1. sraz - Štědronín - Zvíkovské podhradí 13.5. - 15.5.2011

1. Sraz Štědronín – vítr ve vlasech – Ma

Tak tady proběhne naše dlouho očekávané první jarní setkání, které již tradičně máme společně s Iron Dogs.

Rekreační středisko Štědronín je kouzelně usazené na břehu Orlické přehrady jen kousíček od hradu Zvíkov. Obklopují ho rozlehlé lesy a poklidná hladina řeky Otavy.

Jen co po příjezdu na místo, spolu s Mannem a Kavcem, zaparkujeme naše skvělé stroje už nám mává na pozdrav skřítek a nabízí něco zlatavého moku. Připadá mi povědomý, ale to přeci nemůže být náš milovaný Jepáneček. To tedy opravdu néééééééé, ten je přeci krkavej.

A hleďme na terásce se zatím utvořila pěkná sešlost.

Náš milý předseda rozdává jeden úsměv za druhým a i ostatní kamarádi jsou v dobrém rozmaru.

Skyair s Annou se přijeli podívat alespoň na krátkou návštěvu.

Také v šantánu to žilo.

Podívejte, jak někteří naši kolegové jsou připraveni úplně na vše. 

No není to skvělé?

Tak na zdraví, tak na pohodu chlapci.

S pohledem upřeným do dáli jsme očekávali příjezd opozdilců.

Ti se ihned po příjezdu museli krapátko rozmrazit.

A nevím zda za to může ta rozmrazovací procedura a nebo konečně Samotář přišel k rozumu a jasně ukázal, kterému stroji dává přednost.

Večer probíhal v příjemné a družné atmosféře.

Na ohništi se opékaly štíhlé klobásky a macatí buřtíci.

V šantánu se sledovalo utkání v čemsi.

Na terase se po večeři u pivínka vesele klábosilo.

A někteří se družili i se slečnou servírkou.

Jak můžete jistě posoudit, k její velké radosti.

Tak šup šup honem do pelíšků bando jedna milá, ať jste za ranního kuropění k probuzení.

Čeká na nás lákavá snídaně před dlouhou vyjížďkou.

Po snídani je ještě trošičku času, tak se vydáváme s Domi na malou procházku k vodě, kde se pomazlíme s přítulnými psíky pánů rybářů a jen tak nenápadně se pozveme na ochutnávku případného úlovku.

A to už je čas nasoukati se do motošatečků a hurá ke strojům.

Vyjížďka malebnou jihočeskou krajinou je naprosto úchvatná.

Žlutá řepková pole, aleje statných stromů, kouzelné vesničky, bílé kostelíčky.

Dojetím nad tou krásou zamačkávám slzu.

Přijíždíme k Vodní elektrárně Orlík, která je stěžejním článkem vltavské kaskády.

Tady máme domluvenou „protekční“ prohlídku.

Ptáte se proč protekční?

To Vám ráda povím, ale nejprve je tu ouřad.

No panečku pozor, tuhletu vážně ještě nemám.

Tak tedy bylo nebylo. Tedy spíš bylo, že nám Miloš domluvil návštěvu této elektrárny z let 1954-61 s tím nejvíce erudovaným člověkem. A přesto, že normální prohlídka trvá 45-60 min., tak náš průvodce( ten pán uprostřed)

při pohledu na naší skupinku usoudil, že prahneme po poznání a rozvinul veškeré kouzlo své osobnosti a svých znalostí a povídal a vysvětloval a vyprávěl. Honil nás se svým fofrklackem sem a tam a zase sem a teprve, když usoudil, že více vědomostí už se do nás nedostane, smiloval se a propustil nás na oběd.

A to už na nás čekal:

a výborné papáníčko jen co hrdlo ráčí. „Já bych si s dovolením také vzal.“

Volala Motobaba kudy, že to vede cesta. Tak kolega odběhl k motorce a přinesl vytržený list z mapy. Moc jsme se nasmáli.

A ještě víc, když najednou zaznělo: „tak to je na druhém“ a utíkal a donesl další kousek mapy. A kdyby jen to, byl vybaven opravdu dokonale, jak nakonec můžete sami vidět na výše

uvedené fotografii. Lupa vždy po ruce.

Spadlo pár kapek.

Vyjíždíme na cestu zpět.

A podívejme, kdo to tu na nás již čeká?

Počasí se umoudřilo a nadělilo nám teplé slunečné odpoledne, tak vyrážíme na vlastivědnou procházku kolem přehradních vod. Posléze jdeme s Domi překontrolovat naše milé rybáře, ale Ti si právě připravovali večeři z přivezených zásob. Po čerstvé rybičce ani vidu ani slechu natož voňavo.

Vydáme se tedy směrem do vesnice obdivovat paví křiklouny a pasoucí se ovečky.

A tady nás již očekávají kolegové odpočívající u různých moků.

Večer, jak jinak, nežli se vydařil ke spokojenosti (alespoň doufám) všech.

A tak hajdy naposledy do pelíšků a ahoj ráno.

Podívejte se tady na toho hubeňoura co se tulí k Domi.

Jirboz.

Ten nás pěkně potrápil.

Ten si z nás parádně vystřelil.

On totiž šel do sebe a přes zimu shodil pár kilíček, a tak se nám teď představil jako svůj vlastní bratr Cyril.. A my mu na to všichni naletěli. Až jeho „dobrej“ kamarád špacírek47 to na něj prásknul.

To je lump, co?

Ale na druhou stranu má na to právo. Je to úctyhodný výkon a musí se náležitě ocenit.

Tak vězte, že sám říká, jak mu to po zdravotní stránce prospělo.

Tak ještě snídaně, česnečka, a můžeme vyrazit na cestu k domovu.

No dobře, tak ještě kávička.

Ale to už vážně nashledanou.

Miloši, Jaruško,

velké díky za tento sraz, který jste tak pečlivě připravili, ostatně jako vždy.

Účastníci:

belinda, BobyShrekOLD, brumlík51, Čimelice, Domi.1, Endy58, Farmer20, Fí-ďas, Fidel1, fík1943, Goodmen60, charlie-motorka, IronIra, japepánek, Jirboz, kadel11, Kavec47, mambaj, Makája01, Mann53, Marťan-ka, Medy2, miko, Milos1, Mirátko, motobaba, oldmar, Opida, padre45, Pavel-VFR800, samotář47, skyair s Aničkou, spacírek47, StařecPetr, Venda_Marauder, Virragodědek, Vladyka,

Návštěvníci:

 Fik52, Hana Grógrová, luhen1,

Odkaz na fotky Viragodědka

Odkaz na fotky Manna53

Odkaz na fotky IronIry

Odkaz na fotky samotáře47

Odkaz na fotky Milose1

Odkaz na fotky Marťan-ky

Odkaz na fotky Makáji

Odkaz na fotky medyho2

Odkaz na fotky kadla11