5. sraz - Polesí - 27. - 29.8.2010



5.Sraz Polesí – tango mezi kapkami deště - Ma

Tak a máte mě tu znovu.
Já se bránila, ale nějak mi to nebylo nic platné.
No nic, jdeme na to.
Bylo nebylo……………
Tak tedy spíš nebylo dlouho žádné naše setkání.
Velehrad byl naprosto skvělý, ale kdeže ty loňské sněhy jsou.
Mezitím se událo tolik věcí kolem nás, každému a v každém z nás.
Doufám, že jste se těšili na Japepánkův sraz na konci léta, alespoň tak jako já.
Ale ouha, počasí si vymýšlí stále nová a nová překvapení. Když jsme při povodních drželi všem palce a nakonec vysvitlo tolik toužebně očekávané sluníčko, myslela jsem, že už nás snad žádné další pohromy nepotkají. Ale matka příroda se rozhodla naše zocelení pěkně otestovat.
Všichni jsem se dožadovali skvělé předpovědi od naší klubové rosničky – Skyaira, ale nepotěšil nás. Opravdu se snažil, snažili se i mnozí další vyšťourat byť jen paprseček sluníčka, ale předpověď by nejlépe slovně vystihl pan Kemr: „Chčije a chčije.“
A měl by svatou pravdu.
V noci na pátek mě probudily kapky deště bubnující na střešní okno. A vydatně bubnovaly ještě ráno. Docela mě zamrzelo, že jsem odmítla návrh přimontovat místo kufru 50 litrový plastový soudek s uzávěrem. Po mých nedávných zkušenostech s dlouhou jízdou v dešti, kdy jsem utopila mobil v kapce zaručeně nepromokavého oblečení, vylévala vodu z bot, ždímala rukavice a sušila komplet i spodní prádlo o obsahu brašen nemluvě, by tento nevzhledný zlepšovák usnadnil zabezpečení věcí proti vodě. No nic, mám kufříček a musím se s tím popasovat. Připravila jsem nepromoky, ale nejvíce mě zajímala ochrana okončetin. Hned po ránu jsem otevřela počítač a vyhledávala rady porady jak i tyto části těla uchovat v suchu. Tak pravda, něco by se našlo, ale časově už se to zvládat nedalo. Tak jsem se zabalila do mnoha igelitových pytlíků, kdy nastává další problém, a to ve chvíli hledání patřičné věci. Poté nastěhovala další sáčky a různé gumičky a lepící pásku do jedné z brašen, aby se vše případně dalo okamžitě použít. Ale světe div se už neprší.
Podle instrukcí, kdy se nás pár domluvilo na společném setkání cestou, se právě oblékám a v tom telefon, že vše jinak a mám počkat na zprávu co a jak neb prší pro změnu zase někde jinde. Tak čekám a chodím od okna ke dveřím. Znáte tu bezmoc, když jen odevzdaně vyčkáváte až zahřmí? Tedy ne až zahřmí, ale až se více lidí dohodne, kdy už konečně mohou odjet.
No jo, ale vážně mě to dlouho nebavilo. Ulapila jsem mapu, napsala trasu a nahlásila odjezd.
Jaké bylo mé překvapení, když místo deště se přede mnou otevřel pohled na blankytné nebe nad krajinou široko daleko. Tak jsem uháněla s větrem o závod.
Jen nad Japepánkovým krajem se to trošičku mračilo, ale opravdu jen trošičku, a tak stále bez jediné kapičky u starého suchého dubu podle bílé šipky zabočit doprava, projet okolo překrásně roubených chaloupek a tam už Japepáneček otvírá vrátka pomocí svého zlepšováku.


Hlavní starostí bylo rychlé sundání nepromoků neb co nepadalo z hůry, to se vytvořilo uvnitř.
Povedlo se a naše osamocené quarteto rychle naráží soudek zlatavého moku a za stálého povídání sledujeme jak náš perfektní hostitel Japepánek připravuje pro hladové pocestné svojí vyhlášenou specialitu pelměně. Pravda někteří z nás se dívali s velkým despektem na kombinaci pelmeňů s mlékem a to celé po pivní smršti. Ale chutnalo to přímo božsky a mléko tomu dalo opravdu tu pověstnou třešničku na dortu. Pro všechny případy nám Japepáneček ukázal zákoutí s kadibudkou venkovní srdíčkovou jak jinak než-li s výhledem do lesa a vlastnoručně právě dokončenou sprchu. Někteří zhýčkaní jedinci dali přednost před útulnou kadibudkou návštěvě lesa a u té příležitosti se rovnou postarali o večeři. Ovšem houby bez vajíček?
Tak Vám tedy povím bylo nám fajn.
Ale to už se nám hosté sjíždějí a koho to vidí mé bystré oči není to předseda na bujném oři? A je to předseda na bujném oři.


A dojíždějí další a další, tak je zase o čem povídat a co obdivovat.
Také pohybu bylo učiněno zadost.
Probíhala soutěž v hodu šipkou.
A po úspěšném dekorování vítězů jsme se rozhodli u příležitosti Otíků, oslavit Bigbelův svátek sklenkou něčeho pro zahřátí. Tak Otíku, ještě jednou všechno nejlepší.

Na Japepánkův saloon nás už bylo příliš, tak jsem opustili naše dobře proti dešti zabalené mazlíky a vydali se do jiných lovišť.
Cestou jsme už potkávali další a další odvážlivce, které neodradilo toto deštivé počasí.
Prohlídka Chaty na staré pekárně, kde se bude spinkat, byla jen mezi zastávka na cestě k příjemné hospůdce. Tam jsme se prozatím usadili venku pod stromy, kde už někteří hladoví poutníci testovali nabízenou krmi. Uspěla na jedničku, a tak za stálého povídání, vítání dalších a dalších kolegů postupně krmíme svá hladová bříška.
Ale před večeří je dobré vykonat ještě krátkou prohlídku malebné vesnice, aby dobře chutnalo. Různá kouzelná zákoutíčka a chaloupky jak od pana Lady. Jen se podívejte sami.

Stihla jsem to jen taktak před prudkým deštěm, který nás vyhnal do lůna příjemného šantánu s milou paní majitelkou. Ta o nás pečovala přímo jak o vlastní.
A bylo spokojeno a veselo.
Japepáneček jako správný hostitel se ujal slova a všechny nás velmi pěkně přivítal.
Je těžké si pamatovat vše čemu jsme se tak nasmáli.
Třeba náš klub 60%ních.

Také Nero se ujal své oblíbené činnosti a majitel batůžku pochyboval, že vůbec něco, co by si mohl odvézt sebou domů z Ivy zbude.
Bylo to velmi příjemné plynutí večerem v milé společnosti.
Je pravda, že nás stále přibývá. Pomalu si jeden nepamatuje všechna jména ani tváře, ale postupně tváře dostávají svůj tvar a barvu a je fajn poznávat všechny ty skvělé lidi se stejným
postižením motosportem.
Tak dobrou noc a krásné sny.
Vítá nás deštivé ráno, ale také perfektní voňavá snídaně jak od maminky. Mňam moc jsem si na té míchanici pochutnala.
A to už dojíždí sobotní výletníci celí mokří , ale s úsměvem ve tváři. Ti první mají štěstí protože i na ně zbylo něco krmě.

A posilněný tajemník Peťa se vrhá na svůj nelehký úkol zaznamenat všechny účastníky srazu, kteří se neustále hemží sem a tam a někteří jsou ještě teprve na cestě a jiní se zase pomalu chystají na deštivou vyjížďku do známých Pekelných dolů a někteří z těchto vyjížďkářů už se nám bohužel nevrátí a pomažou cestou necestou ke svým domovům.
Máme tu i sobotní hádanky.
Hádejte, která kolínka jsou Ivy?

A komu patří tato část těla?

Defekt na Prdičově motce, byl společným úsilím úspěšně odstraněn. Kamínek byl notných rozměrů, ale vyděsil mě až dodatečně. Ráno jsem si totiž všimla, že už mazlíkovi kouká na zadečku plátno. A když jsem později v pneuservise osahávala onu plátěnou část, neměla jsem mezi prsty pomalu nic.
Odpoledne příjemně plynulo.
Došlo i na člověče nezlob se a musím se pochlubit. Vyhrála jsem.

Tak se podívejte sami.
Pak, že Kocour nedorazil.
On tu má dokonce i celý dům, jen na kávičku nás nepozval.

Můžete si tu pořídit i štěňátka.
Po dlouhé době mezi nás zavítal i nádherně vousatý Bosánoha.
Jak jinak než-li v příjemné náladě a bos byl pro mnohé z nás velkou atrakcí.
Jeho vyprávění o velmi deštivé motodovolené ve Švédsku zaujalo snad každého. A to byl jen zlomek jeho příhod. Po vyslechnutí dalších částí musím konstatovat, že jeho anděl strážný se zaručeně nenudí. Tak anděly pěkně prosíme opatruj nám Bosounohu.
Neumíte si představit, co dalo práce sehnat všechny co ještě zbyli na společnou fotografii.
A to někteří se rozhodli bojkotovat ostatní s chtěli mít samostatnou společnou fotografii.
Naschvál, zda podle fotek poznáte, kdo že to byl.
Podívejte se na tuto mašinku. Čím se pyšní.

Tak mě napadá co asi si tam necháme vytvořit my ženy za obrázek.
Kávička a palačinka byla výborná a to už se pomalu chystáme mnozí odjet do svých domovů.
Tak ještě módní policie.Podívejte na nový „kosmomodel“ Pavlamazla.
Vlastní výtvor za celé 3 Kč. No není to kluk šikovná.
Také došlo na zdravotní záležitosti. A to bahenní koupele v oblečení. Jak říkal Nero, který tuto metodu aplikoval na Japepánkovi, bahno drží daleko spolehlivěji a déle na ošacení než-li na nahé kůži.
Tak těm, kteří zůstávají přejeme příjemný večer a noc plnou snů o dalekých cestách.
No a na závěr si musím postěžovat.
Byla jsem u myslivců a tam se ze mě alkoholik nestal. A to si nemyslete, že se nesnažili. Snažili a hodně, ještě teď po létech je mi špatně, když si na to vzpomenu.
Cesta domů byla sice za sucha, ale za notné zimy.
Doma jsem se naložila do vany s tak horkou vodou, že jsem byla jak spařený pašík.
No a prý to dělám moc špatně. Je potřeba se zahřívat vnitřně a zvenku už jen vlažnou vodu.
A to je ten problém jelikož jsem stálá zmrzlina, tak potěš s tou spotřebou ohnivé vody.
Také musím vzpomenout na závěr jak nás potěšili kolegové z dáli, kteří neváhali s příjezdem.
Tak vážení a milí pac a pusu a zase příště se na Vás všechny těším Ma

Tak a kdože se to bavil:

belinda, Bigbel, Endy58, Fanda, Fidel1, Fí-ďas, japepánek, JISOSO, Kavec47, LUSO, Marťan-ka, miko, motobaba, Nero, Padre45, Pavelmazel, petasek s Ivou, prdič, samotář47, Šabik, Taťka, Venda_Marauder, Viragodědek, 

Návštěva:
Bosánoha a Tony

Další fotky jsou zde.

Od Virágodědka

Od samotáře47

3 komentáře:

  1. Nedá se nic dělat,jsi prostě nejlepší.Perfektní,nemá to chybu.Ještě se budu muset víc snažit.Kutil 1.

    OdpovědětVymazat
  2. Jako vždy napsané na 1. Už Ti to psaní zůstane, když jsi v tom tak dobrá.

    OdpovědětVymazat
  3. Marťanka se asi minula povoláním, měla být spisovatelka

    Kocour

    OdpovědětVymazat