10.4.2023 - JiB na výletě
Dnes mě vytáhlo jarní slunce na první letošní vejlet.
Bohužel jedu sám, neb kolegáčci jsou dílem nemocní, dílem zaměstnáni jinými důležitostmi. Nevadí, stejně mířím jako každoročně tradičně na Kokořínsko a to už je stejně tak "trochu" profláknuté. Alespoň nebudu nikoho zdržovat a prudit zastávkama.
První postupová příčka zdolána - dopnu kalhoty a bundu, noha se taky nezvětšila/nenapuchla, přilba voní novotou, takže vzhůru na další level.
I tato příčka zdolána - vypáčím GSo z garáže aniž by mne zavalilo a natočím jej do směru jízdy. Takže level No.3.
Jo, i ten jde, stále přehodím nohu přes moto, nemusím tedy konvergovat ke skútrům. Tak ven z brány a jedem.
Prvních pár kilásku je opatrnějších, jako vždy po zimě. Kupodivu, návyky se obnoví poměrně rychle (z toho jsem měl strach, přeci jen šestiměsíční přestávka) a za Všetaty už se jede jako obvykle.
Pokračuju klasickou trasou, tedy Hostím, Lhotka, Kokořínský Důl. Silnice je jaksi rozdrbanější než dříve, penzion v Harasově je stále ruina, nicméně parkoviště naproti němu jest nově opatřeno platební bránou. No toto... uprostřed ničeho a platit za zastavení. Prdlajs!
Všude kolem se mohutně těží, inu brouček kůrojedlík, takže se otevírají výhledy které tady již přes půlstoletí nepamatuji. Pořád je něco nového...
U Grobiána totálně narváno, auta všude kolem, nevím co se tam děje tak ani nestavím a jedu dále. Dole pod hradem ještě asi neotevřeli neb parkoviště pusté. No nic, něčeho bych se napil takže uvidíme dále.
Pohodově
pokračuju proti proudu Pšovky, v Ráji zahnu vlevo směrem na Dubou a po hlavní
dorazím do Tubože, kde za mlejnem zahnu vpravo na uzounkou místní silničku. Po
chvilce se z protisměru přivalí buclaté suvéčko, řidička moc neuhne asi aby si ho
neošůchala a mám co dělat bych se udržel na na asfaltu. Vpravo je totiž potok a
bažina s rákosím. No ptfuj 
Naštěstí je tady křižovatka pod Houskou kde známý hostinec kombinovaný s obecním úřadem (bývalá škola). Mají otevřeno, teráska zalitá sluncem, pravý okamžik po hodině jízdy spočinout a vydechnout.
Po vstupu se mírně naštvu, na rautovém stole se nabízí čtyři jídla z toho dvě z kaňoura. Voní to tu jen což. Oči by žraly, ale vyjížděl jsem z domova naplněn až po špunty, plnohodnotný oběd bych nedal ani omylem. Škoda přeškoda, tak jen půllitránek kofoly, co už.
Uzounkou silničkou se vysápnu pod Housku, poté novou hebounkou silničkou přes Kruh do Žďáru, kde vpravo na hlavní směr Mšeno.
Jasně, další postupný cíl je ložený, parostrojní pivovar Lobeč. Zde se dočkám dalšího zklamání, ač den volna zavřeno jest. Asi chtěli mít páni architekti po třech dnech turizmu volno. Nemám jim to za zlé, ale znamená to že domů pojedu s prázdnou.
No, s prázdnou to možná nebude, napadne mne zamířit do Sudoměře na nádraží. Kámoš Vláďa by mohl mít ve svém bufítku nějakou tu petku podkováňského, které mě coby lokálpatriotovi docela šmakuje.
Přes Trnovou se spustím do údolí, podjez, přejezd a jsem na nádraží, leč ouha. Petky možná v bývalém nádražním skladišti jsou, leč na vratech visáč a všude kolem pusto prázdno vymetýno. Nikde nikdo. Alespoň si prohlédnu zdá se poslední z Vláďových akvizic a na pustém nádražíčku posvačím z vezených zásob. Lehce, samozřejmě.
No a kam dál? Kamarádku v Benátkách nebudu otravovat a vytrhovat z rodinné sešlosti (na šmigrust už je trochu pozdě), tak se pozvolna vydám směr rodná hrouda. Skalsko, Malé a Velké Všelisy, a dále opět pěknou, hladkou a malebnou silničkou na Chotětov. Zde vpravo, lehké stoupání na hřeben v Mečeříži a přede mnou se už rýsuje východní okraj matičky stověžaté. Rutinní klasika přes Brandejs (halt moc mostů přes Labe se nenabízí), dotankovat ve Vinoři (aby bylo připraveno na sobotní zahajovačku JKP) a jsem doma.
Takže panáka na oslavu prvního zavrčení že jsem to přežil bez ztráty kytičky, zaparkovat stroj, stáhnout data a věnovat se něčemu užitečnějšímu!
Ať tahle sezóna proběhne bez rušivých příhod přeju.
Pár fotek z výletu.
Žádné komentáře:
Okomentovat