci značně prodloužila a při „dorážení“ odstupů za to ti vzadu museli opravdu „vzít“. Kdyby Jindra vpředu nebyl tak odpovědný, třeba by vyjížďka nemusela skončit tak bezkonfliktně.
Po projetí půvabné osady ČIHÁK, nazvané podle bývalé stanice finanční policie (drahá rekonstrukce stále není dokončena), jsme zaparkovali za mostem v přírodní rezervaci ZEMSKÁ BRÁNA. Místo je nazváno podle toho, že si zde Divoká Orlice prodrala cestu skalnatým horským masivem. Kdo pochyboval, že Orlice je „divoká“, měl by se dívat z mostu v březnu-dubnu při jarním tání, kdy tam jezdí trénovat vodáci, kteří na raftech a kajacích jezdí „wildwater“. Nastalo obligátní focení na mostě i pod ním a závěrky fotoaparátů se mohly zbláznit, když kolem nás projížděla kolona nablýskaných kabrioletů Mazda a Mercedes – asi měli taky sraz a vyjížďku.
Další zastavení bylo v NERATOVĚ – původně sudetské, německy osídlené obci s poutním kostelem Nanebevzetí Panny Marie, který v r. 1945 vyhořel poté, co si sovětský voják „hrál“ s nalezenou německou pancéřovou pěstí. Ve vysídleném území, kde „lišky dávaly dobrou noc“ obec i kostel dlouho chátraly, postupné revitalizace se dočkaly až po r.1990. Ruiny kostela byly komplexně restaurovány a dostaly novou střechu unikátní konstrukce, částečně zasklené ve tvaru kříže, jenž se za slunečných dnů promítá na podlahu kostela. Průběh rekonstrukce je zachycen v podrobné fotogalérii na zdech pro turisty volně přístupného kostela.
Kromě obnovení kostela a poutí rozhodně zasluhuje obdivnou zmínku i to, že v obci je vytvořeno chráněné bydlení a dílny pro 18 mentálně postižených, kteří zde našli nejen existenci zcela nepodobnou běžným představám, ale práci a uplatnění. S několika jsme se bavili a nebýt tradičního oslovení „strejdo“, ani by si člověk tu skutečnost neuvědomil. V místním obchodě je možno koupit jejich výrobky a výpěstky. Protože bylo již po sezoně, nebylo možno si užít Franciskou doporučovaného „kafíčka u šumícího potůčku“- penzion otevírali až odpoledne.
Pak jsme zamířili na jeden z „tisícimetrových“ vrcholů Orlických hor – MASARYKOVU CHATU na Šerlichu – podle mapy v nadm. výšce 1017 m n.mořem. Jde o objekt, vystavěný Klubem Českých turistů v letech 1924-25, stále provozovaný jako hotel i restaurace. Měli jsme se šéfem dohodnuto, že můžeme přes zákazovou značku vyjet až k chatě a tak se nás tam naskládalo přesně spočítaných 37 motorek (na místě se ke mně přihlásil Taťka, který nás tam dohnal, takže 38, ale pak jsem ho už neregistroval).
Měli jsme tam při osobních návštěvách několikanásobně dohodnutou a potvrzenou rezervaci, ale ukázalo se, že když není kocour doma... (šéf byl v Mariánských lázních) byl hlavní salonek s nádhernými dřevořezbami zabrán pro školení. Byli jsme ale stateční, většinou, i když stísněni, jsme si dali slíbenou kačenu a tak nás ani moc neštvalo, že školení skončilo naschvál právě, když už jsme se chystali k odjezdu (ach, ty MURPHYHO zákony...). Víc nás mrzelo, že nízko se válející mraky eliminovaly nádherné výhledy, kvůli nimž je právě toto místo turisty vyhledávané (a my se moc těšili na reakce účastníků).
Samozřejmě nechybělo společné foto – pečlivý Jaryn si kvůli tomu dokonce dovezl stativ! Fota jsou jeho, protože tady bychom měli být všichni, pak už se to různě rozutíkalo (chyběli by ti, co to fotili)...

Raději ještě jednou – lidi se melou, třeba se jich tady najde víc, nebo líp ...

Ostatní fotky dám do „rajčete“, je jich děsně moc...

Následoval přejezd do Letohradu, nejdelší souvislá část vyjížďky, která nás při přejzdu hřebenů už po ne tak kvalitních horských silničkách drobátko vydrncala. „Sršňové“ Fíra a Goodman si užili svoje, když se v kopcích a serpentinách kolona roztrhala a pokoušeli se ji dát dohromady, aby konec nezabloudil. Ale „dobrá věc se podařila“ a nakonec jsme se všichni sešli na prostorném parkovišti Muzea řemesel v Letohradě. Někteří jen „orazili“ a pokecali, někteří se šli podívat dovnitř a určitě nelitovali. Zejména my starší jsme si rádi připomněli kovářské, ševcovské a jiné dílny, atmosféru obchodů, které již dneska jsou vidět jen ve filmech pro pamětníky.
Vyrazili jsme do kopečka a u Šedivce jsme na „stopce“ překřížili I/11, abychom naposled zastavili za hrází údolní nádrže PASTVINY. Původně jsme měli v plánu zařadit do vyjížďky i její prohlídku, ale po vyzkoušení jsme tuto možnost pro velkou časovou i fyzickou náročnost zavrhli – za 2 hodiny bychom to nezvládli.
Chvilku jsme krmili metrové ryby, které pod hrází plavaly a bystře hltaly vše, co na hladinu padlo (pokud jim to dřív nesežraly hladové kačeny, které jim šlapaly po hlavách. Ještěže jsem si před vyjížďkou v kuchyni řekl o starší chleba!) a pak jsme zase spořádaně vyrazili poté, co Fíra a Goodman odjeli zajistit vjezd na silnici II/312 v Pastvinách. Cestou se na konec kolony v autě připojil Gymor, jemuž jeho skútřík „podal ruku“ a na konci Klášterce jsme zamávali kamarádovi ze Třebové, který svým offroadem přijel do tábora omrknout, jak jsme to zvládali.
Konstatování Fíry, autora trasy: vše vyšlo podle plánu – odjezd v 10:00, příjezd v 16:00 hod, bez nehod či incidentů – co si přát více
Poučení z jízdy v koloně nejen pro nás: nejslabší a zejména spolujezdcem zatížené stroje (zde YAMAHA 125) a ti, kteří sice mají silnou motorku, ale nejsou vyježdění, nevěří si, do zatáček zbytečně brzdí a tím vytvářejí velké mezery (tak se naše kolona roztrhla) musí jet hned vpředu za pomalu jedoucím vedoucím kolony.

Přivítali jsme se s Irenou.Iris, Mirkem 42, Luigym s manželkou a hlavně tajemníkem, který se na nás přijel podívat cestou z rodinné dovolené. Po zotavení ze sportovního výkonu jsme se sešli zase v jídelně na večeři, po které se na volné půlce rozložila kapela, která nám pak hrála až do půlnoci k poslechu i tanci – ano, byli i tací odvážlivci. Samozřejmě i u táboráku se vytvořila parta kolem Majkovy kytary, využívající ke zpěvu „čundráckého prostředí“ i lepší akustiky a čudící udírna opět našla své zákazníky.
Zábava pokračovala až daleko přes půlnoc a nezkazil ji ani drobný incident s „domorodci“, kteří ve 2:00 ráno považovali „italskou“ výchovu svých dětiček k nočnímu životu za naprosto správnou.

V neděli 11. září ráno, když jsem byl donucen zaujmout polohu vertikální, jsem se opravdu naštval. Počasí, které jsme měli objednáno na pátek, dorazilo s dvoudenním zpožděním! Při představě, jaké krásy mohli účastníci vyjížďky zažít na Šerlichu – i jinde – mě bral ďas!
Nezbylo ale, než se spořádaně rozloučit, vyjasnit poslední nesrovnalosti, které paní provozní našla (nakonec bylo vše OK) a vyrazit. Cestou mě napadlo juknout na benzinoměr a už jsem to kroutil na Mladkov, Lichkov a Miedzylesie – z tábora asi 25 km, ale benzin za 4,99 PLN (tj. za 29.-Kč).
Doma jsem zapínal NOVU akorát tak, abych stihl formule!

Pakliže se spolek našich motodědků dohodne, že příště zase u nás, vymyslíme jinou trasu – v Orlických horách a okolí je krásně všude!

Fantan

A jak viděl tento sraz majkys

Naši kamarádi Fantan, Fíra a Jindra47 pro nás připravili a ve dnech 9. – 11.září 2011 uskutečnili zřejmě poslední letošní motosraz za slunečného teplého počasí. Sjelo se celkem 51 lidiček na 38 mašinách. Ze začátku měl z toho Fantan těžkou hlavu.

Trasy do kempu Orlice jsme asi všichni prostudovali na leteckých mapách, páč nikdo nezabloudil a všichni bezpečně dorazili. Vítání se bylo převeliké, všichni pochválili dostupnost zvoleného místa, my z Ostravy to měli 210 km, ostatní přibližně také tolik. Ubytování v chatkách a chatách snad vyhovovalo všem, alespoň nevím o žádných připomínkách.

V pátek 9.9. jsme po večeři prodiskutovali vše potřebné a Fanda s Marií a Majkem se s kytarou u táboráku postarali o zábavu cca do 01.00 hod, pak se už jen Orlickým kempem ozývalo zdatné chrápání unavených „motodědků“.
V sobotu pro nás kluci Jirkové a Jindra připravili precizně vypilovanou vyjížďku Orlickýma horama v délce 125 km. Zvolená jízdní rychlost, zajištěné křižovatky – vše 1*.

První zastávkou byl NERATOV, kde jsme navštívili kostel Nanebevzetí Panny Marie postavený v r.1723. Kostel za II.světové války vyhořel ( byl zasažen protitankovou střelou vypálenou vojákem Rudé armády, vyhořel, byla kompletně zničena střecha, dřevěná schodiště, hodinový stroj a zvon). Dnes je kostel zastřešen částečně prosklenou konstrukcí.

      



















 







A na mašiny, pokračovalo se k ZEMSKÉ BRÁNĚ, která je přírodní rezervací na toku Divoké Orlice. Jde o území hranice s Polskem až po Klášterec nad Orlicí, jehož ploha je 88 ha v nadm.výšce 660 m. Řeka Orlice v těchto místech prorazila hřeben Orlických hor a vytvořila hluboce zařízlé údolí balvanitého řečiště, nazvané Zemskou bránou.

… a opět na mašíny a hurá za Jindrou. Zvolený cíl : Masarykova chata na ŠERLICHU v n.m. 1027m. Je to nejnavštěvovanější místo Orlických Hor. Po úvodní peripetii s reservací míst u stolů jsme všichni naplnili své kručící žaludky, většina si dala perfektní kachničku. Nevím, zda si toho ostatní kamarádi všimli, ale pod stropem jídelny na nás zarytě koukal vousatý horal Rampušák – dobrý duch hor.

Z Šerlichu jsme se vydali v koloně do LETOHRADU, ležícího na Tiché Orlici, který se do roku 1950 nazýval Kyšperkem. Navštívili jsme soukromé muzeum řemesel a za sebe můžu říct – nevšední zážitek.

Z Letohradu jsme navštívili Pastvinkou přehradu

….. a jelo se dom.

V kempu nás přivítali náš tajemník Petr se svou paní, Irenka.Iris a Mirek42 s nezbytným foťákem u oka. Po večeři jsme vytvořili dvě skupiny : ta první tančila v jídelně při muzice country skupiny, kterou vlastní iniciativou zajistil kamarád Jindra47 (velké díky Jindro), a ta druhá s Majkovou kytarou plašila zvěř v okolních lesích pří táboráčku, při Majkově slivovici a při Alešově rakiji .

Zpívalo se vše, kromě budovatelských písní. Sobotní večer skončil asi ve 00.00 hod, a opět se už jen ozývalo chrápání ještě více unavenějších motodědků a motobabek.

Nedělní ráno nás přivítalo plným sluníčkem a po vydatné snídaní a nezbytném zaplacení všech pořebných poplatků, nastalo jako vždy při našich akcích, loučení

Závěrem bych chtěl zdůraznit, že klukům šikovným Fírovi, Jindrovi a Fantanovi se tento sraz nevymkl z rukou, vše klapalo jak hodinky, Fíra při přesunech zezadu dopředu lítal na svém skutříku jak Fitipaldi, nic se nestalo, trasy byly skutečnou kulturní lahůdkou – VELKÝ DÍK !!!!

Příště zase AHÓÓÓJ !

Majk

Fotky od dalších účastníků.

Makája01

IronIra

Fíra

Tomáš Křivka