Září 2021 - Výlet na Balkán

 

Východní Evropa 2021 – Slovensko, Maďarsko, Srbsko, Rumunsko 

Motto : Kořenem zla je nedostatek poznání. Konfucius

První letošní přípravný výlet jsme v obvyklé sestavě: Růža53, motokapr a maratonec podnikli v červnu 2021 ( 23.6 – 27.6 ). Cílem byly Beskydy ( Pustevny a Radhošť ) a jižní Čechy ( Albrechtice, rozhledna Vysoký Kamýk )

Ubytování v Trojanovicích a v Hladné snesla naše rozmazlená měřítka, počasí bylo objednané, déšť v noci, slunce ve dne. Na Radhošti a Pustevnách veselo, my dorazili pěšky, školní dětičky lanovkou. 

 

Albrechticích u Hladné ( 2,5 km ) je kapličkový hřbitov – 60 kapliček budovaných od roku 1840. Zaujal nás zejména jeden z veršovaných, hrubě realisticky vyznívajících nápisů :

„Každým dechem člověk stárne, smrti chvátá stále vstříc. Zdraví, síla živost hyne, brzce nebude ho víc. Když desítka osmá táhne, daleko ti do hrobu? Bože! Budiž milostiv nám v tu poslední dobu.“

Vzhledem k tomu, že v našem věku má čas jiný rozměr, rozhodli jsme se tedy nechvátat a užívat si v budoucnu nejen osmou, ale i devátou, případně desátou desítku. Amen.

Rozhledna Vysoký Kamýk, zeměměřičská věž, původně vysoká 16 m byla cílem našeho dalšího výletu. Slabinou rozhleden jsou časem vzrůstající stromy okolo a tak byla rozhledna zvýšena na 46 metrů. A to už je tedy věřte pěkný macek. Šumava, Novohradské hory, Středočeská pahorkatina či Temelín jsou vidět jako na dlani.

 

 

Po létě plném výletníků, přecpaných kempů, hospod a všudypřítomného hluku jsme se vydali na svůj

 

Hlavní trip Balkán 2021 ( 7.9. - 23.9 )

 

Nultá etapa ( moje) z Plzně do Prahy, Dolních Měcholup, Na Návsi 2 „U Růžičků“ Jízda prvního dne málem skončila u Rokycan, kde mně nedala přednost jakási „šunka“ s dědou, snad ještě starším než já. Nicméně ke střetu nedošlo o pár centimetrů, tep vyskočil na 200, tlak na tutéž hodnotu a dech zůstal stát. Velké štěstí a výstraha na příštích 3.500 km. K Růžovi do Prahy jsem přijel ještě zpocený a užíval si vlídného přijetí, očisty a hotelové části jeho statku.

 

1. etapa Dolní Měcholupy ( Praha ) - Zlaté piesky ( Bratislava ) cca 310 km

Odjezd z Měcholup ve dvojici na místo srazu aneb „Potkali se u Kolína“ a již jsme byli tři. Růža 53, motokapr od Mladé Boleslavi a maratonec z Plzně. Cesta do Bratislavy ubíhala celkem v normě – Růža v čele nikde nestaví, má to za ztrátu času. Jinak nic zajímavého až na závěr – koukáme kde jsme a on to Österreich. Není to z Petržalky daleko, tak jsme 2 x přejeli hranici a po půlhoďce dorazili na Zlaté piesky v 15.30 hod. Kemp má úroveň odpovídající počátkům normalizace, možná spíš konci Rakousko – Uherské monarchie. Jediným luxusem v mrňavých chatkách pro 4 osoby je lednice. Na WC bloudíte po kempu důsledek je jasný - za chatku.

Umývárny jsou slušné, ale daleko. Večeře v restauraci Gazdovský dvůr byla světlým bodem pobytu. Stejně jako vloni přislíbena snídaně na 9.30 hod. A stejně jako vloni odjezd v 10.00 bez snídaně. Slibem nezarmoutíš!

Nad jedním z pelechů v chatce jsme na spodku palandy objevili nápis snad trochu charakterizující kemp Zlaté piesky: „Kto druhému jamu kope, zarobí a potom slope.“ 

 

 

2. etapa Bratislava, Zlaté piesky – Palič Srbsko - 375 km

Projíždíme Maďarskem, zastávka u kláštera Pannonhalma asi 20 km od Györu. Jde o památku UNESCO, benediktinské arciopatství založené v roce 996. Po krátké přestávce jsme mazali do cíle dnešní etapy Paliče. V Paliči, lázeňském městě jsme ubytováni ve vile Anna, Solunská 26, 24413 Srbsko. Skvělé ubytování, laskavé přivítání s kávou a „přivítáčky“.

Následuje večerní špacírek kolem jezera. Skvělé prostředí, obyvatelé většinou Maďaři. Udržované hotely, vybudované v dobách Rakouska - Uherska. Výborný dojem z místa pokazil po ulehnutí vzdálený řev a hudba typu techno. Řešily to špunty do uší.

 

 

3. etapa Palič – Zaovine Srbsko - Opět 375 km

Na trase střídavý povrch, 210 km po dálnicích, potom horské vracečky, dojezd příšerný po kamenité stezce s klesáním snad 30%. Bylo s podivem, že se nikomu nic nestalo. Podle informace v průvodci „cesta vhodná pro motorová vozidla“ inu „když ptáčka lapají, pěkně mu zpívají“

Po dobrodružném sjezdu jsme v dáli zahlédli jakousi mávající osobu a posléze dojeli k „Vikendice Jagoš. Osoba nás rychle ubytovala, sbalila peníze ( levné 2 noci pro 3 osoby za 70 Euro) a zmizela, ještě stačila ukázat, kam máme pozítří při odjezdu dát klíč.

A potom už bylo jenom dobře. Hrůzostrašná příjezdová cesta vypadala po ránu pro jízdu do kopce mírně přívětivěji. Přes den jsme podnikli výlet kolem části jezera. Cesta vedla panenskou přírodou, kolem nikdo až na pár rybářů. U stavení hroby - všude samé hroby. Mrtvých je tu významně více než živých. Hroby se nám zdály křivé, Mirek má appku na vše a tak jsme provedli kontrolu nivelace – v toleranci. Jezero krásné, modrozelené, čisté, hloubka prý až 80 m. Po návratu z výletu nám na terase u motorek sedí dvě babky a drbou. Nu což, na rozdíl od nás jsou tu doma a zvyklé. Ukazujeme ať si klidně sedí, za chvíli jsou ale pryč. Ve 3 hodiny odpoledne se jdeme vykoupat do jezera. Večer nesoulad dvou účastníků zájezdu při hodnocení české fotbalové reprezentace, navíc štípají mouchy. 

 

 

4. etapa Zaovine – Kopaonik  ( Srbsko )

Zatáčky, zatáčky, samé zatáčky. Náročná, ale velmi zábavná etapa, snad více než 1000 zatáček - do zblbnutí. Celá jízda trvala 9 hodin, zdržení skrze cyklistický závod, objížďka 28 km, trasa ( pro případné následovníky ) Zaovine-Sljivovica-Stopica cave - Zlatibor-Nová Varoš - zde kopírování hranice s Kosovem - Raška-Kopaonik. Pozn. šířka silnice místy cca 2 metry.

Jedna ze dvou zastávek na trase byla známá jeskyně Stopica cave – pěkná, velká, barevná, turistů poskrovnu. 1,7 km tunelů, vyhloubených řekou Trnavou. Jeskyně je kousek od Zlatiboru ve výšce 700 m.n.m. V Kopaoniku děs, běs, nekonečné hledání ubytování, Srbové snad věří na jakousi naši nebeskou intuici, v místě mračno chat a penzionků, označení veškeré žádné, šmudlo hledej!! Opět nás zachránila Didina z Prahy, přes telefon sehnala majitele, nasměrovala již poměrně popuzeného Mirka jak příslušným směrem, tak i na přesnou vzdálenost. Ejhle, kdesi v hloubi osady jsme zahlédli domácího, cestou k němu na nás ještě zaútočilo hejno psů a posléze šťastný konec. Domácí příjemný mladík ( ale barák si neoznačí ) byt 60 m2, 2 ložnice, příslušenství, obývák, vše potřebné k dispozici, cena 66 Euro pro 3 osoby za 2 dny. Cena tedy 11 Euro na osobu a den je asi tak o něco menší, než cena za stan ve švýcarském kempu. Vše zlé se tedy v dobré obrátilo.

 

 

7. den volný v Kopaoniku, výlet do centra pěšky 3,6 km, dále na 2017 m.n.m. vysoký kopec Pančič. Kde kopec sebral jméno ( zda po srbském botanikovi Josifu Pančičovi 1814 - 1888 ) ale přesně nevíme.

Nahoře se lze procházet po hranici s Kosovem, obdivovat rozhledy, přírodu a zdevastované budovy. Dole v hospodě následují obrovské porce pljeskavice k obědu v rezortu, cesta zpět a pohoda v bytečku.

Pozn. Pljeskavice je grilovaná masová placka s cibulí a kořením, pochází ze srbské kuchyně a rozšířila se po balkánských zemích. 

 

 

5. etapa ( a 8. den ) Kopaonik – Smederevo

Ráno před odjezdem zjištěna závada : Plachta na Moto Guzzi důkladně pochcaná od zřejmě celé smečky zločinných srbských psů !!

Trasa Kopaonik – Smeredovo - Dunavska kuča zvládnuta v délce 240 km bez problémů. Příjezd na místo již ve 13.45 hod. Penzion Dunavska kuča v obci Jugovo je svoji zadní terasou vzdálen ca 25 metrů od veletoku Dunaje. Kolem projíždějí malá a velká říční plavidla, teplý večer provázejí písně a fóry z Růžova tabletu. Pohoda. Sem tam se prožene i rybář na loďce, říční živočich či rostlina. Břeh znečištěn, voda unáší všelijakou špínu, ke koupání stav řeky neláká. Již odpoledne nákup večerních nezbytností a odjezd k prohlídce slavné Smederevské pevnosti. Taxi tam a zpět, jako páni. Pevnost stojí za návštěvu, dokončena již v r.1430 v byzantském stylu, za 2. světové války zde vybouchlo střelivo německé armády, obětí snad několik tisíc. 

 

 

6. etapa ( a 9. den ) Smederevo – kolem Dunaje – Donji Milanovac

Krátká etapa, cíl „co by kamenem dohodil“ 145 km. Na trase problém : Stojíme v koloně, nevíme proč, čekání nekonečné, skoro jako na D1. Teplo přes 30 st. sundat helmu? Nesundat? Univerzální oblečení určené i pro 0 stupňů jaksi nesedí, pot pomalu stéká dolu, nervozita naopak stoupá. Nikdo v koloně nic neví, někdo to otáčí.. Když se po 40 ti minutách odhodláme shodit motohadry, kolona se rozjede. Úprkem k motorce a zpět do skafandrů, po chvíli míjíme příčinu – nový asfalt. Pak už celkem v pohodě až do cíle v Donji Michalovaci, navigace fungují, stojíme přímo u penzionu před 14. hod. Po chvíli přijíždí úslužný a hovorný pan domácí. Sice mu nerozumíme ale na vše kýváme, protože ubytování je luxusní. Vila nese název „Cats“, všude kočky, živé, vyšívané na polštářích, malované na obrazech, na zdech, autorkou je paní domácí, obrázky jsou hezké, vkusné, podařené.

Večer vycházka do města, návštěva restaurace na břehu Dunaje, ceny opravdu lidové - hruškovice, pivo, šopák, pljeskavica = necelých 7 Euro.

Cestou zpět jsem se pokusil soutěžit v závodní chůzi do kopce s Růžou, výsledek 1:1 za cenu značného mého vyčerpání. 

 

 

10. den – stacionární v Donji Michalovaci. Domácí má vše pod

palcem. Doporučenou hospodu ( asi jeho ) jsme sice nenavštívili, ranní objednaný taxík nepřijel, vezl nás domácí 30 km tam, 30 km zpět, loď objednaná na plavbu Kazaňskou soutěskou byla zřejmě také v rodině.

Kazaňská soutěska je kaňon Dunaje, kde se veletok zúží na 150 m, hloubka 80 m, součástí jsou známá Železná vrata. V lodi jsme popíjeli místní špiritus - byl to zdařilý výlet. Večer sezení na balkoně ( ani tady jsme si nehráli na abstinenty ) šlo o snad poslední letní večer nad Dunajem. K tomu hudební produkce a zapadající srbské slunce nad veletokem – nádhera. Zítra odjezd do rumunských hor přes Transalpinu! 

 

 

7. etapa ( a 11. den ) Penzion Catz Donji Milanovac – Transalpina

Zde začíná ta pravá balkánská romantika. Pokojný přesun přes Železná vrata, lehké zdržení na hranicích Srbsko - Rumunsko stejně jako dosud nikdo nic nechce, covid neřeší . Nicméně Rumunsko nám mezitím covidově zčervenalo, návrat bude asi obtížný, uvidíme. Všichni jsme ovšem opícháni, snad nebude tak zle. Pokračujeme pomalu Rumunskem, jedna nekonečná vesnice střídá druhou, všechny domky podél trasy, pořád 50, 60 km/hod. Naštěstí se objevuje Novaci, výchozí místo Trasalpiny ( celá měří 148 km ). Tankujeme u nám již známé čerpací stanice a jdem si zařádit do vraceček. V 15.30 hod dojíždíme v pohodě nahoru do horské vesnice Ránca, kde máme zajištěné ubytování na 2 noci. Opět úslužný zaměstnanec, čekáme v saloonu, místní kořalka k disposici, a po chvíli bydlíme. Penzion má na štítu název Ránca Cabana Piatra Rancii a je tam vše. Večer podnikáme marný výlet do restaurace, 2 x zadáno pro rumunskou smetánku – soudě podle prémiových vozů typu Porsche.

Sucho. Nic se ovšem neděje, máme zásoby. 

 

 

12. den – volný na výlet. Jdeme k věži vysílače po staré „Ďáblově cestě“, tam a zpět 16 km. Cestou dechberoucí výhledy po jižních Karpatech, místní pohoří se jmenuje Parang. Cestou míjíme překopnutý a ohořelý kabel 22 kV – což nám evokuje příběh : Jakýsi tmavý pracovník vypovídá –„ Nu čo, uzrel som peň, grifol doňho .. a peklo sa otvorilo.“

Nacházíme stopy medvědů, opatrně se rozhlížíme a nehlučně postupujeme k penzionu. Večer ještě procházka 4 km s Jardou.

 

 

8. etapa - ( a 13. den ) přesun po Transalpině ( v překladu Země za horami ) až do Turdy. Cesta krásná, počasí slunečné, co více si přát. Dokonce svačinu nám Růža dopřál. Zatím máme opravdu, ostatně jako vždy na našich cestách, štěstí na počasí. Ani kapka. Turda je nehezké město, různorodost stavebních slohů a jejich kontrast jsou oku středoevropana poněkud neobvyklé. Poklidné odpoledne nám při hledání restaurace na hlavním náměstí narušil špinavý a pokálený bezdomovec. Občané Turdy sedí nedaleko a večeří. Tady tedy ne, jdeme dál a po chvíli sedíme. Obsluha je jaksi rumunsky vlažná, jenom na zaplacení čekáme přes urgence snad 20 minut.

 

 

14. den v Turdě. Na prostředí si pomalu začínáme zvykat, navštěvujeme Pennysmarket a jdem na výlet do slavného dolu Salina Turda. Tam pěšky, zpět pěšky. Obdivovatelé tohoto místa se budou zlobit a možná i nesouhlasit, ale troufnu si jej nazvat obludným kýčem. V útrobách hal, snad 200 m vysokých je spousta atrakcí, loděk, sportovních zařízení, výtahů, barevných světel a v neposlední řadě i ruské kolo, hluboko pod zemí. Vedoucí zavelel, všichni jsme nalezli dovnitř a tradá. Zážitek z paměti jen tak nevymizí. Jinak je solný důl ohromující, rozměrová bomba, kdyby jej nechali přístupný bez komerčních zrůdností byla by to nádhera.

Následoval pozdní oběd v centru Turdy, řízek jako tele v restauraci typu „závodní jídelna“  Všichni spolehlivě “ přežráni“.

 

 

9. etapa a ( 15. den ) Přesun Turda – Szolnok ( Maďarsko ) 350 km.

Poznatek z cesty – někteří Rumuni jezdí s kamiony jako prasata. Szolnok jsme snadno našli, dům na druhý pokus také, ale co dál? Nikde nikdo, ve kšeftech se nedoptáte. Telefony s Didinou ( zase už trapně otravujeme ) Míra, cítící odpovědnost je v akci. Didina, děvče naše zlaté, jako vždy vše vyřešila, majitel přijíždí, otevře, ukáže byt a mizí. Peníze má předem, tak co by se staral. Zkrátka ukázka moderního maďarského byznysu. Byt je ovšem velmi pěkný, večer opět pohoda. Obvyklá večerní procházka s Jardou, město oproti našim nepočmárané, pořádek, proti Rumusku značný posun. Dorazily sem ovšem všechny vymoženosti dnešní doby:Penny, Lidl, Albert, Kauflad…

10. etapa a ( 16. den ) přesun Szolnok – Malé Leváre ( Slovensko )

Prší ( poprvé na tripu ) nikterak příjemná cesta, ale co si budeme stěžovat, 15 dní nepršelo. Pod Budapeští kolona, předjíždíme ji dlouze po odstavném pruhu. Malé Leváre nalezeny na 2. pokus, při příjezdu opět prší. Je zima, neveselo, truchlivo. Možná i z toho, že naše cesta pomalu končí.

Náladu nám zvedá skvělý přístup ubytovatele, je tu s námi stále jako s jedinými hosty, poskytne večeři, posezení, snídani, sympatický chlap.

11. etapa a ( 17.den ) Závěrečný přesun Malé Leváre – domov, tj. Plzeň - Bílá Hora, Praha - Dolní Měcholupy, Mladá Boleslav - Obrubce, poněkud zpustlí se vracíme k našim drahým polovičkám.

Ať je to jak chce, ale přece jen :

Sto mužů může postavit tábor, ale jenom žena dokáže vytvořit domov

Konfucius

sepsáno v Plzni, 14. října 2021 autor: Maratonec