Včerejší krásný den mne vylákal na
pořádnou projíždku. K mému kamarádovi bydlícími vysoko nad Příbramí až u
hranice vojenské střelnice Brdy v Orlově jsem potřeboval dopravit
dalekohled, který používám na kontrolování zásahů na terči na střelnici.
Byli jsme dohodnuti, že když mu ho přivezu, upraví optiku tak, aby bylo
lepší zvětšení.
V devět hodin ráno už bylo sluníčko, mlhy byly jen v údolích. Jel jsem přes Maxov stále nahoru k Filipově hoře.
Pohraniční šumavské kopce vypadaly jako z omalovánek, bylo krásně vidět na Ostrý a Velký Javor.
Silnice
byla stále ještě mokrá a posypaná listím, padajícím z bříz, osik a
javorů. V zatáčkách jsem jel hezky pomalu a opatrně, v tomhle úseku
často přes cestu přebíhají daňci a divoká prasata. Pořádně přidat plyn
jsem mohl až za Mrákovem na silničce ke Koutu na Šumavě. Při tom krásném
počasí bylo vidět daleko do kraje na Dolní Chodsko a až k Horšovskému
Týnu. Najel jsem na hlavní silnici z Domažlic na Klatovy. Nikde nebyla
žádná auta, mohl jsem si krásně užívat jízdu zatáčkami. V Klatovech se
na dvou kruhových křižovatkách už nějaká auta motala, jsou tam vedle
sebe dva hypermarkety a lidi jezdili nakupovat. Z Klatov kolem bývalých
kasáren a letiště směrem na Nepomuk se dalo jet rychle, žádná auta a
silnice je tam pěkně opravená. Ve vesničkách před Žinkovy pobíhali
obyvatelé před volebními místnostmi jako hloupé ovce, zpitomělí z voleb
do poslanecké sněmovny.
V
Žinkovech je malý krámek, kam jezdím občas kupovat vynikající učňovské
špekáčky. Prďola za pultem si mne pamatoval, když jsem jel na závody
veteránů v Nepomuku a taky nakupoval tyhle vyjímečně dobré špekáčky.
Cesta k Nepomuku je krásná, ale stále byla ještě mokrá, v lesích a na místech kam ještě nemohlo sluníčko .
Přes
Rožmitál a do Příbrami je na motorce pěkné svezení. U kamaráda v
Orlově jsem předal dalekohled a úplatek ve formě těch vynikajících
učňovských špekáčků a pokračoval dál po silnici pro motorová vozidla k
Dobříši.
Pořádně jsem
vzal za plyn a mydlil to k Mníšku pod Brdy. U benzínky jsem odbočil na
úzkou silničku a po ní dojel do Čísovic. Bez problémů jsem našel vilku
člena našeho spolku "Motorkáři nad šedesát let", jezdícího pod
přezdívkou Dědacis. Je to můj spolupracovník ze zkušebny motorů v
letňanské Avii. Měli jsme si hodinku co povídat, prohlédl jsem si v
garáži jeho motorky a domluvili se, že se zase sejdeme v příštím roce na
první motorkářské vyjíždce našeho spolku.
Po
cestě zpátky po silnici pro motorová vozidla jsem už potkával docela
hodně motorek, dokonce několik skupin motorkářů jedoucích pospolu na
společnou vyjíždku. V Orlově jsem se od kamaráda dozvěděl, že si k němu
ve čtyři přijede pro opravený dalekohled náš starý kamarád z
potápěčského klubu. Neviděl jsem ho už třicet let, prakticky od chvíle,
kdy si nesprávným vynořením z velké hloubky způsobil poranění plic.
Úplně
zanechal po tomhle úrazu potápění a začal s myslivostí. Počkal jsem
na něho a když přijel se svým hrubosrstým jezevčíkem, měli jsme si hodně
co povídat. Jezevčík se dobýval na králíky, byl ale přísně pokárán.
Urazil se, jak už to tihle bojovníci s liškami a jezevci dovedou, a šel prozkoumat zákoutí kamarádovy zahrady.
Když
jsme probrali všechny důležité události,rozloučili se a společně se po
rozkopané cestě kodrcali dolů do Příbrami. Při cestě k Nepomuku jsem
spěchal, nechtěl jsem jet přes lesy za úplné tmy. Za Filipovou horou
jsem jel zase hodně opatrně a to mne zachránilo před rozbitím huby a
motorky.
Na silnici mi
před motorku skočil daněk, ale protože jsem jel pomalu, ubrzdil jsem to
a to pitomé zvíře přeběhlo. Jen jsem si pomyslel, že by nemusel být sám
a už byl na kraji cesty druhý. To už ubrzdit nešlo, proto jsem dal plný
plyn, abych byl pryč, než mi skočí před motorku. Povedlo se, ale
stejně jsem ucítil náraz do zadního kola. Naštěstí je Yamaha Drag Star
velmi stabilní motorka s perfektním zavěšením zadního kola, takže ten
poměrně slabý náraz šlo vyrovnat a nevymáznout se.
Ani
jsem nezastavoval a pokračoval na chaloupku. Mých pět saňových psů
Husky mě přivítalo ukrutným vytím a štěkotem, dali mi najevo, že zatím
co se já flákám po světě, oni že už měli dávno dostat svoji porci
granulí.
S pozdravem
ukecaný důchodce
Petr (motorkář pod přezdívkou Loban)
Žádné komentáře:
Okomentovat