Balkán 2019
Motto : Přirozeností člověka je hledání radosti.
Tak jako lidé hledají spřátelenou duši v životě, tak i my
jsme hledali kamarády k dálkovým jízdám.
Někteří
nekonfliktní, osvědčení a zkušení parťáci zemřeli /LUSO,Omar37.. řada
dalších členů spolku jezdí jen na srazy zpravidla s dámou svého srdce a
neopouští republiku. Není tedy mnoho těch, kteří chtějí křižovat Evropu na
svých milovaných strojích. I rádcové tedy hledali, hledali a našli opět jenom
sami sebe : Členy expedice Balkán 2019 tedy byli :
-
organizátor a IT technik Miroslav
Růžička – Růža 53, 66 let, moto Kawasaki ZZR 1400
-
opravář a navigátor Jaroslav
Michalovič-motokapr, 68 let, moto BMW 1200 GS
-
tlumočník a PR manager Radoslav Kozák –
maratonec, 70 let, moto Honda CMX 500
Cesta
1.den,
3. září 2019
Moje
sólo jízda Plzeň – Nové Hrady. Zde ubytování v penzionu Mibor. Vše, nebo téměř
vše v pořádku, ale – vše v relativně prudkém svahu, manipulace s motocyklem
obtížná, v noci se člověk budí hrůzou, jak vycouvá sám z úzké uličky na zahradě
do prudkého svahu. Jako ubytování pro osamělé motorkáře s těžšími stroji –
nedoporučuji.
2.den,
4. září 2019
Tradiční
místo srazu pumpa Papoil Nové Hrady. Spolehlivý příjezd parťáků Míry a Jardy s
jejich obludami – zmýlená neplatí, myslím motorky, nikoliv manželky. Na pumpě
se pohybují 4 řidiči motocyklů HD nejvyšší kategorie, na pokusy o rozhovor
nereagují, jsme pro ně naprostý vzduch. Inu, každý si pořizujeme motocykl za
jiným účelem. Následuje přesun Rakouskem po známé trase do Campingu am Badesee.
Příjemné přivítání, kemp je skvěle vybaven/jako ostatně většina kempů v
Österreichu, večer posezení v hospodě u polévky Leberknödelsuppe. Noc horší,
stav v mírném svahu – spacák jezdí dolu po matraci jako sáňky. Ráno vstávám v
6.25 hod a zjišťuji, že známé ptáče Jarda je již téměř na odjezd. Kemp u jezera
v září má tu nevýhodu, že po cestách na hygienu,pro vodu, s odpadky ap
nezůstane člověk zcela suchý. Stanování prostě příliš nemiluji.
3.den,
5. září 2019
Jedeme Rakousko,Slovinsko,Chorvatsko, cílové místo penzion Karlovac u obce Karlovac.
Cesta slušná, bez deště. U Vršiče sraz Harleyářů, stovky, snad tisíce moto HD
všude. Vyrážíme na Vršič a brzo otáčíme, kolona nám stačí doma na D1.
Harleyáři mě zdraví, pro moji baculatou
přední gumu mě mají za soukmenovce. K večeru dorážíme do velmi luxusního
penzionu – každý svoji ložnici, TV, samozřejmostí je wi-fi, balkon. Jak zpívá
Jarek N. „ještě že člověk neví,co ho čeká“
4.den,6. září
2019
Karlovac
odjezd 9.15. prší, před námi téměř 400 km. Prší téměř celou cestu. Náš bývalý
spolucestující Jahanka by řekl : „Vždyť trochu nepohodlí k motorkaření patří“
Základem jízdy na motorce v dešti je, jak známo, kvalitní obutí. Je samozřejmě
míněno obutí motocyklu, to jsme měli. Co jsem neměl já, bylo kvalitní obutí
nohou. Odjížděli jsme za deště, nasadil jsem tedy doporučované igelitové
pytlíky. Poslouží dobře, ale tak 30-5O km. Pak se mrcha voda dostane i pod ně.
A začíná oxymoron. Místo ochrany nohou před vodou, je chráněna voda v botě.
Nevyteče a bota neuschne. Ale jak říká
Jahanka : Trochu nepohodlí…. Cestou
vodní se dále děly věci : Trámek na cestě, pes ve vozovce, pár idiotů v autech,
neustálé překračování rychlostních limitů. „Když jsou podmínky nepříznivé,
zvýšíme rychlost, aby byly brzy za námi“ U pumpy zhruba v půlce cesty problém :
Růžovi namokl zázračný mobil, který používá /a umí to jako navigaci.
Nastala situace – dokud to neopravím, dál nejedu!! A tak zastávka trvala dlouho, dlouho. Růža,
usilovně foukajíc do konektorů, snažil se oživit infoteinment a najednou – z
nebe sestoupil anděl – dále nebudu událost popisovat, Jarda a já víme,
Mirek neviděl, neslyšel…. Konečně jsme v 17.30 dojeli do cíle, Kiseljak,
penzion apartmán Grgič. Opět luxus, 3 ložnice s dvojpostelí, příslušenství pro
každého. Požadováno 35 E, až trapně málo. Ten nahoře nás odměnil za krušnou
cestu.
5.den,7. září
2019
Směr
Durmitor /naše „Heimatgebirge“ v Černé Hoře. Nejvyšší hora Bobotov Kuk 2523 m.n.m. Ubytování
je zajištěno dobrou duší Didinou v obci Pitomine u Žabljaku, penzion Alexis.
Majitelka žije v dřevěné boudě u domu, my uvnitř ve vile, opět každý svůj
pokoj. Cestou prohlížíme a fotíme krásné pohoří. Ještě předtím úžasný kaňon
řeky Tary. Ale zpět k cestě do penzionu : Nalezení Alexisu nebylo jednoduché,
jacísi dobří muži pozorujíce rypadlo rozrývající příjezdovou komunikaci k
Pitominu /název obce se nám začal jevit příslušný nám znemožnili průjezd. Následovaly snad
3 okružní jízdy lesním terénem v okolí Žabljaku v čele s tvrdošíjným Mirkem.
Zhruba po hodině nás při třetím průjezdu kopáči pustili k obci a my poměrně
náročnou terénní vložkou dosáhli penzionu.
Celý příští šestý den byl úžasný,
prostředí Durmitoru, lanovky, taxík, pohledy do údolí, vyhlídka
Čurovac,
Savin Kuk atd, atd. Na jednom z vrcholků
jsme se oddávali klidu v přírodě, s námi na lanovce celkem 5 lidí. A najednou
šup!! Kde se vzalo, tu se vzalo 47 zaměstnanců Dopravního podniku města Brna. A
bylo po klidu. Vyhlídka Čurovac, kam vede turistická cesta ze Žabljaku je ve
výši 1625 m.n.m. a my jsme pozorovali kaňon Tary v celé jeho kráse. Cestou zpět
jsme pozorovali, jací ti Černohorci a možná Srbové jsou čuňátka. Přímo mezi
obytnými domy založí skládky nejrůznějšího odpadu – automobilů, ledniček,
televizorů…
7.den,9. září
2019
Odjezd
v obvyklých 9.15 hod. směr Srbsko-Družinice k dvoudennímu pobytu v kaňonu řeky
Uvac.
Odpoledne
výšlap k Uvacu, nalezení přístavu, 7 km výšlapu lze bez uzardění nazvat
výběhem, s Mirkem, fyzicky dobře disponovaným turistou, není běžná chůze možná.
Večer posezení před chatou- párečky, pivko, panáčky – a spát. Celý den včetně
jízdy lze nazvat odpočinkovým.
8.den,10. září
2019
Den
plný událostí. Vstáváme v 7.30 hod, předplacená snídaně v domě hostitelů se
nedá nazvat jinak, než odpornou. Teplé, lehce zavánějící skopové čevabčiči,
smrdutý sýr neznámého původu, syrovátka s chuchvalci podivné tvarohovité hmoty
a upečená rozbředlá rajčata s paprikami. K tomu všemu jakási nažloutlá hmota –
patrně chléb. Útulnou jídelnu jsme záhy opustili a přesunuli se do přístavu.
Radoušovi, který jako drobný škudlil jediný okusil část snídaně, se neudělalo
dobře a byl nucen seznámit se s další, odvrácenou částí srbské kultury - suchým WC na klíč. Poté, v 10.30 hod odjezd
lodí ve společnosti mladých, veselých, štěbetajících a obézních občanů Polska
po kaňonu řeky Uvac. Jde o oblíbenou turistickou atrakci, v bedekrech líčí CK
nádheru ledové jeskyně, úžas, kdy vám nad hlavou krouží supi bělohlaví a
nekonečné meandry řeky. Dobré, ale my jsme po návratu z výletu považovali za
hlavní atrakci místa setkání s paní správcovou Slavicí. Oběd u paní
správcové byl tak intenzivní a objemný, že dva účastníci výletu RK + JM
odbočili poté z náročného výstupu k vyhlídce a hnízdišti supů bělohlavých a
vydali se nejbližší cestou k ubytování Munič.
V Družinici pak setrvali vesměs v horizontální poloze až do 9. dne našeho
putování Balkánem.
9.den,11. září
2019
Vstáváme
„globálně“ v 7.45 – 1x odporné kafe z místních zdrojů nás spolehlivě probudilo,
předplacená snídaně o něco lepší včerejší, poněkud méně hrozná. Následuje
přejezd do Mokre Gory. Při jízdě štípla Jardu vosa a k tomu mu vypučel jak řekl
„jakýsi sajrajt u huby“ pozn. Docela šikovná věc, od té doby se neholil,
ušetřil spoustu času a navíc získal vzhled
opravdového chlapa. V Mokre Gore se stavíme na nádraží ke kontrole
zamluvených jízdenek na Šarganskou osmicu. Nádraží je skvěle udržované s
velkokapacitní, ale příjemnou restaurací. Kazem byl výdejce jízdenek, který byl
tzv. „na pěst“. Dlouze telefonoval, dávaje kyselým ksichtem najevo, že jej
obtěžujeme. Po drahné době zalezl do budky a otevřel okénko. Sám zůstal v temnu
místnůstky ….. a
nic. V delším časovém horizontu nám sdělil, že objednané jízdenky dostaneme
zítra. A nazdar!
Poté
ubytování v objednaném penzionu, který majitel přeměnil na jakési muzeum
šarganské osmice.
10.den
12. září 2019
Mokra
Gora - obec ve stejnojmenném pohoří, rozprostírajícím se v západním Kosovu,
východní Černé Hoře a jihozápadním Srbsku. Z výše popsaného železničního
muzea-penzionu jsme vyrazili na celodenní poznávací výlet. Šarganská osmička česky
je muzejní železniční trať, kdysi součást tratě ze Sarajeva do Užice. Jízda je
ukrutným zážitkem, 22 tunelů, 5 mostů, výhledy do hlubokých údolí. Koho to
zajímá – více Wikipedie-Šarg.osmička. Osmička je název odvozený z osmičky,
kterou opisuje trať křižujíce sama sebe při překonávání výškových rozdílů mezi
řekou Kamešinou a vrchem Čišatovac,
Film „Zivot je zázrak“ natočil slavný
srbský režisér Emir Kusturica žák
O.Vávry v blízkosti výše popsané tratě. V lokalitě postavil i tradiční
rezort Drvengrad, který má být symbolem boje proti globalizaci. - Naše druhá
část výletu desátého dne.
11.den,
13. září 2019
Jízda
z Mokre Gory třemi státy až do maďarského města Moháč. Město jsme tedy
obsadili, stejně jako turecká vojska v srpnu 1526. Zde nás opět čekalo
překvapení od Didiny v podobě skvělého ubytování v penzionu Rajczi Apartman.
Večer chůze přes cikánské ghetto do pizzerie Pepino. Celkem v pohodě až na … Mirek si neprozřetelně objednal pizzu. Dostal
cosi ve tvaru kynutého koláče, dojídal jsem ji ještě v Čechách k snídani.
Maďaři prostě pizzu neumí.
12.den, 14. září 2019
Úprk
do Česka, převážně po dálnici – není tedy o čem, mř. událostí byla jízda v
jednom pruhu s omezením 60-80 km/h, které nikdo nedodržoval. Najeto bezmála 500
km. Veselo nastalo po příjezdu do místa našeho posledního noclehu do Hevlína.
Penzion Dyje stojí na návsi a nelze jej
přehlédnout. Prostor v pokojích je konstruován pro trpaslíky, chybí kuchyňka,
snídani si můžete připravit buď v parku před penzionem, nebo nahlásit den
předem v restauraci vedle. Problémem u recepční, kterou jsme nalezli v herně
bylo vše: Klíče, otevření parkoviště ve dvoře, placení kartou...byla tam prý
prvně. Po chvilce nám přišlo, že není prvně jen v recepci ale i na světě.
Přistýlka v pokoji pro dva zaplnila
veškerý manipulační prostor, po náročné úpravě bylo možno, aby se 3 lidé
položili, nemohli již ovšem opustit pokoj, či odejít bez překročení, či
přelezení dalšího bydlícího na WC. Podobnou sardinkárnu jsem zažil za svůj, již
poměrně dlouhý život jednou – v Paříži v
hotelu IRIS. Nevěřil jsem, že se to bude opakovat. A přece! V Hevlíně!!
Abychom zase tak brzo neodjeli, došlo k
tomu, že ráno zmizela recepční neznámo kam. Celkem nám sice nechyběla, chyběl
nám ovšem ovladač od vrat k motorkám. No, nakonec vše dobře dopadlo, ovladač
jsme sehnali v hospodě, odjeli jsme v 8.45.
Penzion Dyje v Hevlíně, hned za Rakousko-Českou hranicí vřele
nedoporučujeme.
13.den,
15. září 2019
Společná
cesta do Znojma, ještě kousek na Jihlavu a pak jsme již nabrali směry
Plzeň, Praha, Ml.Bolestav – každý ke své mamině. Na tomto místě – snad budou
kolegové souhlasit-
musím
poděkovat našim životním družkám Jitce, Dagmar a Anně, které fandí našemu
motorkářskému počínání, vždy jedenkrát ročně zůstávají 2 týdny opuštěny a
posléze nás radostně přijmou zpět do našich společných příbytků a svých náručí.
Trasa
: Plzeň – Nové Hrady- paralelně z Prahy a Ml.Boleslavi – Badesee – Karlovac – Grgič
– Kyseljak – Žabljak – Uvac – Mokra Gora – Moháč – Hevlín – Plzeň – paralelně
Praha, Ml.Boleslav
ujeto
celkem : 2 890 km
Tož Carpe
diem! Jak pravil Horatius, užívej dne! ….
Jen ten nahoře ví, kolik radostných dnů je nám ještě dopřáno
Vzkaz
Jardovi a Mírovi :
Chlapci,
bylo mně s Vámi dobře!
Sepsal : Radoslav Kozák – maratonec.
Sepsal : Radoslav Kozák – maratonec.
Žádné komentáře:
Okomentovat