14. - 25.9.2022 - Výlet na Balkán

 

Účastníci / motocykly: já – Růža53/Kawasaki ZZR1400, Roman – rop1/ MOTO GUZZI V85 TT Travel, Honza – není členem M nad 60let (39let)/ Suzuki DL V-Strom 650.

Prolog: Naše, na první pohled nesourodá skupina motorkářů se dala dohromady na poslední chvíli, cca 14 dnů před odjezdem. Roman je členem M nad 60 let od 2.9.2022!! a Honza je můj kolega z práce. Nikdy jsme společně nejezdili a musím se přiznat, že jsem měl strach, jak si vzájemně „sedneme“. Jak jsem se posléze dozvěděl, tak tento pocit sdílel i Honza a Roman. Nyní již mohu napsat, že vše dobře dopadlo. Zájmovými destinacemi byl kaňon řeky Uvac, Srbsko a jezero Ohrid a Prespa, Severní Makedonie a jejich okolí.

1 etapa (14.9.): Praha – Hotel Park Divoká Voda, Čunovo, Bratislava, Slovensko – 358km

S Honzou jsme se domluvili, že se setkáme u nás doma v 9,30h a odtud společně vyrazíme směr Slovensko. Tak se také stalo. Jedeme po dálnicích. S Romanem jsme byli domluveni, že se potkáme v cíli této etapy. Předpověď počasí byla příšerná a bohužel se naplnila, celou cestu až k Třebíči pršelo, na Vysočině se k tomu přidala mlha, zima byla jako v ruském filmu. Naštěstí u Třebíče se počasí trochu umoudřilo a tak jsme kolem 15h dorazili do cíle. Shodou okolností, ve stejnou chvíli jako Roman. Ubytování v pohodě. Hotelová restaurace k dispozici, procházka po vodním díle Čunovo, večeře, nějaká pivečka a spokojeni uléháme do postýlek.  

2 etapa (15.9.):  Hotel Park Divoká Voda, Čunovo, Bratislava, Slovensko – Prenoćište Vila Stara Breza,  Palič (Srbsko) – 397km

Společně vyrážíme před 10h. Počasím opět nevěstí nic dobrého. Vyrážíme za mírného deště, ten nás provází po většinu trasy. Jedeme po maďarských dálnicích. Ti, co znají dálnici z Bratislavy na Budapešť ví, že pravý jízdní pruh je plný kamionů a tím pádem nezbývá, než se přizpůsobit tempu v levém jízdním pruhu, což za deště není úplně jednoduché a ani bezpečné. Opět je zima a máme toho plné zuby. Naštěstí v závěru trasy pršet přestalo a mohli jsme si jízdu trochu užít. Maďarsko/Srbské hranice překračujeme na hraničním přechodu Бачки Виногради (doporučujeme). Před námi jsou pouze 2 auta, takže odbavení na hranicích trvá chvilku. Musím říci, že jsem na tomto hraničním přechodu měl velké štěstí. Těsně před okénkem celnice mi upadla kamera i držákem, který jsem měl připevněn na kapotáži motorky. Naštěstí jsem si toho všimnul a kameru i s držákem jsem ze silnice sebral. Do cíle etapy dojíždíme kolem 16h. Ubytování velmi dobré, motorky zaparkované ve dvorku pod uzamčením. Pan domácí vtipkuje (možná, že nevtipkoval), že italské motorky mu nesmí do domu, což Roman těžce nesl. Proběhly přivítáčky a pivečko na „dobro došli. Rituál s přivítáčky na „dobro došli“ nás provází po dojezdu každé z etap motovýletu. “ Poté vyrážíme na promenádu kolem jezera a na večeři do restaurace s terasou nad jezerem.  Atmosféru večeře nám dokresluje bouřka s hromy a blesky s řádným větrem a deštěm. Při zpátečním cestě jsme na promenádě sami. „Doma“ proběhnou nějaké panáčky na zahřátí a pivečka a poté zasloužený odpočinek na lůžku. 

 

3 etapa (16-17.9.):          Prenoćište Vila Stara Breza,  Palič (Srbsko) -  Etno selo Kaćo, Krstac, Srbsko – 431km    

Opět vyrážíme kolem 10h. Konečně neprší. Jedeme po dálnici A1 na Bělehrad a dále po A2 na Čačak a  dále po silnici č.21 směr Sjenica. Dálnic máme plné zuby, tak se těšíme na normální silnice, což se nám za Čačakem splní. Bohužel v mém případě jsem se na „normální“ silnici odvázal víc, než bylo zdrávo. Za městem Ivanjica jsem v jedné z levotočivých zatáček dostal smyk na zadní kolo, lekl jsem se, prudce ubral plyn, zadní kolo se opět chytlo a já dostal highsider , vylítl jsem z motorky bokem, motorka se převrátila kolem své podélné osy a já i motorka jsme zůstali na ležet uprostřed silnice. Naštěstí byla motorka okufrovaná, vč. sedlové tašky a tankvaku, tak se motorka převrátila přes kufry. Motorka byla podřená, ale bez zásadních poškozeních a plně pojízdná. Já to odnesl pohmožděním pravého loktu, malíčku na levé ruce, zápěstí na pravé ruce a kotníkem na levé noze. Nicméně jsme po chvilce odpočinku a vzpamatování se z otřesu, pokračovali v jízdě a již bez problémů etapu dokončili. Do cíle jsme dorazili kolem 17h. Ubytování jsem vybral v jednom ze samostatných dřevěných domků postavených ve stráni nad Sjenickým jezerem. Jaké bylo naše překvapení, když jsme z výhledu z našeho balkonu žádné jezero neuviděli. Od pana domácího jsme se dozvěděli, že jezero a tím i celý kaňon Uvac, kvůli kterému jsme sem jeli, je vypuštěné z důvodu, že Srbsko potřebovalo nutně vyrobit elektrickou energii a tak vodu spotřebovalo na její výrobu. Dalším problémem bylo, že voda, která byla v chatě k dispozici, byla určena pouze pro „technické“ účely. Nejbližší větší sídlo byla Sjenica, vzdálená cca 10 km daleko. Ubytování jsme sjednávali přes Booking a v propozicích k ubytování jsem se tyto podstatné informace nedočetl. To se nám zdálo jako neseriózní a tak se to odrazilo v hodnocení ubytování. Ale i tak příroda kolem byla úžasná a výhledy z balkónu famózní. Následovala večeře z vlastních a Romanem dovezených zásob (zajel si do Sjenice na večeři a nám ji přivezl také). Ubytování bylo prostorné, každý z nás měl vlastní ložnici a tak jsme spali jako zabití. Ráno po chutné snídani, kterou připravil Honza, jsme s Honzou vyrazili na pěší trek na vyhlídku nad kaňonem Uvac. Roman se na to necítil, tak vyrazil na motorce prozkoumat okolí. Musím říci, že kaňon Uvac už jsem navštívil potřetí a pořád se ho nemohu nabažit. Trasa vede kolem „Markova ravan“, což je kemp a přístaviště u řeky Uvac, tam nás odchytla paní Slavica, kterou jsem poznal při minulé návštěvě Uvacu. Nepoznala mě, ale já jí ano, tak jsem ji oslovil jménem a tím jsem jí překvapil. Museli jsme se s Honzou zastavit u ní v kempu, který se přestavoval, ale i tak jsme si dali pivko a pár panáčků a dali řeč s paní Slavicí. Dokonce jsme našli v její návštěvní knize věnování, které tam napsal Radek (Maratonec), když jsme tam spolu s Jardou (Motokapr) byli v září v roce 2019. Domluvili jsme se, že při zpáteční cestě se u ní zastavíme na pozdním obědě. Cestu na vyhlídku jsem znal již z minulé návštěvy. Je to cesta „přes hory a doly“ a tam a zpět je to cca 18km. Cestou jsme míjeli krásné křemenáče a bedly. Po pádu na motorce ze včerejška to byla super rehabilitace. Jak jsme slíbili, tak jsme se při zpáteční cestě stavili u paní Slavice na pozdním obědě – spíše na večeři. Proběhla nějaká pivka a rakije a tak jsme se spokojení, utahaní a trošku pod vlivem, vrátili podvečerní krajinou domů, kde na nás již čekal Roman a malý kocourek, kterému jsem dal jméno Zabiják. To jméno si zasloužil. Posléze, unavení a spokojení jsme se rozešli do svých ložnic. 

4 etapa (18.9):   Etno selo Kaćo, Krstac, Srbsko  -  Apartman Garden, Leskovac, Srbsko – 276km    

Tradičně vyrážíme na cestu kolem 10h. Neprší, ale je řádná zima. Dnešní etapa vede přes město Novi Pazar, kde se do dnešní doby dochovala řada jak osmanských, tak i středověkých srbských památek. Silnice dále pokračuje horskou silnicí plnou zatáček do zimního střediska Kopaonik, který nese název po stejnojmenném pohoří na rozhraní centrálního Srbska a Kosova, jehož nejvyšším vrcholem je Pančićev vrh, jehož nadmořská výška činí 2017 m. Zastavujeme tady na prohlídku města a za odpočinkem. Teplota +3 st.C. Dlouho jsme se nezdrželi a pokračujeme dál. Kolem 16h dorážíme do cíle dnešní cesty. Apartmán není lehké najít, ale z recenzí na Bookingu vím, kde ho hledat, což se po chvíli daří. Apartmán je pěkný a čistý, i když činžák, jehož je apartmán součástí, tomu na první pohled neodpovídá. Po té vyrážíme na malou prohlídku města a hlavně na nákup a večeři. V apartmánu dáváme ještě nějaké pivko a panáčka a jdeme spát.

5 etapa (19 – 21.9.): Apartman Garden, Leskovac, Srbsko – Villa Pavlina, Lagadin, Ochrid, Severní Makedonie – 364km

Opět vyrážíme před 10h. Neprší, je polojasno a teplota je tak akorát pro cestování na motorce. Prostě ideální podmínky. Jedeme po dálnicích a hlavních silnicích směr Kumanovo, Skopje, Tetovo, Gostivar a Ohrid. Na hraničním přechodu Srbsko/Makedonie jsme se dlouho nezdrželi a tak pokračujeme v klidu dál. Otravné jsou mýtnice na dálnici v Makedonii, které po sobě následují v intervalech 10-40km. Znamená to zastavit, zaplatit (někde to jde kartou, někde pouze v hotovosti), pak si všechny věci uložit a pokračovat dál a to celé se za naší trasu po makedonských dálnicích opakuje 6x. Do cíle dorážíme kolem 16,30h. Apartmán Villa Pavlina je situován ve svahu nad jezerem a my máme k dispozici celé horní podlaží domu (80m2) s velkým balkonem s výhledem na jezero Ohrid, dvěma koupelnami a dvěma ložnicemi a velkým obývacím pokojem. Zde budeme 3 noci. Prostě paráda. Paní domácí (spíše slečna) se jmenuje Kristina a je velmi milá a velmi nám během pobytu pomohla se sjednáváním lodi – katamaránu pro výlet po jezeře a jeho zajímavostech a dále s vypůjčením auta. V obou případech Kristina zajistila přistavení lodi až k molu před domem a auta z půjčovny, rovněž až na parkoviště před domem. Navíc za výhodných podmínek. Navíc je konečně krásné počasí. V podvečer vyrážíme do nedaleké restaurace na večeři a při zpáteční cestě nakupujeme zásoby v malém krámku, kde se dá, překvapivě, platit kartou.

Následující den máme na 10h zajištěnou loď, se kterou poplujeme po Ohridu a navštívíme pamětihodnosti na pobřeží, konkrétně významné církevní místo (kostel) na pobřeží, jehož název jsem zapomněl, dále „Bay of Bones“, což je replika prehistorického sídla postaveného na kůlech v laguně jezera. Je to vlastně muzeum. A poslední zastávkou je Klášter sv. Nauma, kde poblíž z blízkého pohoří vyvěrá  údajně nejčistší voda v Evropě. Ona je totiž hladina jezera Prespa výškově o cca 150m výš než hladina jezera Ohrid a odděluje je mezi sebou pohoří s nejvyšším vrcholem (Magaro 2255m)  přes které voda z jezera Prespa prolíná, filtruje se a vyvěrá v podobě říčky, která se poté vlévá do jezera Ohrid. Na této říčce je možné projet se na lodičkách výhradně poháněných lidskou silou. Počasí nám přeje a tak si užíváme plavbu usazeni v sedadlech potažených bílou kůží. V poslední zastávce je delší přestávka, kterou využíváme pro návštěvu restaurace s terasou přilehlou k říčce. Pozorujeme vodní ptactvo a vychutnáváme si oběd a pivko. Na molo v Lagadinu, kde jsme ubytováni, se vracíme krátce po 16h. Následuje společná relaxace účastníků v křeslech na balkoně, hodnocení dne a dodržování pitného režimu. Poté večeře v restauraci, návrat do apartmánu, sledování západu slunce, poslední drinky a hurá do postýlek.

Den poté máme na 9h objednané auto z půjčovny, protože si chceme projet horskou silnici (R2332) spojující mezi sebou jezero Ohrid a jezero Prespa, dále vylézt na nejvyšší vrchol Magaro 2255m a navštívit vesnici Stenje na pobřeží jezera Prespa a nakonec navštívit město Ohrid. No, na jeden den jsme si toho naplánovali docela dost. Auto dorazilo, i když se 30min. zpožděním, ale avizovaným. Honza se ujal řízení a společně jsme vyrazili směr výchozí bod výstupu na Magaro. Cesta trvala asi 30 min. a Honza si cestou řádně zatočil volantem a využil všechny rychlostní stupně (kromě toho nejvyššího). Roman se z výstupu na Magaro omluvil s tím, že se na to necítí vzhledem k jeho chronickým problémům s páteří. Domluvili jsme se, že si projde lehčí pasáže a že na nás počká u auta. Já z Honzou jsme vyrazili po značkách směr Magaro. Já už jednou na Ohridu byl s manželkou a byli jsme spolu i na Magaro (s průvodcem). Pamatoval jsem si, že to není úplně jednoduchý výstup a to se potvrdilo. Ona trasa má „pouze“ 3,7km, ale převýšení je cca 800m. Terén je typicky „balkánský“. Nicméně počasí nám přálo i když ve vrcholových partiích bylo řádně větrno a teplota kolem 5 st.C. Viditelnost byla skvělá a tak jsme si cestou užívali výhledů na obě strany pohoří (na jezero Ohrid/jezero Prespa). Cesta nahoru nám trvala necelé 2h a cesta dolů 1,5h. Bylo to poměrně náročné, ale stálo to opět za to. Určitě výstup na Magaro stojí za doporučení pro ostatní. Když jsme sestoupili do výchozího místa, tak Roman již čekal v autě a společně jsme pokračovali sjezdem serpentinami do vesnice Stenje, kde se nachází monstrózní rekreační areál, tomu odpovídající pláž a restaurační budova architekturou podobající se objektům z filmu Hvězdné války. To celé opuštěné a zchátralé. Pozitivem bylo, že jsme našli jednu funkční restauraci, kde jsme si dali pozdní oběd (byl dobrý a za dobré peníze) a poté pokračovali do města Ohrid s jednou zastávkou na vyhlídce, kde se údajně natáčely scény pro jednu z Bondovek. Zažili jsme tady nádherné výhledy se sluneční projekcí skrz mraky na hladinu Ohridu. Po hodině jízdy jsme dorazili do města Ohrid. Prošli jsme si pamětihodnosti, z nichž většina měla již zavřeno, prošli si korzo na nábřeží, zastavili se u sousoší Cyrila a Metoděje, doplnili benzín do auta a vrátili se za tmy zpět do Lagadinu, kde máme ubytování. Následoval nákup zásob, vrácení auta a posezení na balkonu, kochání se výhledem a popíjení drinků. Byl to na zážitky bohatý den. Bez problémů usínáme a je nám líto, že zítřkem nastává „návratová část“ výletu. 

 

6 etapa (22.9.):  Villa Pavlina, Lagadin, Ochrid, Severní Makedonie - PRENOĆIŠTE PILOT, Niš, Srbsko – 406km.

Se smutkem v duši, kolem 10h opouštíme Ohrid. Roman se s námi rozloučil a jede sólo směr Banja Luka (BIH) a následně domů, já z Honzou vyrážíme do Niše (Srbsko), kde přenocujeme v apartmánu Prenočiště Pilot. Je to kousek od letiště a tak tento apartmán vyhledávají především turisté, kteří cestují letadlem.  Počasí je dobré, jedeme většinou po dálnicích a tak si v Makedonii opět protrpíme časté zastávky na mýtnicích. Na hraničním přechodu Severní Makedonie/ Srbsko dlouho nečekáme a tak nám cesta ubíhá a kolem 16h jsme v cíli dnešní etapy. Apartmán je v pohodě. Vybalíme a vyrážíme do ulic do restaurace na večeři. Bohužel, jediná restaurace v docházkové vzdálenosti má obsazeno a tak nakupujeme v nedalekém marketu a vracíme se do apartmánu, kde povečeříme a vychutnáme si pivka (oblíbili jsme si Laško pivo ze Slovinska). Motorky jsou zaplachtované (jako vždy) a tak kolem půlnoci jdeme spát.

7 etapa (23.9.): PRENOĆIŠTE PILOT, Niš, Srbsko – apartmán Isabel, Palič, Srbsko – 431km

Vyrážíme kolem 10h směr Palič (Srbsko), kde máme rezervaci v apartmánu Isabel. Jsme nastaveni v „návratovém módu“ a tak v maximální míře využíváme srbské dálnice, aby nám cesta rychleji ubíhala. Počasí nám přeje a tak jsme před 16h v cíli dnešní etapy. Je to moje čtvrtá návštěva Paliče a musím říci, že apartmán Isabel je nejlepší ubytování jaké kdy jsme v Paliči měli. Co se týká hodnocení pro Booking, jasná desítka. Převlékli jsme se do civilu a hurá na promenádu kolem jezera a poté do restaurace s vyhlídkou na večeři. Večeře dobrá, točené pivko také, výhledy z terasy do západu slunce rovněž. Prostě paráda. Kolem deváté večerní návrat do apartmánu, pivko a panáček na dobrou noc a do hajan.

8 etapa (24.9.): apartmán Isabel, Palič, Srbsko - YACHTER CLUB Modrá Čajka, Vodné dielo Čunovo, Čunovo, Slovensko – 391km

Počasí nám přeje a tak opět kolem 10h vyrážíme směr Slovensko, konkrétně směr Vodné dielo Čunovo u Bratislavy. S Honzou jsme se dohodli, že z maďarské dálnice u Kecskemétu sjedeme a do Gyoru pojedeme po silnicích, abychom se vyhnuli tomu šílenému provozu na dálnici u Budapešti a ještě si trochu užili motorek. Udělali jsme dobře, i když maďarské silnice jsou skoupé na zatáčky. Mimo problému s mojí navigací jsme neměli problém a v pořádku jsme kolem 16h dorazili do YACHTER CLUBu Modrá Čajka. Je to vlastně botel s poměrně malými čtyřmístnými apartmány. Ale je tam vše co potřebujeme, včetně moc hezké restaurace na horní palubě s výhledem na přehradní nádrž, saunou a půjčovnou lodí. To vše na vodě. Opravdu hezké místo, mohu doporučit. Převlékli jsme se a hurá do restaurace na pivko a večeři. Poté návrat do apartmánu, obligátní pivko a panáček na dobrou noc, osobní hygiena a usínáme.  

9 etapa (25.9.): YACHTER CLUB Modrá Čajka, Vodné dielo Čunovo, Čunovo, Slovensko – Praha, ČR – 367km

Předpověď počasí nevěstí nic dobrého a tak s obavami vyrážíme opět kolem 10h směrem k našim domovům. Naštěstí se nám daří z větší části dešti ujíždět a tak nás na cestě zastihne jenom „pár kapek“. Jedeme po dálnicích a modlíme se, aby nás na D1 nezastihla nějaká kolona. Asi jsme se modlili málo a tak kus za Brnem brzdíme do kolony. Nechce se nám čekat a tak kličkujeme mezi popojíždějícími a stojícími auty a asi po 5km dojíždíme do zúženého místa dálnice, kde v levém pruhu auto údržby kosí mezi svodidly trávu. Lepší čas si fakt chlapci nemohli vybrat. U odbočky na Průhonice jsme si s Honzou zamávali a dále pokračovali každý svým směrem. Domů jsem  dorazil kolem 15h a měl jsem již vrata otevřená, což mě ani tak nepřekvapilo, protože jsem věděl, že mě manželka vybavila čipem, aby o mě měla přehled, kde se v danou chvíli nacházím. Proběhlo radostné přivítání a samozřejmě i doma nemohl chybět rituál s přivítáčky na „dobro došli“. 

Epilog: Neznalého čtenáře musím upozornit, že tyto „velké“ zářijové motovýlety jsme po několik let zpět každoročně podnikali ve trojici Radek (Maratonec), Jarda (Motokapr) a já (Růža53). Minulý rok po návratu ze zářijového motovýletu nám Radek sdělil, že to byl jeho poslední velký motovýlet a že se na další necítí s ohledem na věk a zdravotní problémy. S Jardou jsme se domluvili, že přes zimu budeme hledat do party nového člena, který by nahradil Radka. Bohužel, letos v únoru nečekaně zemřel Jarda a tak jsem zůstal sám. Jezdit sám se mi zdá smutné a tak jsem začal za oba chlapce hledat náhradu. Na web M nad 60 mi Petr (tajemník klubu) dal poptávku na parťáka na společné motovýlety a výsledkem byl Roman (rop1), který projevil zájem a nakonec se letošního výletu zúčastnil. Dalším do party byl můj kolega z práce Honza, kterého znám od roku 2018 a vím, že je to dobrý člověk. I on projevil zájem. S odstupem času hodnotím tento motovýlet jako povedený i když nám v jeho úvodu nepřálo počasí a mě potkala havárie. Bylo velké štěstí, že se mi nic vážného nestalo a motorka byla nadále pojízdná. Vzal jsem si z toho ponaučení. Naštěstí jsem jí měl havarijně pojištěnou. Technik pojišťovny ji minulý týden prohlédl a poškození označil jako totální. Jak Roman, tak i Honza se projevili jako dobří parťáci, kteří nezkazí legraci a dá se na ně spolehnout. Díky, chlapci za milou společnost.

Odkaz na video: ZDE

Celkem najeto: 3421km.

Zapsal: M.Růžička (Růža53)

A takto to popsal rop1