Zůčastnili se:
Alone, Fik52, chemiknakolech s kamarádem Jindrou, JiB, macgyver55, standa55, zajda6, ZdeněkZsP,
Děkuji Jirkovi Bašnému za reportáž s tohoto setkání.
Takto to popsal.
S radostí jsem se přihlásil na již tradiční "jednonoční" setkání v Děčínském Sněžníku pod názvem "Pivo s noclehem".
Příjezd byl určen od 15:00 dále, tedy míním z matky měst vyrazit po ranní špičce, kdy jsou všechny silničky v protisměru zaplněny spěchajícími, leckdy ještě rozespalými a hlavně počínajícím vedrem nerudnými Středočechy, jedoucími do svých "kolbenek". Nemám to na Sněžník zase tak daleko, když vyjedu po deváté a budu se courat vejletem bude to tak akurát.
Nabalím se (o navazujícím víkendu budu spát v exteriéru, tedy spacák, karimatka a polštářek ducánek), nicméně vyvstane domácí zdržení, takže z baráku vyjíždím až po jedné. Žádný problém, Sněžník nemá nožičky, neuteče a pivko dozajista poteče též.
Klasika do Mělníka, přes Labe a pěkně kolem Řípu do Roudnice. Těsně před ní zastavím na kafe a pikslu ochuceného piva v restauraci Na Střelnici.
Stinné parkoviště za hospodou navazuje na zahrádkové posezení, stín a mírný vánek plus občerstvení mne postaví na nohy. Kdo pojede kolem, doporučuji.
Do plánu cesty mi hodí vidle uzavírka ve městě, objížďka mne nasměruje zpět do Štětí, kde je další možnost překročení řeky. Další uzavírkový galimatyáš předloží Litoměřice, kde dokonce vede objížďka parkovišti místních chrámů konzumu.
Z města vypadnu okreskou severním směrem, vystoupám do kopců a hned je snesitelněji. Pochvala zdejší správě silnic, většinou mají i vedlejší silničky nový hladký povrch. Motám se samotami, až se dostanu pod rozhlednu Lucemburkův kopec mezi Tašovem a Pohořím.
Rozhledna nabízí perfektní výhled po okolních kopcích Českého Středohoří. Komu by bylo líto šplhu do svahu, může popojet o pár set metrů dál na Esovu vyhlídku (50°37'29.693"N, 14°7'57.902"E), odkud má výhled severním směrem aniž by musel slézt z motorky.
No nic, silnička se vine svahy až posléze začne klesat do labského údolí, Ústí na dohled. Po novém mostě šup na druhou stranu. V Krásném Březnu opouštím hlavní a veden krabkou začnu šplhat do kopců. Volba "nejkratší" mi nabídne řadu místních šoustek, až mám strach že skončím na něčím dvorku. Ale nestalo se, projel jsem na náhorní planinu. Lipová, Mnichov, Čermná, sjezd do údolí. Kousek po hlavní a v Jílové vlevo v bok. Závěrečný výstup perfektními vlásenkami (betelné svezení) a jsem v cíli. Inu nejsou tři, ale po páté, co už...
Jsem poslední přijedší, tedy obsadím poslední volný pelech, pánové dole už mají po večeři a diskuze se rozbíhá. Zkultivuju se sprchou, odfrknu, bohužel jídlo pro mne bude až v sedm poté, co povečeří dětský tábor ze sousedství.
To už ale sledujeme ze zahrádky za penzionem. Pozvolna padá večer, příjemný chládek, a do mne padá jedno pivko za druhým. Inu, dehydratace je swinstwo. V pohodě se povídá a vedou se světodějné řeči až do půl dvanácté, kdy došel obednaný sud Březňáka a kdy usoudím že je čas ustoupit do předem připravených pozic, tedy do rozestlaného pelechu.....
Ráno je siganlizována snídaně na půl devátou, tedy si přichrápnu a dole u stolu jsem opět poslední. No, někdo to být musí.
Ihned po snídani se skoro všichni rozhodnou ke společnému výletu do Pekelných dolů. Bohužel můj plán je jiný, takže se rozloučíme a sleduji odjezd party do horkého dopoledne směr Děčín.
Protože mám sraz s kámošem až v jedenáct na Pastýřské stěně v Děčíně, tak v poklidu zabalím, hodím vše na moto a po desáté se rozloučím s pohostinným penzionkem a zamířím na místo setkání.
Brutální stoupání k vyhlídce a rozhledně (v tom nejnepříhodnějším místě autobus v protisměru, vyjde to tak tak) mne dovede na rozhlehlé a naštěstí zastíněné prostranství, kde vyčkám kámošova příjezdu z Vysočiny.
Zbytek pátku a víkend, to už je "jiná pohádka".
Díky Jirkovi "Alonemu" za komorní a velmi příjemné setkání a doufejme za rok opět ve stejný čas na stejném místě!
JiB
Pár fotek:
Žádné komentáře:
Okomentovat