Velké Karlovice – Léskové 30.5. až 1.6.2014
Zhodnocení srazu
z pohledu organizátora. Je to dost
nevděčná role ujmout se organizování takového srazu. Ale popořádku.
V létě 2013 Wasserman přišel s nápadem
uspořádat sraz nás motodědků na Valachách. Velice dobře si to zvážil a ke svým
nápadům přizval i kamarády. Vzal si za úkol představit aspoň kousek kraje,
který si zamiloval, kde hodně lyžoval a kde si nakonec pořídil chalupu a
spokojeně tam hospodařil. Bohužel vlastní realizace svého nápadu se nedožil. Zemřel
ve své chaloupce 27.12.2013 v kruhu svých nejbližších. S kamarádem
jsme se rozloučili v malebném kostelíku v Velkých Karlovicích.
V
neblahé předtuše konce svého života mne požádal o pomoc s potřebou předat
kontakty a celou agendu…… Přijal jsem s vírou, že toto opatření nebude
třeba.
Dne 30.5.2014 jsem po příjezdu
nervně očekával, kdo přijede a kdo to, díky opravdu špatnému počasí vzdá. Sám
jsem projel přeháňkou, která byla však z hlediska ostatních nezadbatelná.
Do večera však do Velkých Karlovic – Léskové dorazila většina přihlášených. Kdo
si netroufal na motorce přijel autem. Hned při večeři se ukázalo, že si máme co
povídat a hlavně, že jsme dobrá parta.
Na druhý den, v sobotu 31.5.,
jsme se vypravili do Rožnova do velmi známého skanzenu. Jelikož nám v ten
den přálo počasí projeli jsme cestou kolem památníku Partyzána a dostali se pár
kilometrů po Slovensku na Bumbálku a sjížděli jsme do rožnovského údolí přes
Horní, Střední a Dolní Bečvu. U hlavní pokladny skanzenu bylo rezervováno
parkoviště a všichni se dle svého uvážení rozběhli do Dřevěného městečka nebo
do Valašské dědiny. Mnohým se velice líbila akce „Devatero řemesel“, kterou
pracovníci muzea nachystali na tento víkend – tradiční ruční řemesla Valašska –
od hrnčířů po dělání svíček… Počasí opravdu přálo a zpáteční cesta vedla přes
Hutisko-Solanec a Soláň do hospůdky ve Velkých Karlovicích, kde byl oběd. Díky
počasí si mnozí pochvalovali, že naplánované trasy aspoň trochu ukázaly pěknou
přírodu Beskyd. Odpoledne, někteří neváhali a prošli se na rozhlednu, která
byla od ubytování cca 2,5 km. Bohužel pro naše nohy stále do kopce..
Večer
byl zinscenován hlavně ke společné zábavě. Navštívila nás také manželka Jožina
– MUDr.Vodičková a my jsme mohli splnit jedno z jeho posledních přání -
ochutnat frgále a okoštovat jeho slivovici z trnek, které vlastnoručně
nasbíral. Obojí bylo vynikající a paní Vodičková byla velmi a upřímně dojatá,
jak dovedeme jeden na druhého zavzpomínat.. Po té se rozproudila zábava, kterou
provázela slečna hrající na el. varhany a která uměla krásně zpívat. Myslím, že
se všem zavděčila. Kyselice, která se podávala hned večer byla výborná a rovněž
ugrilovaný šašlik se salátem stál za ochutnání.
Ráno
bylo zase pošmourné a po snídani se kamarádi rozjeli ke svým domovům. Byl jsem
rád, že většina z nás, kteří přislíbili účast přijeli. Není nic horšího,
když pořádající cítí nedostatky nebo nesplněná očekávání. Koncem svého krátkého
článku bych rád všem poděkoval a přál si, ať se znova ve zdraví sejdeme.
franki
Ještě druhý pohled na tento sraz od Jaryci
Vyrážíme z Kozel v 7,30 a to 4 motorky, Viragodědek a Šabik přijeli dokonce o něco dřív. Další motorky čekaly na předem určených benzinkách až do počtu 13 motorek, už docela silná kolona ve slušném tempu se přesouvala směr Karlovice. Zásadní zastávka byla na Studené Loučce v Mohelnickém kopci. Ten den pršelo jenom jednou, od rána do večera.(Přeháním) Ale na náladě to nikomu neubralo, jak je ostatně vidět na fotkách. Do areálu hotelu Galík jsme dorazili kolem čtvrté hodiny odpoledne, to už nepršelo, takže jsme se vybalili z nemoků. Večeře byla v hotelové jídelně, mimochodem velmi dobrá, polévka a řízek vepřový, nebo kuřecí. Pro pivo jsme ale museli k pultu a mladičkému číšníkovi to moc nešlo, takže rozhodně nehrozilo, že by se někdo dostal pod vliv alkoholu. Ubytováni jme byli v chatkách kde v patře byly dvě ložnice po čtyřech lůžkách, dole jedna ložnice, společná místnost s kuchyňkou a sociální zařízení. (poznámka : popisuji chatu č. 1, ostatní byly rozdílné). Patra byla propojena dřevěným schodištěm s dost ostrým úhlem stoupání, takže bylo nutné pekelné soustředění při chůzi dolů. Zařízení chatek pamatovalo jistě bratrství se Sovětským svazem a stejně dlouho se tam asi neuklízelo. V neděli ráno, před odjezdem z těch schodů spadl Míla, naštěstí si nic nezlomil. Abych byla ale objektivní, ubytování bylo dost levné a strava, to je snídaně a večeře velmi dobré. Organizace všeho dění byla výborná, zajištěné parkování jak u skanzenu, tak u restaurace. V areálu se parkovalo proti chatičkám. V sobotu se jela vyjíždka do Rožňova p.Radhoštěm kde jsme navštívili skanzen. Moc pěkné, poučné i zábavné. Obědvali jsme v hospůdce ve Velkých Karlovicích, jídlo jako domácí. Večer bylo grilování šašliku, k tanci i poslechu hrála hezká dívka na klávesy a zpivala, dokonce se tancovalo. Velmi pěkný večer. Také se objevila manželka Vasrmana který zajišťoval tento sraz ale jeho realizace se nedožil. Přinesla pravé valašské frgále a slivovičku kterou ještě pálil Vasrman. Všichni jsme povstali a drželi minutu ticha jako vzpomínku na dobrého člověka. V průběhu večera se na nás, no, spíše na Mílu a Boba přijel podívat ze Slovenska jeden z účastníků Drsných kilometrů Ivan. Konec konců Velké Karlovice jsou prakticky na hranici se Slovenskem a při odjezdu do Rožňova a odjezdu domů jsme jeli pár kilometrů po Slovenském území. A v neděli domů. První etapa byla z Karlovic na Mohelnici, opět zastávka u restaurace Studená loučka, tam se naše řady zmenšily o několik motorek protože část motorkářů se rozhodla obědvat, zbývajících asi deset jelo rovnou domů. Po cestě jsme se rozjížděli tak, jak to komu vyhovovalo. My jsme zamávali zbývajícím dvěma motorkám asi v16 hodin. Jelo se svižně, někdy i velmi svižně. Trasovač hlási přes 380 km a slušný rychlostní průměr.
Vyrážíme z Kozel v 7,30 a to 4 motorky, Viragodědek a Šabik přijeli dokonce o něco dřív. Další motorky čekaly na předem určených benzinkách až do počtu 13 motorek, už docela silná kolona ve slušném tempu se přesouvala směr Karlovice. Zásadní zastávka byla na Studené Loučce v Mohelnickém kopci. Ten den pršelo jenom jednou, od rána do večera.(Přeháním) Ale na náladě to nikomu neubralo, jak je ostatně vidět na fotkách. Do areálu hotelu Galík jsme dorazili kolem čtvrté hodiny odpoledne, to už nepršelo, takže jsme se vybalili z nemoků. Večeře byla v hotelové jídelně, mimochodem velmi dobrá, polévka a řízek vepřový, nebo kuřecí. Pro pivo jsme ale museli k pultu a mladičkému číšníkovi to moc nešlo, takže rozhodně nehrozilo, že by se někdo dostal pod vliv alkoholu. Ubytováni jme byli v chatkách kde v patře byly dvě ložnice po čtyřech lůžkách, dole jedna ložnice, společná místnost s kuchyňkou a sociální zařízení. (poznámka : popisuji chatu č. 1, ostatní byly rozdílné). Patra byla propojena dřevěným schodištěm s dost ostrým úhlem stoupání, takže bylo nutné pekelné soustředění při chůzi dolů. Zařízení chatek pamatovalo jistě bratrství se Sovětským svazem a stejně dlouho se tam asi neuklízelo. V neděli ráno, před odjezdem z těch schodů spadl Míla, naštěstí si nic nezlomil. Abych byla ale objektivní, ubytování bylo dost levné a strava, to je snídaně a večeře velmi dobré. Organizace všeho dění byla výborná, zajištěné parkování jak u skanzenu, tak u restaurace. V areálu se parkovalo proti chatičkám. V sobotu se jela vyjíždka do Rožňova p.Radhoštěm kde jsme navštívili skanzen. Moc pěkné, poučné i zábavné. Obědvali jsme v hospůdce ve Velkých Karlovicích, jídlo jako domácí. Večer bylo grilování šašliku, k tanci i poslechu hrála hezká dívka na klávesy a zpivala, dokonce se tancovalo. Velmi pěkný večer. Také se objevila manželka Vasrmana který zajišťoval tento sraz ale jeho realizace se nedožil. Přinesla pravé valašské frgále a slivovičku kterou ještě pálil Vasrman. Všichni jsme povstali a drželi minutu ticha jako vzpomínku na dobrého člověka. V průběhu večera se na nás, no, spíše na Mílu a Boba přijel podívat ze Slovenska jeden z účastníků Drsných kilometrů Ivan. Konec konců Velké Karlovice jsou prakticky na hranici se Slovenskem a při odjezdu do Rožňova a odjezdu domů jsme jeli pár kilometrů po Slovenském území. A v neděli domů. První etapa byla z Karlovic na Mohelnici, opět zastávka u restaurace Studená loučka, tam se naše řady zmenšily o několik motorek protože část motorkářů se rozhodla obědvat, zbývajících asi deset jelo rovnou domů. Po cestě jsme se rozjížděli tak, jak to komu vyhovovalo. My jsme zamávali zbývajícím dvěma motorkám asi v16 hodin. Jelo se svižně, někdy i velmi svižně. Trasovač hlási přes 380 km a slušný rychlostní průměr.
Seznam účastníku v Karlovicích :
belinda,BobyShrekOLD, Bronko s Vendulkou, dědkulín, dědoušek s manželkou, Domi.1, EvaBarice, Fí-ďas, Fíra, franki, Goodmen60, Hrabě-poky, JanekAkvarista s Hankou, jahanka, Jaryci, Jirboz, jirin1, Jirka Vaniš, Jirka16, Jurabrno, JVK, Kája51 s Janinou, Kareš, kokin01, lilka s Lubkem, luigi, LUSO, Makája01, maratonec, Medy2, Milamoto, Míra44, Padlý Anděl s ďáblíkemPadlýho, Pája47, Phil_Marlove s Lianou, Ráček s Jájou, samotář47, sanyťák, spacírek47, Šabik, vaky, Virágodědek, Votec s Miládkou, 44822Tom se Zdeňkou
Václav Přikryl, manželé Suchánkovi a manželé Ocáskovi se na nás přijeli podívat a třeba rozšíří naše řady.
Odkazy na fotky s tohoto srazu :
Video Milamoto
Jaryci
Viragodědek
Votec
Makája01
Děkuji organizátorovi povedeného setkání ve Velkých Karlovicích frankimu za to, že dovedl do zdárného konce nápad Jožina uspořádat tento sraz a díky také za reportáž, kterou mi dodal. Díky také všem účastníkům za příjemnou společnost.
OdpovědětVymazatAhoj všichni,malý detail,na úvod je tam špatné datum úmrtí. Díky Frank.
OdpovědětVymazatDík za upozornění, je opraveno.
Vymazat