Naše srazy

Španělsko, Portugalsko a Gibraltar

2012-02-19T05:42:00.000-08:00

Kamarádi motorkáři,
právě je doba motorkářského klidu. U mne je to klid relativní, právě v této době začínám intenzivně plánovat klíčovou cestu roku 2012 a proto se na vás obracím s nabídkou zda-li by někdo neměl zájem se podívat do Španělska, Portugalska a Gibraltaru. Připadá mi tato nástěnka jako vhodné místo k oslovení vás všech.
Abyste mne lépe poznali, jakou formou cestuji, jaké úseky denně podnikám, co mne zajímá, asi nejlépe najdete v cestopisu, který byl uveřejněn na motorkáři pod názvem Cesta průsmyky do Provence

Jistě zjistíte, že jsem nenáročný cestovatel . Budu se těšit Vašim reakcím. Přeji krásný den RomanXX

6. sraz - 14. - 16.9.2012 - hospoda pod Kaštany

2012-02-10T10:59:00.000-08:00

Sraz bude uspořádán v rekreační oblasti Český ráj. Konkrétně Pod Příhrazskými skalami v obci Žďár u Mnichova Hradiště. Na stránkách WWW.prihrazy.ic.cz se najde vše . Hospoda Pod Kaštany bude připravená. POZOR: Asi 500 m od místa konání je autocampig Příhrazy, tam se však nic konat nebude.
Sraz by měl mít tento program:
14.9. od 12.00 do 18.00 příjezd účastníků a ubytování. Od 19.00 hodin bude společná večeře. Následovat by měla volná zábava.
15.9. po snídani asi v 10.00 vyjížďka směr Libošovice, Sobotka, Humprecht, Kost , Branžež, Boseň, Mužský. Při dobrém počasí asi 5 minut výstup na vrchol Mužského s dalekým rozhledem. Odjezd do Mnichova Hradiště na oběd. Po obědě pokračování vyjížďky směr Český Dub až k Ještědu. Návrat do Příhraz do 17.00hodin.
Je možné uskutečnit druhou vyjížďku směr Kozákov a okolí - pod vedením dalších pořadatelů.
Po večeři v 19.30 hodin bude večer s hudbou a snad i tancem. Kolo štěstí bude možné uspořádat pokud účastníci přivezou drobné dárky, upomínkové předměty a pod.
16.9. po snídani je možná krátká procházka kolem skal. Pak rozjezd účastníků.

Ubytování je pro 65 osob, ve třech kategoriích.

Za jednu noc 170,- v ubytovně /40 osob/
200,- v apartmánu /18 osob/
250,- v chatičce / 8 osob/.
Vlastní stan není překážkou. Při přihlášení nahlásit použití stanu.
Polopenze 150,-Kč na den. - menu bude upřesněno.

přihlášení

Virágodědek - pátek - neděle (chata), motobaba - nezávazně, Japepánek, BobyShrekOLD + Farmer20 + Hrki - pátek - neděle (tur. ubytovna), Endy58 - pátek - neděle (chata), šlahoun - nezávazně, Kareš - pátek - neděle (chata), Goodman 60 a Makája 01 + Ráček + 1 - pátek - neděle ( 4 lůžkový pokoj ), Máry48 + 1 - pátek - neděle ( apartmán 2lůžkový ), Medy2 +1 (apartmán 2lůžkový), Fíra + Jindra47 - pátek - neděle (apartmán), Taťka - bez noclehu, Macík2244 - pátek - neděle, Irena.iris - pátek - neděle (chata), brumlík51 - pátek - neděle (chata), Omar 37 - pátek - neděle - ubytovna, Neep + 1 - pátek - neděle (chata), Votec - pátek - neděle, belinda - pátek - neděle,

Josef496 - výlet do Norska

2012-02-06T02:53:00.000-08:00

Ahoj přátelé, měl by někdo zájem podívat se na motorce za severní polární kruh do Norska na Lofoty? Viděl bych to na výlet tak na 10 dní. Kontaktujte mě kdo má zájem, nechci jet sám. Josef496 - josef.uhlik@volny.cz

Návrh Makáji01 a Goodmena60

2011-12-14T10:24:00.000-08:00

Návrh na 2. sraz termín 15.-17.června 2012 místo konání penzion Koliba - Hrádek u Ústí nad Orlicí. Kapacita ubytování v penzionu je 57 lůžek ve 2-3 lůžkových pokojích, sprchy a WC je vždy v patře. Sraz chce pořádat Goodmen 60 a Makája 01 Jawaři a pomoc přislíbili Fíra, Fantan a Jindra. Pokud bude zájem včas zveřejníme další podrobnosti. G + M
V penzionu je domluveno, že nebudou mít nic proti, když přijede někdo ze stanem.

přihlášení

Virágodědek, Fajc, wassermann, Fíra, 44822Tom + 1, Endy58, Omar37, Kareš, Jindra47, MotodědekGustik + 1, Fí-ďas, Votec, belinda, bronkobil, Makája01, Goodmen60, motodědekMilan + 1, petasek + 1, cibar + 1, fík1943 nezávazně, šéfíček a sanyťák ( jen sobota ), Domi ( ze soboty na neděli ), samotář47 ( ze soboty na neděli ), Bigbel + 1, pája47, Boby + Farmer20 + Hrki od pátku do neděle, Irena.iris od pátku do neděle, motodědek, Luigi + 1 ( dvoulůžkový pokoj ), Neep + 1 ( dvoulůžkový pokoj )

6. sraz - 9. - 11.12.2011 - hotel Bělecký Mlýn

2011-12-12T06:56:00.001-08:00

Článek o tomto srazu je zkušebně v takovéto podobě. Odkaz na článek o srazu.

fotky - Virágodědek
fotky - Irena.Iris
fotky - Makája01
fotky - Kobra17
fotky - Samotář47
fotky - Marťan-ka
fotky - Fantan

Návrh Kareše

2011-12-11T11:48:00.000-08:00

Pozvánka na 2. sraz „Motorkářů nad 60 let „ do hotelu S.E.N.
Termín. 5.7. – 6.7. 2012

Vážené motobaby a motodědci,

Po letošním srazu, který se i díky počasí vydařil,jsem slíbil, že bude-li to jen trochu možné,tak se pokusím o uspořádání srazu i v roce 2012. Zatím nic nenasvědčuje tomu,/nikdy neříkej nikdy/, že by jsme se nemohli setkat již začátkem července 2012. Po diskusi na Běleckým mlýně jem vvbral termín svátků Cyrila a Metoděje a upálení mistra Jana Husa. Tím vznikla i možnost pro ty učastníky srazu, kteří by si chtěli prodloužit pobyt až do neděle.
Scénář bude s největší pravděpodobností velmi podobný tomu minulému, takže pro ty kteří si to nepamatují nebo měli pochybnosti, tak ve stručnosti:

Sraz účastníků mezi 10.oo – 13.oo hod na velkém parkovišti hotelu S.E.N., kde bude připraveno občerstvení formou buffet dtto jako loni/ slané, sladké, držkovka,lehký oběd atd./
Po nezbytných formalitách jako je ubytování nebo postavení stanů, pozdravení se s již dorazivšími kamarády se vydáme/ cca 13.30 hod/ na krátkou spanilou jízdu cca 8o – 100km údolím řeky Sázavy /opět nás doprovodí 6 žlutých sršnů/ ze, které se vrátíme kolem 17.oo hod.
Po zaparkování našich motocyklů bude následovat opět malé pohoštění, ale už i s pivem a alkem a volný relax- program včetně koupání v bazenu, tentokrát asi ve vnitřím, s možností využití Fitness centra a tenisových kurtů až do 19.oo hod.
-------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
ALE!!! protože je počasí na záčátku července dost nevyzpytatelné, tak jsem se rozhodl, že v případě špatného počasí, bude-li zájem, zorganizujeme mezi 14.oo až 18.oo hod Sportovní 5tiboj a libovolně složená i smíšená 4člená družstva budou moci soutěžit v těchto displínách:
1/ plavání cca 50m, 2/ stolní tenis, 3/ squasch, 4/ mariaš, 5/ šipky. Vítězné družstvo vyhraje: 4 denní pobyt v hotelu S.E.N., dle vlastního výběru, nebo weekend v Českém Krumlově dle vlastního výběru.!!!
----------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Po návratu z vyjížďky, nebo po skončení sportovního odpoledne, se sejdeme všichni + - v 19.00 hod ve „Swiss restaurantu“ v zahradě hotelu S.E.N., kde bude připravena večeře ve formou All inclusive,/ v případě konání 5ti boje tam vyhlásíme vítěze/, ktomu nám bude hrát „Bumbácband- všechno umím, všechno hraju“ po celý večer.....až do konce, pro některé až do rána.

Pro ty účastníky, kteří se zúčastní dvoudenního setkání tj. 5. -- 6.7. je cena za osobu 1200,.kč
Pro ty účastníky, kteří si postaví stan na zahradě hotelu tj. 5.-- 6.7. je cena za osobu 700.-kč
Pro ty účastníky, kteří si prodlouží weekend do neděle tj. 5.-- 8.7. je cena za osobu 2400.-kč
/ubytování pá-ne, se snídaní/
Pro ty účastníky, kteří si prodlouží weekend pod stanen tj. 5.--8.7. je cena za osobu 200.-kč

Vážené motobaby a motodědci, doufám, že jsem vše srozumitelně popsal, v případě, že budou nějaké připomínky, otázky, návrhy, tak je možno vše presentovat na e-mailu: reditel@hotelsen.cz, nebo přímo zde na portále motorkari nad 60let.
Také bych rád požádal ty, kdo se závazně rozhodli pro účast, aby reservaci učinili co nejdříve, protože kapacita ubytování na hotelu je limitována.

Přeji všem veselé svátky a brzký příchod jara.
KAREŠ

Přihlášení

Kareš, Virágodědek, Samotář47 + 1, Domi.1 + 1, Jirboz + 1, belinda, šéfíček + 1, wassermann, 44822Tom + 1, vaky, Luigi + 1, skyair + 1, brumlík51, Šabik, miki6 a Makina ( do neděle ), Jindra47, MotodědekGustik + 1, Fíra, bronkobill, Witti + 1, Votec, Fíďas, Taťka, cibar + 1, střelec, fík1943, Pavel-VFR800 + 1, Franciska + Petr, děda Standa + 1, hošák. + 1, petasek + 1, Jirnys, Lamaya + 1, Neep + 1 ( stan )
RomanXX,

Nezávazně : motobaba, Viper54,

Návrh Milose1

2011-12-04T23:24:00.000-08:00

Poslední zpráva od organizátora srazu Milose1
Tak jsem se právě domluvil s panem Počtou na podrobnostech srazu. Termín je nutné posunout na 25.-27.5.2012. Místo je rekreační zařízení Lučkovice K dispozici je 21 čtyřlůžkových bungalovů a 5 čtyřlůžkových pokojů. Předpokládám, že vás i nás dohromady bude tak kolem 50, takže kapacita stačí. Cena je 320,- Kč/osoba ubytování + polopenze za den.
Jinak 200,- lůžko, 50,- snídaně, 70,- večeře. Není nutné mít polopenzi, je možné objednat co kdo chce. Oběd v sobotu bude na trase společné jízdy. Příjezd 25.5. kdykoliv. V sobotu snídaně, příprava na společnou jízdu. Trasa Lučkovice - Milevsko - Temelín ( mám pevně (na 10:30) domluvenou exkurzi v informačním centru Temelína. Šéf centra je také motorkář ) - Týn nad Vltavou (oběd v čínské restauraci) - Písek (podle zájmu návštěva prodejny Bikers Crown) - Lučkovice. V neděli odjezd (vyklizení bungalovů do 10:00hod). Trasu ještě musím projet, zjistit časy a podle toho stanovit dobu odjezdu, délku exkurze, čas oběda atd.)
Domluvil jsem se s panem Počtou, že zájemci se mu budou hlásit sami na telefonních číslech, nebo na mailu (uvedeno na jeho webu) do 20. dubna 2012. Tímto dnem bude uzávěrka akce. Bylo by dobré, kdyby se přihlásili asi ještě u tebe, nebo stačí pokud budou uvedeni na vašich stránkách u akce a já si je sečtu. Potřeboval bych totiž upřesnit počet lidí na oběd a na exkurzi. Asi tak 14 dní před srazem dám dohromady, tak jako vloni, podrobnou informaci, která se bude moct rozeslat účastníkům e-mailem.

Přihlášení

Viragodědek, Fajc, belinda, wassermann, Kareš, Endy58, brumlík51, Pedro51, Šabik, Jindra47, MotodědekGustik + 1, Fíďas, Kavec47 - bez služeb, Krumloš, bronkobil, Hanys50, Bigbel + 1, Opida + 1, vaky - nezávazně, cibar + 1, Jean ?, Šobul, Goodmen60 + Makája01, Ráček + 1, Votec, Jariin + 1 - nezávazně, saporo, pája47, Mann53 + Čimelice - bez služeb, Neep + 1, vera1960 + 1 - ubytování v dámském pokoji na 2 noci se snídaní,

Návrh majkyse

2011-11-27T06:43:00.000-08:00

Kamarádi motorkáři :
i když se na téma srazů roku 2012 budeme určitě bavit na Běleckým Mlýně, předkládám návrh na uskutečnění tohoto moravského srazu : SLOVÁCKO - VELEHRAD 2
- termín pátek 3.srpna až neděle 5.srpna 2012
- místa v autokempu Velehrad Salaš zajištěna u JUDr.Huberta Rýce
- strava jako v roce 2010 (večeře kančí v šípkové omáčce, gulášek, roštěnky, klobásy, kontinuální snídaně na stůl, obědy volně na cestách )
- ubytování ve srubových chatách, nemusíte brát stany a další vybavení
- koupání ve vodní nádrži Salaš 80 x 40m
- program upřesníme na Běl.Ml., ale předběžně: návštěva starého vinného sklípku v Modré hned v pátek večer (odvoz i dovoz zajištěn) , v sobotu plavba lodí Morava po Baťově kanálu , případně i návštěva zámku Kroměříž, nebo návštěva vodní elektrárny z r.1914 ve Veselí nad Moravou ,
- večer pitný režim v baru autokempu + kytarové zpívánky u ohně .
Tak co vy na to ?????
ahoj Majk

Přihlášení

majkys, Domi.1, Viragodědek, MotodědekTonda + Mahulenka, Makája01 + Goodmen60, Samotář47, Jirboz, Treefrog, Hanys50, belinda, střelec, wassermann, Kareš, Fajc, 44822Tom + 1, Omar37, Fíra, brumlík51, Miki a Makina, Jindra47, MotodědekGustik + 1, Fí-ďas, Votec, IrenaIris, 1155 + 1,

RomanXX - výlet do Francie - 28.7 - 10.8.2011

2011-11-26T08:50:00.000-08:00

Cesta průsmyky do Provence Francie

Úvodní slovo

Poučen ze svých dřívějších výprav jsem začal přípravy této výpravy již v lednu 2011. Motem letošní výpravy jsem si stanovil - poznání dalších míst Francie speciálně pak oblasti Provence, Camargue a Cévennes.

Obvykle jezdím sám na takto dlouhé výpravy. Důvod je prostý, ne každý vydrží v sedle delší etapu a mne naopak nebaví zastavovat při dlouhých přejezdech na každém patníku. Letos jsem se o svých plánech zmínil svému vrstevníkovi Karlovi a nabídl mu, zda se nechce přidat. Po vysvětlení detailů (stanujeme a pouze v případě deště jdeme do hotelu, jedeme a nestavíme na každém patníku, bude tam mnoho obtížných průsmyků, možná i nižší teplota závislá na výšce, atp.) souhlasil. V nabídce jsem zvážil i ty okolnosti, že nebudu moci jet, jak bych třeba byl schopen jet, že se budu muset hodně věnovat sledování, abych Karla někde neztratil atp.

Termín startu naší výpravy byl stanoven na konec července přesněji na 28. 7. 2011.

Cestopis -

Prvý den – 28. 7. 2011 (Kladno, Zbiroh - Inst)

Prvý úsek na hranice Česka jel každá po vlastní ose až na pumpu v Rozvadově. Tam byl sraz stanoven na 8:00 hod. Karel, vyjížděl z Kladna a já ze Zbiroha. Po dotankování, vypití nezbytné kávičky jsme vyrazili. Ráno bylo krásně jasno a cesta nám pěkně ubíhala. Jeli jsme po dálnici do Mnichova, pak na Garmisch Parkenkirchen a Innsbruc přes Scharnitzpass (960 m n.m.). Po chvilce omotání okolo Innsbrucku jsme se vydali do Vipitána (Itálie) přes Brennerpass (1 374 m n. m.) Z Vipitána vede cesta krásným údolím S dost velkým stoupáním až na Joufenpass (2099 m n. m.). Po projetí průsmyku jsme pokračovali do St. Leonharda, kde jsme odbočili na Moos a Timmelsjoch strase. Cesta z Moose nás vedla stále nahoru na hraniční průsmyk Passo del Rombo (2509 m n. m.). Průsmyk je dost obtížný, má mnoho ostrých “vracáků”. Veškerou námahu s průjezdem vyvážily překrásné pohledy. Na samém vrcholu je tunel, který je zpoplatněn cca 10 EUR. Krásným sjezdem s rakousky upravenými vesničkami jsme se dostali do Imstu (Rakousko), kde jsme vzali kemp přímo ve městě. Perfektní kemp za 15 EUR pro oba.

29. 7. 2011 (Imst - Hospental)

Noc byla deštivá, ale k ránu se počasí umoudřilo. Krátce posnídali, dali kávičku a vyrazili na další etapu.

Jeli jsme z Imstu podél dálnice do Landeku. Zde jsme se dali doleva a po úbočí skály se šplhali na Pfunds, pak přes Reschenpass (1507 m n. m.) směrem na Mals i. v. (Itálie) a dál na Schludems. Zde jsme odbočili doprava na Sta. Maria i.M. (Švýcarsko) a OfenpassI (2149 m n. m.) až do Zernezu. Tento úsek je obzvlášť krásný. Typicky Švýcarský venkov s nádherně upravenými pastvinami. V Zernezu jsme se dali údolím Oberengadin směrem na St. Moritz. V St. Moritz jsme si dali ve známé motorkářské restauraci u nádraží kávičku. Foukalo, a tak na hladině jezera Silvaplana se proháněly plachetničky a surfy. Po krátkém odpočinku jsme pokračovali do Silvaplany a odtud přes Julierpass (2284 m n. m.) a okolo nádherného horkého jezera Manmorera a opět nádherným údolím

Oberhalpstein do Thusis a Tamins. V Tamis jsme vzali směr na západ údolím Sarselva na Andermat pře Oberalppass (2044 m n. m.). Andermat se mi vždy líbí. Je to překrásné městečko s úzkými uličkami a klidnou atmosférou. Za městem je hned kemp, ale ten jsme nevyužili. Tím, že znám tuto oblast, jel jsem tudy již několikrát, tak jsme na noc zůstali v kempu “U Báby”(tak mu motorkáři říkáme) za Hospentalem. Kemp je přímo u silnice stoupající na Furkapass. S ranním sluníčkem a příjemným výhledem na okolní vrcholky hor. Otužilci se zde mohou vykoupat v horské bystřině a večer si dát čerstvého smaženého pstruha.

30. 7. 2011 (Hospental - Val d´ Isére)

Brzo ráno jsme sbalili stany, ještě zevnitř úplně neoschly, byla chladná noc a vyrazili jsme na Furkapass (2431 m n. m.). Je to překrásné, když stoupáte v chladném, ale slunečném ránu úzkou silničkou a pořád to nebere konce. Naskýtají se vám překrásné pohledy do údolí a vše ještě jako by spalo. Již když jsme přijížděli k vrcholu, tak jsme viděli, jak stoupá nízká oblačnost (mlha) z údolí kam jsme směřovali. Nádhera, k tomu se nedá víc říci, to se musí prožít. Při klesání jsme se zastavili u Hotelu Belvedere.

Já zavzpomínal, kolik zde bylo vidět v roce 1977 (první cesta Švýcarskem) na hraně skály bleděmodrého ledovce, o kterém zde dnes není ani vidu. Cestou dolů jsme si prohlédli nádhernou cestu na protějším svahu vedoucí na průsmyk Grimselpass, která jsme tentokrát nejeli. Z Gletche jsme dále klesali překrásným údolím do Ulrich(u) a údolím Goms, až do Brig(u). U údolí Goms bych se ještě zastavil. Tato část Švýcarska, při mé prvé cestě působila, jako zapomenutá oblast. Byly zde jen tmavě hnědé dřevěné a na pohled staré budovy, sýpky a chlévy. Při porovnání s vnitrozemím prostě zapomenutý kraj. Jak sem jezdím častěji, tak je vidět, jak tento kraj díky cestovnímu ruch vzkvétá. Ráz staveb (základ zděný a vše výše hnědé dřevo) zachovávají. Působí to nádherně. To bylo jen chvilka vzpomínek, utírám slzu a pokračujeme. Dorazili jsme do Brig, které je dnes již průmyslovým městem, a odtud začíná nejnudnější část cesty Švýcarskem do Martigny. Ano cestou jsme míjeli překrásně se tyčící hrad v Sionu, plně, ale absolutně plně využité jižní stráně k pěstování vinné révy, speciálně pak odrůd Sentier Vitic Ole/Rebweg. Nebo obrovské disky antén pro astronomický výzkum atd. Z Martigny jsme se vydali směrem Itálie. Stoupali jsme nádhernou širokou silnicí. Zatáčky se nechaly jet opravdu na plno. Je zde sice silnější provoz, ale pro motorky to tak moc neznamenalo. Cestou na vrchol jsme si zastavili na kávičce a zase hurá nahoru údolí Entremont nahoru. Opět by se daly psát ódy na přírodu. Pro těžké náklady a cestovatele autem je na vrcholu, těsně před hraniční čárou, vybudován zpoplatněný tunel. Ale to není ta pravá cesta pro cestovatele motorkáře. Ti před mýtem odbočí doprava, opustí tunel a pokračují ve stoupání na vrchol průsmyku Grand St. Bernardpass (2460 m n. m.). Bylo krásné počasí a tak byly i krásné pohledy do dáli. Sjezd do Aosty byl super. Nádherná silnice, dole široké zatáčky, no prostě pro motorkáře ráj. V Aostě (Itálie) hned na prvém kruhovém objezdu jsme se dali doprava směr na Courmayeur. Cesta se vine okolo řeky Dora Baltea. Bylo teplé počasí a v údolí to bylo cítit ještě silněji. Alespoň jsme se vyhřáli před stoupáním na další průsmyk. Ve městečku Pré ST. Didier jsme zahnuli doleva. Odtud začíná stoupání směrem na La Thuile. La Thuile je malebným městečkem, které stojí za zhlédnutí. Turistický ruch zde pulzuje, jak v létě, tak v zimě.

U pumpy, která má ve svém okolí hodně sošek z motorkářských dílů jsme si dali něco k snědku a pokračovali v dalším stoupání do sedla průsmyku Col du Pt. St. Bernard (2188 m n. m.). Po prohlédnutí si okolních velikánů a mém vyprávění, jak mne a kamarády v srpnu 2007 zde zastihlo silné sněžení, jsme pokračovali směrem dolů na Burg-ST. Maurice (Francie). Dojeli jsme až do města a já v domnění, že se zde zahýbá na Val d´ Isére jsem začal hledat cestu. V ten moment jsem si vzpomněl, že ve Francii jsou jisté změny ve značení silnic a směrů. Odbočku na Val d´Isére jsem při cestě dolu minul a tak jsme se vrátili do Séez a pokračovali k cíli etapy. Cesta ze Séez až do Val d´Isére je kouzelná. Cestu lemují velikáni okolo (horské štíty) a otevírají se krásné pohledy do údolí pod silnicí. Cestou jsme minuli i odbočku do “panelákového” střediska lyžování Tignes. Projeli jsme střediskem Val d´Isére a na konci, těsně před stoupání na průsmyk Iseran, zůstali v kempu. Kemp je velice dobře vybaven a laciný. Pro oba nás to stálo 13,50 EUR/noc. Nevýhodou, je že si na vykoupání musíte koupit žeton za 0,50EUR, ale čas tekoucí horké vody bohatě stačil.

31. 7. 2011 (Val d´Isére - Barcelonnette)

Když jsme se probudili, přivítalo nás sice chladné počasí, ale jasno. Proto jsme rychle sbalili věci, a co nejdříve vyrazili směr nejbližší průsmyk. Cestou se nám otevíraly překrásné pohledy do zalitého údolí sluncem. Pára tvořila nádherné nízké kouřové mráčky, které dokreslovaly atmosféru průjezdu ostrým stoupáním na vrchol.

Na prvý průsmyk toho dne Col de Isaren (2770 m n. m.) jsme dorazili okolo deváté hodiny. Cesta nahoru byla opravdu nádherná, ostré vracečky a neustále se snižující porost, až nakonec to byla jen tráva a kámen. Pohled z průsmyku byl úchvatný. Po chvíli focení a sdělení si pocitů, jsme se vydali směrem dolu na Modano. Je to zajímavé, ale všude v průsmycích je silnice udržovaná a hladká. To bychom potřebovali doma, že? :-) Z Modane jsme jeli podél řeky Arc s krásným údolím. Je příjemné teplo. Po vjezdu do malebného městečka St. Michael-de Maurienne hledáme odbočku na průsmyk Col du Télégraphe (1570 m n. m.). A již zase stoupáme strmou stěnou. Při výjezdu na průsmyk se nám v zatáčkách naskýtají stále nové pohledy na městečko a každou zatáčkou je vidět, jak jsme zase o kus výše. Úžasné. Na vrcholu průsmyku je velmi příjemná restaurace s občerstvením a maskotem ze slámy.

Je to vytvořený panák v nadživotní velikosti, u kterého se všichni fotí. Sedíme, popíjíme své prvé rané kafíčko a sledujeme cyklisty, kteří přijíždějí z městečka. Obdivujeme je, když víme, co to bylo pro naše stroje se sem vydrápat. Oni sem vyjeli vlastní silou. Ale tato scéna se opakuje na každém průsmyku, který jsme projížděli cestou. Dopíjíme a vyrážíme dál. Chvilku cesta mírně klesá, ale po chvíli se opět vrhá vzhůru. Naše další meta je průsmyk Col du Galibier (2646 m n. m.)

a hned za ním pak průsmyk Col do Lantaret (2058 m n. m.). Těmito průsmyky jsme se přehoupli přes skalnatý masiv Briannconais a podél řeky Guisane pomalu sjíždíme do Brianconu. Městu Briancon vévodí nádherná pevnost na několika návrších. Starobylé městečko je ukryté za hradbami. V sezoně je plné turistů procházejících úzkými uličkami plných obchůdků. Po krátkém odpočinku pokračujeme dál cestou D902 směr Gulliestre. Je to úsek kde se jela etapa Tour de France. Již sám výjezd z města naznačoval, že to bude zase krásná cesta, neboť zde jelo plno motorkářů a výletníků.

A byla to pravda. Stoupali jsme nádhernou přírodou, až do průsmyku Col du Izoard (2460 m n. m.). Odtud byl překrásný pohled jak na příjezdové serpentiny, tak směrem do národního parku Queyras. Po nezbytném focení zase hurá dolu. Jede se radostně, je sluníčko, cesta vyhřátá a hladká no prostě motorkářská balada. Projíždíme krásnou krajinou parku až do Gulliestre.

Pokračujeme stejnou silnici a stoupáme k průsmyku Col du Var (2111 m n. m.). Městečko Var je krásně položené a v okolí je spousta sjezdových drah. Říkám si, to by bylo zajezdit si zde. Ihned zaháním myšlenku - je to strašně daleko. Dole pod průsmykem se napojujeme na kvalitní silnici vyšší třídy a směřujeme do Jausiers, kde bychom měli odbočit. Při příjezdu nenacházíme žádný směrník, který by nás navedl, a ani neodpovídá číslo silnice. Pouze je na směrníku jakási hnědá cedule s textem něco jako “Scenic view” (již si nepamatuji přesné znění).

Karel měl již málo paliva a tak hledáme pumpu. Od jakési dámy dostáváme informaci, že nejbližší pumpa je asi 5km, směrem na Barcelonnette. Tak vyrážíme natankovat. Již bylo dost pozdě, abychom vyráželi přes další průsmyk a tak jsme se dohodli, že zakempujeme někde zde. Paní na pumpě nám sdělila, že jeden kemp je cca 5 km jedním směrem a nebo 15km druhým směrem. Ok. Při nasedání najednou vidím cedulku Camping 1km a směr je jiný než nám sdělila paní. Karel ještě pije, a tak chvilku čekám a pak vyrážím napřed. Přijedu do kempu, svléknu si bundu a jdu vyjednávat podmínky stanování. Pak čekám, a čekám a po 20 minutách se opět oblékám a vracím se pro Karla k pumpě. K mému zděšení, Karel nikde. Volám mu na mobil ale taky nic. Tak vyrážím Karla hledat do toho vzdálenějšího kempu (15km), ale Karel tam také není. Opět volám, číslo je stále nedostupné. Vracím se tedy zpět k pumpě, čekám, ale nikdo nikde. Tak vyrážím zpět do toho kempu, kde jsem předtím byl a ubytovávám se. V noci ještě volám Karlovu přítelkyni, zda jí Karel nevolal. Taky o něm nic neví. Okolo půlnoci jdu spát s nadějí, že ráno bude moudřejší večera.

1. 8. 2011 (Barcelonnette - Ste. Agnés)

Ráno vstávám časně, hned volám Karlovi, ale je číslo nedostupné. Tak rychle posnídám, sbalím se a vyrážím. Vracím se zpět do vesničky Jausiers. Zde prohledávám kemp, který jsme včera přehlédli, Karel nikde. Takto jsem hledal cestou ještě v několika kempech, bezvýsledně. Ani nebudu popisovat, co mi šlo hlavou, co vše by se mohlo stát, když jsem ztratil parťáka. Prostě jsem měl o něj strach. Pokračuji směrem do jednoho z nejvyššího průsmyku Col de la Bonette (2802 m n. m.). Poslední část k vrcholu byla jen asfaltová cesta v samém šutroví. Byla zima a těsně na vrcholu byly nízké mraky, takže nebylo nic vidět. Jet na vyhlídku bylo zbytečné a němečtí kolegové motorkáři mne hned směřují na průjezd, kterým míjím vyhlídku. Jektám zuby a jedu dál. Neustále sleduji, zda někde na cestě není stopa po Karlovi. Sjíždím dolu a projíždím průsmyk Col de Restefond (2692 m n. m.). Za tímto průsmykem byla cesta mokrá a tak si dávám pozor. Najednou spatřím kamennou vesnici, která působí, jako kdyby se tam čas zastavil. Shluk staveb a okolních stavení, kde ale nikdo nebydlí a to jistě delší dobu.

Některé střechy byly zbořené. Vjíždím do kamenné vesnice, kterou prochází asfaltová silnička (úzká, tak na jedno auto), nikde nikdo jen já sám. Sychravé počasí, nízké mraky, no hrůzostrašné. Zde by se asi daly dobře filmovat horory. Prostě konec zapomenutého světa. Pokračuji dál do Isoly, kde je kemp, ve kterém jsme původně plánovali zůstat. Opět se vrhám do prohledávání kempu, ale Karel nikde. Vjedu do městečka, zaparkuji před kavárnou a dávám si ranní kávu. V tom mi volá přítelkyně Karla a ptá se, zda jsem již s Karlem mluvil. Říkám, že nikoli a ona mi sděluje, že se s ním také nemůže spojit. Jak tedy dál? Navrhuji, že se zastavím na Policii a optám se, zda se někde něco nestalo a nefiguruje v tom Karlova motorka. Zaplatím a vyrážím na Policejní stanici. Ta je naštěstí asi jen 10km směrem, kterým jsme měli pokračovat. Vyjedu z města a jedu pomalu. Najednou za sebou vidím světla od motorky a tak jí ukazuji, že o ní vím, aby mne předjela. Když mne míjí tak se podívám pozorně a on to Karel. Jaké to bylo pro mne radostné shledání, že je živ a zdráv. Tak jsme si vše povyprávěli, restartovali Karlův mobil a bylo vše v nejlepším pořádku. Pokračovali jsme pak po krásné silnici a hledali odbočku na D074. Samo sebou nenašli jsme jí, ale všiml jsem si, že tam byla zase hnědá směrovka “Scenic view”. V tom mi došlo, že to byla asi ta cesta. No nic naplat, pokračovali jsme až do Nice. Aby Karl co nejvíce viděl, vybral jsem pobřežní cestu okolo letiště, po promenádě směrem na Monako. Jistě si umíte představit, jaký byl zde provoz. Docela zážitek. Jeli jsme snad rychlostí chodce.

V Monaku jsme se zastavili u Kasina a pak směrem do Mentonu. V Mentonu rychle jsme našli odbočku na Ste. Agnés. Vyjet z Mentonu na Ste. Agnés je velmi náročné. Šplháte se do strmého kopce a projíždíte cca 120 zatáček, než se dostanete na parkoviště pod městečkem. Tím, že jsem již zde jednou byl, ta podmínky zde znám. Je to odlehlé místo od denního shonu tam dole, ale zároveň je místo velmi blízko k moři a dění v této turisticky exponované část Francie.

Přímo u parkoviště (přesněji je to točna autobusu, který zde jede cca 3x za den) je vyústěn vodovod s pitnou vodou, naproti kapličce Svatí Agnés. Po příjezdu jsme se převlékli do lehkého oblečení a vyrazili do města. Vyrazili, no dojeli jsme poslední tři zatáčky a na parkoviště u jednoho z vchodů do města a bunkru. Nechali jsme zde motorky s volně ležícími věcmi a šli do městečka. Krásné městečko. Plno prázdných restaurací, ty se zaplní až večer.

Jednou ze zajímavostí městečka je to, že uličky jsou tak úzké (někde až tak že se minou pouze tři osoby vedle sebe), že se sem dá dojet snad jen na kole. Ale to ani ne, neboť uličky jsou plné dlouhých schodů. Městečko je postaveno ve strmém kopci. Povečeřeli jsme, prohlédli bunkr, který měl za cíl bránit pobřeží před nepřítelem. Bunkr je přístupný, dosud jsou zde instalována děla. Bunkr je v podstatě vyhlouben hluboko do okolní skály. Zajímavé je že obyvatelé nemohu přijet autem, jak je u nás zvykem až k domu. Auta musejí nechávat na parkovištích a jít domu pěšky. Ještě štěstí že městečko je tvořeno jen několika desítkami budov.

Po prohlídce městečka, večeři a nádherné vyhlídce rozsvícené město Menton jsme zajeli na spodní parkoviště s vodou a ulehli pod širák. Nádherná noc plná hvězd a dojmů. Okolo půlnoci přijely nocovat ještě dva obytné přívěsy. Jak je vidět, pro pár lidí známé místo pro přenocování.

2. 8. 2011 (Ste. Agnés - Orgon)

Ráno opouštíme “Anežku“, sjíždíme do Mentonu a přes Monako a Nice směřujeme na jihozápad. Vzhledem k tomu, že vím, jak jsou zaplněné silnice po pobřeží, tak raději bereme dálniční úsek do Frejusu. Odsud pak po pobřežní komunikaci do St. Raphaelu a St. Tropez. Úsek ze St. Raphaelu až do St. Tropez byla jedna souvislá řada pomalu jedoucích aut. Nevím, co bych asi dělal, kdybych zde byl autem! Asi bych zešílel. Ale na motorkách jsme jeli po středové čáře a tak to šlo. Frantíci jsou k motorkářům velice vstřícní. Však jsme jim zvednutím ruky vždy děkovali. V St. Tropez to byl masakr. Vedro, my v motorkářském oblečení, mraky lidí, kteří samo sebou měli za cíl jít do přístavu a podívat se na policejní stanici. Tak tam jsme se z důvodu přeplnění a vedra ani nedostali. Zůstali jsme jen v přístavu, kde řídil provoz komik převlečený za policajta s vystupováním strážmistra Ludovika Cruchota. Docela se všichni bavili a on za vyfocení hned bral nějaké to euro. Z minulé cesty jsem tam znal jednu kavárničku nedaleko přístavu a tak jsme si tam sedli, dali kávičku, vzpomínali na krásné hory, kde jsme byli a rozebrali kudy dál. Z města jsme vyjeli směrem na Tulon a před Hyeres jsme sjeli na místní komunikaci na Brignoles. Cesta se vinula mírně zvlněnou úrodnou krajinou, plnou vinic a ovocných plantáží. V Brognoles jsme odbočili na starou hlavní spojnici N7 spojující Cannes s Avignonem. Projeli jsme Aix an Provence a mířili na Sénes. Tato část cesty je opravdu o víně. Cestu lemovali samé vinice, převážně s červeným vínem. Vpravo byly vidět vrcholy táhnoucího se masivu Montagne du Luberon. Nádherné skály s pasoucím se dobytkem a úrodnými poli. Ze Sénes jsme se dali na St. Remy de Provence a odtud pak do kempu, kde jsem pobýval při minulé cestě. Nepochodili jsme, byl plný. Ochotný pan majitel nám však doporučil jiný kemp, někde v Orgonu. Po dlouhém hledání jsme asi tak ve 20:30 kemp našli. Kemp byl naprostý luxus. Je vsazen do skalnatého masivu. Před vjezdem je přírodní nádrž s krásnou vodou. Uvítání bylo super, dostali jsme lahvinku červeného místního vína, postavili stan, vypili lahev a šli na kutě.

3. 8. 2011 (Orgon - Avignon - Orgon)

Tento den byl věnován jen Avignonu a tak jsme si přispali a vyrazili před obědem. Jeli jsme nalehko, vše zůstalo ve stanech.

Motorky jsme zaparkovali přímo v centru na chodníku, nikomu to nevadí. Prošli jsme si památky, pokochali se mostem, dali si kafíčko a vydali se zpět. Bylo krásné teplo a tak jsme cestou nakoupili ovoce a na vrátnici si každý koupi jednu lahev červeného. Byl krásný večer a příjemně ovínění a odpočatí jsme pozdě večer zalezli na kutě.

4. 8. 2011 (Orgon - Valleraugue)

Ráno po standardní snídani jsme vše sbalili a vyrazili směrem na jih. Dílčím cílem byl národní park Camargue. Bylo krásně bezoblačno a do Stes. Maries-de-la-mer jsme dorazili okolo poledne.

Zaparkovali jsme stroje, jako obvykle, na chodníku hlavního náměstí a šli jsme se podívat do centra. Centrum bylo přímo napěchováno lidmi. Přesto jsme se prodírali úzkými uličkami se spoustou krámků se suvenýry a různými věcmi. V úzkých uličkách nebylo k hnutí.

Proto jsme se rozhodli jít se raději vykoupat, neboť jsme byli celí propocení. Po krátké koupeli jsme pokračovali dále v cestě směrem Arles, Nimes, Ganges a nakonec Le Vigan. Do Arles se jede samou rovinou a většinou močálovitou krajinou, kde je ráj exotického ptactva a zároveň volně žijících koní. Těch se zde pase opravdu hodně. Tím že je tu tolik koní, tak zde je mnoho rančů plných osedlaných koní čekajících na hosty.

Stavby rančů a i samotné město Stes. Maries-de-la-mer je španělského typu. Na staveních a ohradách převládá sněhově bílá a střechy jsou doškového typu z rákosu. Nimes je krásné město s historií a koloseem. Za městem se krajina začíná vlnit a opět je plná vinic. Zastavujeme u jedné a nakupujeme každý lahvinku pro naše manželky. Je to bio víno, bez veškerých chemických přísad (poznámka - opravdu je to víno plné slunce a lahodné chutě). Pokračujeme dále, krajina se zvedá a směřujeme do oblasti národního parku Cévennes. V Le Vigan doplňujeme jak palivo, tak potraviny a hlavně víno na večerní siestu. V jedné vesničce cestou, vidíme ceduli Camping a tak stavíme. Super, kemp je krásný a tak zůstáváme. Karel se šel vykoupat do říčky tekoucí kolem, já dal přednost sprše. Večer popíjíme, plánujeme další den a sdělujeme si své prožitky.

5. 8. 2011 (Valleraugue - Les Faures)

Časně ráno opouštíme kemp. Hned za kempem začínáme stoupat ze dna hlubokého údolí s říčkou. Jak si pozorní čtenáři všimli, delší dobu jsme neprojeli, žádný průsmyk. Nějak nám zatáčky začali chybět, večer jsme si to s Karlem říkali. A proto hurá směle nahoru.

Projíždíme údolím, nabíráme výšku a stoupání pořád nebere konce. Přejíždíme z jedné strany údolí na druhou a pořád se škrábeme nahoru. Údolí je pokryto, jako i v okolí, listnatým porostem, který s vyšší nadmořskou výškou mění svou velikost, směrem dolů, až zbude jen vřes. Těch je tu opravdu hodně. V sedle průsmyku Col de Faubel (1285 m n. m.) uhýbáme a stoupáme na vrchol Mon Aigoaul (1568 m n. m.) Na samém vrcholu stavíme a jdeme vystoupat na místní rozhlednu nad meteorologickou stanicí.

Vyhlídka z rozhledny do okolí je úchvatná. Je vidět tak daleko až je to k nevíře. Do žil nám vráží kyslík, jak je zde nádherný vzduch. Pokochali jsme se a vyrážíme směrem domů. Toto byl nejvzdálenější bod naší cesty.

Pomalu klesáme národním parkem Cévennes směrem k Florac(u). Za Florac(kem) stoupáme do průsmyku Col de Montmirat (1046 m n. m.). Zde začíná pomalu pršet a tak oblékám, nepromok. Zvolnili jsme a v Mende již bylo skoro po vodě. Jedeme po velmi kvalitní silnici dostatečně široké, a tak cesta rychle ubíhala. Za Langogne odbočujeme na Aubenas. Nedaleko za odbočkou stoupáme do průsmyku Col de la Chavade (1266 m n. m.).

Z průsmyku pak klesáme do malebného údolí podél říčky Ardeche a vpravo se tyčícího hřebenu Serre de la Croix de Bauzon. Krásné scenerie. V Aubenas uhýbáme směr Privas. Před Privas(em) překonáváme průsmyk Col de la Escrinet (787 m n. m.), pouhých. Z Privas pokračujeme směrem Crest a podél říčky Drome do Die. Zde odbočujeme do překrásného údolí národního parku Varkors. Projíždíme údolím stejnojmenného masivu Varkors. Na obou stranách se týčí krásné skály masivu. Údolí má malebné vesničky a v okolí samá úrodná pole. Za vesničkou La Faures narážíme na kemp. Je zde jen pás stanů. Sháníme se po recepci, ale děti nám říkají lámanou angličtinou, že zde recepce není, abychom se ubytovali a že paní večer, nebo ráno přijde. Samo sebou i v takovémto kempu je několik sprch, čistota, zrcadla, toaletní papír, elektrika na uvaření, atp. Jednoduše řečeno super. Paní opravdu večer přišla, zaplatili jsme a po lahvince červeného šli spát..

6. 8. 2011 (Les Faures - Brig)

Ráno probíhá jako obvykle, snídaně, káva sbalit a odjezd. Z kempu jedeme neustále stejným údolím až do městečka Saint-Julien-en-Vercors. Nádherné městečko s trhy a spoustou sjezdovek okolo. A tak blízko Grenoblu. Některé lyžařské disciplíny zde byly při olympiádě realizovány. Kocháme se místními krásami a poté pokračujeme jinou nádhernou scenerií. Cesta se zarývá do skalní úžiny s kamennými převisy nad vozovkou.

Cesta vypadá dosti drsně, vejde se sem jen jedno auto, ale průjezd kaňonem stojí za to. Pomalu stoupáme směrem k vrcholu. Silnice prochází okolo vrcholu, jehož výška činí asi 1900m n. m. Jakmile se silnice zlomila směrem dolů, otevřel se překrásný pohled na Grenobl. Při pohledu dolů máte pocit, jako byste seděli v letadle. Tak je příkrá stěna po které stále klesáme dolu, ulice Grenoblu jsou neustále lépe a lépe rozeznatelné a přibližují se a přibližují, až jste najednou ve městě. Nádherném klidném a čistém městě. Zato provoz na okolních silnicích mimo dálnici je strašný. Samý semafor. Pořád stavět a stavět. Říkali jsme si, že jsme měli do Albertvile jet raději po dálnici. Ale když my jsme chtěli vidět okolí a vnímat jej a to na dálnici není. Z Grenoblu se jede opět mezi obrovskými skalami, které tvoří široké údolí. Na levé straně je Masiv de la Chartreause a vpravo se týčí pohoří Chaine de Belledonne. V oblasti La Terrasse je postaven výtah pro paraglidisty, kteří startují na vysoko položené travnaté terase a nabírají odtud výšku z proudících stoupáků. Krásný pohled na tu volnost. Ale abych nezapomněl, jedeme dál. Naše cesta směřuje do Albertvile, kde se dostáváme na rychlostní silnici. A jako vždy zapomínám, že ne všude je ve Francii vyznačen směr na známá střediska. Necháváme se unášet krásnou silnicí s proudícími vozidly a ejhle. Jakmile jsme minuli odbočku na Annesy, tak mi proletí hlavou. Romane, zase jsi zakufroval! Jedeš zde po třetí a vždy jedeš stejně. Vždy se nechávám unést cestou a neodbočím. Ještě štěstí že nedaleko je velká pumpa, kde se dá vrátit zpět. Pokračujeme, nyní již dobře na Chamonix. Opět stoupáme a podjíždíme dálnici, která vede k tunelu pod Mont Blankem do Itálie. Míjíme tunel a vjíždíme do střediska Chamonix. Mé představy o tomto středisku byly trochu jiné, než co jsem viděl. Snad, až bude středisko zasněžené, jistě bude působivější. Cesta převážně stoupá, až do průsmyku Col des Montes (1461m n. m.). Po zlomu a několika zatáčkách je podobný pohled na město Martigny směr Sion, jako byl na Grenobl.

Rozprostírající údolí je jedno z největších údolí ve Švýcarsku. Údolí je na jižní straně plné vinic. Ale tak plné, že je využita každá teráska na svahu. Vůbec nám nebylo jasné, z čeho tam ty hlavy berou vláhu. Ale o tom jsem již psal. Cesta z Martigny do Brig nám uběhla rychle, jeli jsme převážnou část cesty po dálnici. Kemp Glis Geschina jsme nalezli přímo ve městě a ubytovali se v něm. Večer přituhlo a obloha se zatáhla. Počasí nevěštilo nic dobrého.

7. 8. 2011 (Brig - Brig)

Když jsme se ráno vzbudili, pršelo. Vzali jsme si věci na snídani a šli si sednout na veřejné sezení pro ubytované. Zde byla markýza, a tak na nás nepršelo. Všichni v takovém počasí vyspávali, a my jsme tak měli klid na snídani. Okolo poledního se počasí umoudřilo, a tak jsme vyrazili na projížďku do hor. Jeli jsme se podívat na Simplonpass (2005m n. m.). Je to jeden z průsmyků, celoročně průjezdný.

Pak jsme se vrátili a šli si projít město s hradem a moderním kostelem. Byl to pěkný odpočinkový den.

8. 8. 2011 (Brig - Chiavena)

Když jsme ráno opouštěli stan, zdálo se nám, že nějak přituhlo. Sbalili jsme se a hned zavčasu vyrazili. Již cesta z Brig (u) směrem na Gletsch nás prověřovala co do oblečení. Čím více jsme stoupali, teplota znatelně klesala. Teplota ještě více klesla, když jsme nestoupali na Furkapass (2431 m n.m.). Cestou jsme jen na krátko zastavili u Hotelu Belvedere a pokračovali dál. Sjezd z průsmyku byl kluzký a tak jsme jeli pomalu. Domníval jsem se, že se teplota v údolí zvedne, ale zklamání bylo veliké, že tomu tak nebylo. Pokračovali jsme cestou, kterou jsme před několika dny jeli opačným směrem. Přes Oberalppass (2044 m n. m.) do Disentis/Muster(u), kde jsme odbočili na Lukmanierpass (1916 m n. m.) a do Itálie. Přírodní scenerie tohoto průsmyku považuji za jedny z nejhezčích až do Biasky (Biasca). Zde se již trochu oteplilo. Z Biasky se pokračuje neustálým mírným klesáním až do Arbeda . Po odbočení doleva jsme opět začali pozvolna stoupat údolím směrem k San Bernardinu. Silnice neustále podjíždí vysutou dálnici k tunelu San Bernardino. Po průjezdu stejnojmenného městečka jsme začali ostřeji stoupat do průsmyku Passo del San Bernardino (2065m n. m.). Průjezd průsmykem je jiný než u ostatních průsmyků. Vyznačuje se svou šíří úbočí skal, jimiž se vine silnice. Průsmyk je plný obrovských kamenů a úlomků skal. Když se přijede na severní kraj průsmyku, stěna prudce klesá do údolí a je zde více jak 80 vracecích zatáček. Po sjetí jsme se dali nenápadnou úzkou silničkou podél dálnice až do Splugenu. Zde jsme si doplnili zásoby a vydali se na poslední část denní cesty. Hned za městem začíná prudké stoupání, křižující sjezdovku. Ano jde mít sjezdovou trať přes silnici, průsmyk je vysoko a tato cesta je brzo uzavřena. Když jsme vystoupali do sedla Splugenpassu (2113m n. m.) byla opět zima jako v “Rusku”. Karel hodnotil tento průsmyk jako “drsný a výživný”.

Projeli jsme okolo nádherného jezera a nelítostně spěchali dolu do údolí. V městečku S. Giácomo Filippo již bylo tepleji, slunko vysvitlo a tak jsme si dali u chaloupky na muří noze (chaloupka velmi podobná chaloupce baby jagy z filmu Mrazík).

Vždy se zde zastavuji, káva je zde výborná. Již nám zbývalo pár kilometrů do Chiavenny a blízkého kempu. V Chiavenně se odbočí doleva a po 1km vlevo u vodopádů je nádherný kemp. Zde byl konec naší denní cesty. Kemp je zhruba ve 200m n. m. Údolí je úzké, a tak nám okolní kopce připadaly strašně vysoké.

9. 8. 2011 (Chiavena - Canazei)

Po standardní ranní proceduře jsme rychle zabalili stany a hurá do sedel. Čekala nás dlouhá cesta. Cestou na Malojapass (1815m n. m.) jsme opět vjeli do Švýcarska.

Okolo nádherných jezer Silser a Silvaplana jsme vjeli do St. Moritzu. Za městem jsme se dali doprava a začali stoupat na Berninapass ( 2323m n. m.),

kde hned za vrcholem je celnice do bezcelní zóny Itálie Livigna. Hned za celnicí je úzká silnička vedoucí kaňonem s jakýmisi mystickými přírodními výjevy. Barva horniny je lehce nafialovělá s různými špicemi. Evokuje ve mně představu, že takto nějak vypadají horniny na měsíci. Jedu tudy již poněkolikáté, ale mám neustále stejný pocit. Nadmořská výška a vítr ženoucí se údolím stlačil teplotu tak nízko, že jsem si musel přidat jednu moirovou vrstvu, abych v kůži neumrzl. Vjeli jsme do Livigna, zde to dobře známe ze zimního zájezdu lyžařů. Jsem sice promrzlý, ale již se těším na následující průsmyky. Tím průsmykem je Passo d´ Eira (2208m n. m.) a nedaleko za ním Passo d´ Forcagno (2291m n. m.). Teprve z tohoto průsmyku se sestupuje do Izolacie a Bormia. Po natankování v Bormiu jsme se vydali k jednomu z nejnáročnějších průsmyků k Paso d´ Stelvio (2758m n. m.).

Na vrcholu je vždy plno motorek, suvenýrů a lahůdek. Byla ale taková zima, že jsem zastavil jen na chvíli a hned pokračoval dál do údolí za teplem.

Čím více jsem sestupoval, tím více se vzduch oteploval. Dojel jsem až na rozcestí do Spndiningu, kde jsem si dal kávu a čekal na Karla. Pak jsme spolu pokračovali do Bolzána. Projeli jsme Bolzánem a v Karnei jsme odbočili do krásného kaňonu, který ústí do malebného údolí směrem k průsmyku Passo d´Costalunga (1745m n. m.). Odtud jsme pokračovali údolím Val di Fassa, až do střediska Canazei, kde jsme se ubytovali v kempu. Kemp byl na prasknutí a jen stěží jsme našli travnatý kousek pro zapíchnutí kolíků.

10. 8. 2011 (Canazei - domů)

Ráno nás vítalo krásné sluníčko, ale zlá zima. Opouštíme kemp, jak je u nás zvykem okolo 9:00hod a vyrážíme hned nahoru do sedla průsmyku Passo di Pordoi (2239m n. m.)

odtud okolo Masivu Sella klesáme ke středisku Araba. Pak pokračujeme přes Passo di Falzarego (2105m n. m.) a klesáme až do Cortina d Ampeco a odtud směrem na Toblach.

Celá tato trasa je nádherným kusem italských Dolomit končících u Toblachu širokým údolím. Tím, že je opravdu zima nedodržujeme původní plán a z křižovatky u Toblachu jedeme krásnou dostatečně širokou a bezpečnou silnicí na Lienz. V Lienz dotankujeme a vyrážíme směr průsmyk Grossglockner (2665m n.m.).

Průsmyk je zpoplatněn a jsem udiven, neboť platím skoro dvakrát více než při posledním průjezdu před několika lety. Již dole v údolí byly vidět zasněžení vrcholky hor. Říkal jsem si, to minule nebylo. No dobře, pokračujeme v jízdě na vrchol. Nyní již byla taková zima, že jsem si v půlce stoupání vzal na ruce návleky od Nepromoku. Neprofouknou a tak mi bylo trošinku lépe. Čím více stoupáme, tak tím je větší zima. Již je skoro nesnesitelná a sníh přibýval. Při dojezdu na vrchol již bylo okolo silnice asi tak 20 cm sněhu a okolní teplota se pohybovala někde u 0⁰C.

Na samém vrcholu krátce stavíme, děláme foto a hned hurá do tunelu a dolu.

Oproti teplotě nahoře bylo dole docela přijatelně, ale teplota nešla výrazně nahoru, bylo tak někde okolo 15⁰C. A v tom se také nedá dlouho bez teplého oblečení. Nebylo zbytí a jeli jsme dál. Po domluvě jsme se rozhodli jet tou nejrychlejší cestou na dálnici. V Pichlu jsme odbočili do údolí Zell am Cee a přes průsmyk Pass Thurn (1274m n. m.) jsme pokračovali do Kitzbuhel(u). Odsud na Kufstein. Zde jsme vjeli na dálnici a pelášili okolo Mnichova domů. Na našich hranicích jsme natankovali. Karlovi byla taková zima, že na pumpě zůstal a zahříval se kávou. Já se rozloučil, sedl na svou Hondu a pospíchal domů. No domů, zůstal jsem na chaloupce, kterou mám u Zbiroha. Sedl jsem si a dal si jedno lahvové a vzpomínal na krásnou dovolenou.

Závěr

Co říci závěrem o navštívených státech. Krajina je všude kde jsme byli jiná než doma a proto nám, kteří máme rádi vysoké hory, teplo a čisté silnice, zatáčky to v těchto zemích připadá strašně úžasné. Obzvláště, je-li krásné slunné počasí. V Německu – vysoce kvalitní silnice, ale řidiči jsou jaksi tvrdí, předpisoví a jen málo chápaví k jedné stopě s bágly (samo sebou ne všichni, ale převážně je tomu tak). Ve Švýcarsku je tomu podobně s tím, že ještě dávají najevo, že jsou Švýcaři. Alespoň já to tak vždy cítím. Italové – mají silné chápání pro provoz na silnicích a snaží se vyhovět. Jinak převážně srdeční. A Francie – tak to je pro motorkáře ráj. Tam auta převážně dělají místo pro motorkáře, jen aby se nemuseli omezit. Dokonce sjedou až na krajnici, abyste měli místo. V kempech velice milí a přívětiví. Problém je jen někdy s domluvou, málo jich bere angličtinu, ale to se dá pochopit, jak z historických pramenů, tak i z velikosti státu. Ale celkově super.

Zase se tam těším a jsem si jist, že to nebyla moje poslední cesta. Příští bude do Bretaně a Normandie. Již se těším

Cestovatelé -

Naše stroje

Praktické rady –

Doprava

Ve Francii jsou jisté změny ve značení silnic. Míněno směrníků na křižovatkách a jejich barev. Pro Ty co zde ještě nebyli tak vysvětlím. Cedule ukazující směr na dálnice jsou v barvě modré (u nás a i v jiných v evropských státech jsou zelené), kvalitní tahy pak zeleně (u nás jsou barvy modré) a silnice nižší třídy jsou barvy bíle (u nás jsou modré a rozlišení je řešeno pouze vícemístným číslem).

Dalším důležitým pravidlem je, že směr se ukazuje jen při opravdové změně směru a číslo silnice je uvedeno na vrcholu sloupu žlutou cedulkou. Silnice je pak značena na patnících na levé straně silnice. Pokud jste na kruhovém objezdu a cesta pokračuje ve stejném směru (kurzu) ve kterém jste na kruhový objezd vjeli, pak ceduli s vaším směrem ani číslem silnice zde nenajdete. Má se za to, že pokračujete stejnou silnicí, a tak proč to značit. Toto nás pěkně trápilo cestou, ale zvykli jsme si.

Hnědými cedulemi jsou značeny silnice s krásnou přírodní scenerií a zajímavost, ale to je to samé již u nás. Jen s tím rozdílem, že vše je ve francouzštině a té nerozumím.

Tak to jsou ty hlavní zásady, které jsem nikde zapsané neviděl. Samo sebou, jako obvykle jsem v tomto místě zakufroval.

Kempování a ubytování

Švýcarsko – cena za kemp je závislá na počtu osob rodiny, typu dopravního prostředku a v neposlední řadě atraktivnosti lokality. Takže jedou-li dva motorkáři = dvě rodiny platí každý svou cenu! Cena se pohybuje někde okolo 15 - 18 EUR/noc (jedna osoba, jedna motorka, jeden stan).

Itálie – je na tom stejně. Cena je od 18 – 22 EUR/noc (jedna osoba, jedna motorka, jeden stan).

Francie – cena je stanovena dle velikosti „vykolíkovaného“ místa. Co se tam vejde tak za to se zaplatí 13 – 15 EUR/noc. Cena ubytování v řetězci Formule 1 – 28 – 40 EUR/noc pro 2-3 osoby.

Statistika

Celkem jsme projeli 4ři státy Německo, Rakousko, Švýcarsko a Francii.

Najeli jsme okolo 4600 km za 12 dnů se dvěma odpočinkovými dny.

Projeli jsme 40 průsmyků –

1	Scharnitzpass (960 m n. m.)	21	Col de Montmirat (1046 m n. m.)
2	Brennerpass (1 374 m n. m.)	22	Col de la Chavade (1266 m n. m.)
3	Joufenpass (2099 m n. m.)	23	Col de la Escrinet (787 m n. m.)
4	Passo del Rombo (2509 m n. m.)	24	Col des Montes (1461m n. m.)
5	Reschenpass (1507 m n. m.)	25	Simplonpass (2005m n. m.)
6	OfenpassI (2149 m n. m.)	26	Furkapass (2431 m n. m.)
7	Julierpass (2284 m n. m.)	27	Oberalppass (2044 m n. m.)
8	Oberalppass (2044 m n. m.)	28	Lukmanierpass (1916 m n. m.)
9	Furkapass (2431 m n. m.)	29	Passo del San Bernardino (2065m n. m.)
10	Grand St. Bernardpass (2460 m n. m.)	30	Splugenpassu (2113m n. m.)
11	Col du Pt. St. Bernard (2188 m n. m.)	31	Malojapass (1815m n. m.)
12	Col de Isaren (2770 m n. m.)	32	Berninapass ( 2323m n. m.)
13	Col du Télégraphe (1570 m n. m.)	33	Passo d´ Eira (2208m n. m.)
14	Col du Galibier (2646 m n. m.)	34	Passo d´ Forcagno (2291m n. m.)
15	Col do Lantaret (2058 m n. m.)	35	Paso d´ Stelvio (2758m n. m.)
16	Col du Izoard (2460 m n. m.)	36	Passo d´Costalunga (1745m n. m.)
17	Col du Var (2111 m n. m.)	37	Passo di Pordoi (2239m n. m.)
18	Col de la Bonette (2802 m n. m.)	38	Passo di Falzarego (2105m n. m.)
19	Col de Restefond (2692 m n. m.)	39	Grossglockner (2665m n. m.)
20	Col de Faubel (1285 m n. m.)	40	Pass Thurn (1274m n. m.)

Návrh Milamota - výlet do muzeí v Německu

2011-11-07T10:48:00.000-08:00

Ahoj všem.
Letos už toho moc nenajezdíme, ale co příští rok?
Zvažuji, že by jsme si mohli udělat zase společný výlet do muzea v Německu.
Mám na mysli dvě v podstatě sesterská muzea z nichž jedno je ve Speyeru, druhé v Sinsheimu. (asi 30km od sebe).
Jedná se o technická muzea, kde jsou skutečné unikáty.
Výlet bych pojal jako 3denní, sraz předpokládám v Rozvadově. Tam bych zajistil pro vzdálenější účastníky někde nocleh, pro sebe taky.
Program by byl následující: výjezd z Rozvadova cca v 8hod.
Den 1.
Přejezd do Speyeru to je 350km. Předpokladaný příjezd do Speyeru v 13hod.
Prohlídka muzea cca do 18hod. Následně ubytování.
Den 2.
Prohlidka muzea v Sinsheimu.
Den 3.
Cesta domu.
Co je v muzeích k vidění?
Největšími lákadly jsou ve Speyeru jistě ponorka samozřejmě přístupná , Boeing 747 Jumbo, dále muzeum kosmického prostoru, které má nejrozsáhlejší expozici v Evropě (např. ruský raketoplán Buran) atd.
V Sinsheimu to je jednoznačně Concord. Odkazů na webu je spousta.
Spaní předpokládám v penzionu, případně lze přímo ve Speyeru, (hotel), abychom mohli jet nalehko. Pokud by ale většina chtěla do kempu pod stan, nebráním se tomu, sám jsem tam taky tak spal. Ale úspora by byla, odhaduji 30-40Eu a je otázkou zda to stojí za.
Termín výletu předběžně,!!! konec června.
A proč to sem dávám již nyní, zajímá mě kolik z Vás by o takovýto výlet mělo zájem. Samozřejmě nezávazně, nikdo z nás neví co bude za osm měsíců. Ale já bych podle předběžného počtu účastníku mohl dál kalkulovat jak s organizací výletu.

Zatím přihlášení:

Milamoto, oldakom, LUSO, Charlie + Lucka, dedkulín, RomanXX, miko,

Návrh Fajce - výlet do Rakouska

2011-11-06T11:36:00.000-08:00

Naplánoval jsem vyjížďku na nejkrásnější horské průsmyky, jezera a vodní nádrže v Rakousku, po silnicích procházejících přes chráněné přírodní rezervace. Chtěl bych zjistit kdo by měl zájem se zúčastnit. Jednalo by se o cca 4 noci a 2 dny tam a zpět. Termín uskutečnění by byl asi v půli července, to by velice záleželo na dlouhodobější předpovědi počasí. (Termín by se vyhlásil max. tak dva dny předem). Plán trasy i s fotkami mohou uživatelé Google Earthu zobrazit kliknutím na přiložený soubor Gross.kml (přiblížit až na maximum a kliknout na ikonku foto).

Hrubý rozvrh :

1. den. Sraz u hraničního přechodu Hevlín. Po přejezdu hranic zakoupení Motorrad – Ticket a pro jistotu i Motorrad – Vignette. ( Ticket je vstupenka na Glockner a do horských průsmyků) cca 25 E. Potom kochací jízdou dojet do kempu Zell am See, ubytování s vlastními stany, cena za jednu noc pro motocykl, osobu a stan cca 10 E. Vzdálenost od naších hranice je asi 400 km.

2. den. Stany ponecháme na místě a vyjedeme na Krimmler Wasserfalle a Gerlospass asi 61 km, potom pojedeme na GrossGlockner asi 144 km a k večeru se vrátíme zpět do kempu.

3. den . Sbalíme stany a pojedem do Villacher Alpenstrasse cca 194 km, poté pojedem na Nockalmstrasse asi 70 km. Nocleh zajistíme v Spittal An der Drau, je jich tam u vody na krátké vzdálenosti asi pět.

4. den. Sbalíme a jedeme na Maltatal Hochalpenstrase cca 40 km, prohlídka přehrady a vodopádů, poté pojedeme na Liechtensteinklamm cca 120 km kde se trochu projdem soutěskou.
Tím bychom zhlédli a projeli co jsme si naplánovali. Češí by mohli jet na České Budějovice a Moraváci na Znojmo.( To platí i při cestě tam ,sešli bychom se až v kempu )Někde v půli cesty zpět bychom přenocovali .

Kdo by měl zájem ať se přihlásí, dotazy na e-mail: Juracekb@seznam.cz nebo tel. 776 825 315

Poslední upřesnění od organizátora akce Fajce.
Zdravím všechny zájemce o akci Rakousko.

Vzhledem k tomu, že do Lučkovic kde jsem si představoval, že zde probereme všechny připomínky.se přihlásili jenom dva účastníci zájezdu tak, zveřejňuji finální fázi.
Sraz s ohledem na počasí bude v 8:00 hod. 16. 6. 2012 u Hraničního přechodu Hevlín (s plnou nádrží) s ohledm na aktuální předpověď počasí. V případě nepříznivých vyhlídek se rozhodne o posunutí akce včas předem. Nocleh na dvě noci předpokládám v penzionu pí Embacher ve Viehhofenu (cena cca 20 € noc + snídaně), stan, spacák, karimatku, vařič, oblečení, základní potraviny na cca 3 dny, vařič, vodu, kafe, si beru s sebou, neboť třetí nocleh je plánován v kempu v Rennwegu a případný čtvrtý nocleh na cestě zpět bude určen operativně. Na motorku je dobré si vzít nepromoky – v Alpách často prší.
PS: Můj prvotní předpoklad byl maximálně 8 motorek, v současnosti je přihlášeno 17 zájemců a s rostoucími teplotami mám obavy o další nárůst počtu zájemců, který by byl organizačně již obtížně zvladatelný, proto omezuji max. počet motocyklů této akce na 20. V případě jakéhokoliv dotazu jsem k zastižení prakticky denně od cca 18:00 do 19:00 hod. na Skype pod jménem bretislav.juracek.

Zde je odkaz na mapu s navrženou trasou.

Postup pro zobrazení plánku trasy.
1.) Kliknout na plán cesty; 2.) kliknout na "Jazyk KML", v nabídce vybrat "Otevřít" a trasa se otevře v programu Google Earth, kde je možné ji podrobně prohlížet, včetně mnoha fotografií. Fajc.
Pro toto prohlížení musíte mít stažený soubor Google Earth. Pokud ho nemáte, tak tady je ( odkaz kde je možné tento program stáhnout )

Zatím přihlášení:

Fajc, Brumlík51, MotodědekTonda, dedkulín, Omar37, Wassermann, Hanys50, BONY, Laďa + Helča, pekac, Fíra, 44822Tom + 1, 1155 + 1, Elia, macík2244, Jarynekos, Lamaya + 1,

Návrhy na srazy a výlety v roce 2012

2011-11-06T11:10:00.001-08:00

Kamarádi a kamarádky.
Než se nadějeme tak tu bude zase jaro a tak s předstihem vkládám na naše stránky toto téma.

Zde všichni můžete navrhovat místa pro naše srazy v příštím roce. Také můžete dát návrhy na společné výlety.

Bude to jako v letošním roce. Budeme se snažit opět rozložit místa srazů tak, aby měli členové ze všech koutů republiky některý ze srazů v jejich kraji.
Naše řady se opět rozrostly a tak to bude v roce 2012 opět o něco složitější s výběrem míst a zařízení kde srazy uspořádat.

Zde se budou shromažďovat návrhy a z těch se podle zájmu bude vybírat.
Připomínám, že ten kdo přijde s návrhem na místo srazu musí počítat s tím, že když vyhraje jeho návrh tak se bude muset o zorganizování srazu postarat. A bude záležet na nás všech, jestli se v jeho okolí najdou dobré duše které mu s tím pomůžou.Pro ty , kteří nejsou tak zdatní při práci na PC je zde návod jak přidat komentář.
Pod oknem pro napsání komentáře je třeba vyplnit " komentovat jako ". Po rozbalení nabídky můžete použít nabídku " anonymní " ( potom je třeba se do příspěvku podepsat jménem nebo nickem ) nebo použít " Název/adresa URL ". Po kliknutí na " Název/adresa URL se otevře okno kde do horního řádku napíšete jméno nebo nick. Do spodního řádku se nemusí vyplňovat nic. Pak dát " pokračovat ".
Pokud bude někdo mít problém s napsáním komentáře , tak je možno se přihlásit na akce na můj email PetrRehberger@seznam.cz

Opět se tu objevují nepodepsané " anonymní příspěvky " Nezapomínejte se podepisovat. Já pak nevím kdo se to hlásí !!!!!!

Máme zde první návrh na výlet do Rakouska.

Další návrh na výlet, tentokrát do muzeí v Německu.

Další návrh na výlet, tentokrát do Norska.

Další návrh na výlet, tentokrát do Španělska, Portugalska a na Gibraltar

Návrh na první sraz - od Milose1 - 25.5. - 27.5.2012 - pozor změna termínu

Návrh na druhý sraz - od Makáji01 a Goodmena60 - 15.6. - 17.6.2012

Návrh na třetí sraz - od Kareše - 5.7. - 6.7.2012

Tento termín, kdy měl být majkysův sraz bych nechal zatím neobsazený. - 3.8. - 5.8.2012

Návrh na pátý sraz - od Fí-ďase - 14.9. - 16.9.2012

Odkaz na mapu s místy navržených srazů.

5. sraz - 9. - 11.9.2011 - kemp Orlice

2011-09-12T12:02:00.000-07:00

Setkání „Motorkářů nad 60 let“ v rekreačním zařízení ORLICE 9. - 11. září 201

Na posledním setkání 2010 ve Vápenném Podole jsem nabídl setkání v krásném koutku Orlických hor, o němž jsem oprávněně předpokládal, že o něm většina motorkářů neví, což považuji za velkou chybu. Když byl náš návrh (byl jsem k jeho nabídce pověřen celou naší třebovskou partičkou) akceptován a zařazen do plánu na letošní rok, byli jsme docela šťastní.
Upozornění tajemníka, že kdo sraz navrhne, musí se také postarat o jeho organizaci, jsem považoval za „srandičku“. Dnes, po jeho skončení, se musím hluboce poklonit všem, kdo sami organizovali a zajišťovali srazy předchozí – my na to byli tři, bylo s tím starání až až a nakonec, když jsme přijeli na Šerlich, kde byla rezervace několikanásobně zajištěna osobně a naposledy telefonicky v pátek večer, bylo tam školení a my čekali venku.

Nastalo páteční ráno a my se těšili, jak podle předpovědi mraky odplují a nastane krásný víkend babího léta. Houbeles! Nejen, že si sluníčko dávalo „lehára“, ale navíc nad hřebeny bylo pěkně černo, až jsme s Fírou museli cestou natáhnout i nemoky. Od Klášterce Fíra na všechna rozcestí a místa, kde by mohlo dojít k problémům s navigací lepil a připichoval avizované směrovky s naším logem, takže jsme do tábora přijeli s malým zpožděním. Nebyli jsme první, protože dva nedočkavci nás „zatkli“ už v Klášterci.
Já „nafasoval“ administrativu, Fíra se po dokončení značení staral o uvítání a další společenské úkoly (mj. taky o fotodokumentaci). S přibývajícími účastníky jsme se přestávali bát, že se sraz nevydaří – někteří účastníci se totiž odhlásili předem a další v průběhu dne mailem (děda Standa) i SMS (Cibar s manželkou). Měli jsme spočítáno, že podle předběžných přihlášek by nás mělo být kolem 50.
„A kdo tam teda byu? No, byu tam Uďa...“ Ne, to paroduju Kaisera s Lábusem.
Přihlášeni byli a přijeli: manželé Tomáškovi (44822 Tom), Belžík-Belinda,Svoboda-Dědkulín, Horálek-Endy 58, Juráček-Fajc, samozřejmě my tři – Jindra47, Fíra a Fantan, Šanda-Franki, JISOSO a Biker.All, skvělý parťák a bavič Šerák-Kareš, manželé Laďa a Helena Mičánkovi, manželé Laďa a Anička Mádrovi, Zelenka-Táborský Macík 2244, Satora-Majk, Kofránek-Miko, manželé Ondrovi-Motodědek Gustík+1, manželé Machovi-Motodědek Tonda+1, Křenek-Omar, Krampera-Padre45, Pavel Čížek, manželé Šubrtovi-Petásek+1, Střelec, Komárek-Oldakom, Rákosník-Votec, Vejvoda-Brumlík51, IronIra.
Nepřihlášeni přijeli: muzikant Franta Bartoš z Doudleb s paní, Kobra18, Procházka-Špacírek, Grögerová-Hanče, manželé Nedomovi, manželé Vondráčkovi, Irena.Iris a fotograf Mirek 42. Dále sympatizanti Aleš Voprchalský z Rychvaldu a fotograf Jaryn z Ostravy-Vítkovic a Šebík.
Páteční odpoledne a večer s námi strávil předseda Venda Marauder, který ale potom musel autem odjet do Prahy.
Na návštěvu v sobotu přijeli (bez noclehu) původně přihlášení Šéfíček se Sanyťákem, vzdor rodinným potížím z Kroměříže přijel „na skok“ Vojáček-Luigy s manželkou, na Šerlichu nás v poledne dohonil Taťka, kterého jsem pak ztratil z očí a po návratu do tábora jsme nadšeně konstatovali, že cestou z dovolené se zastavil tajemník Petr-Viragodědek s rodinou, takže NEVYNECHAL, ač se odhlásil. S kapelou, která v sobotu večer hrála, přijel (a pak taky odjel) autem i Skalický-Gymor s manželkou. Podle přihlašovacích karet nás bylo ubytovaných 51, na Šerlichu jsem napočítal 38 motorek, které se zúčastnily vyjížďky – pokud jsem na někoho zapomněl, omlouvám se..

Pátek 9. září – den první.
Z mého pohledu hektické odpoledne, zpestřené tím, že jsem nikdy předtím takovou administrativu nedělal a tak jsem se v těch papírech ztrácel, než jsem tomu „přišel na chuť“. Stejně jsme pak s paní hospodářkou drobné nuance několikrát dolaďovali. Ale podařilo se nám sladit požadavky na ubytování se zdravotními možnostmi (ne každý v našich letech je schopen a ochoten „lézt na bidlo“, byť se ještě cítí jako „jura“), takže nakonec bylo ještě dost lůžek volných. Vytvořilo se několik part – některé v jídelně, které těžily z perfektně zásobeného „baru“/*, jiné u chatek, využívající plně dovezených zásob.
Debaty v jídelně a „Majkův pěvecký kroužek“ u táboráku vyplnily náš čas až do půlnoci – někteří vydrželi i déle podle hesla „plevy odpadly, jádro zůstalo“ - mžourající správce Mirek ráno zmiňoval něco o pokročilém svítání.
/* Je třeba pochválit šéfa tábora Mirka Holánka, který dovezl 6 sudů=300 l vynikajícího „pěti voltového“ ležáku SKALÁK 11° z Hrubého Rohozce a stejně výborné klobásy, které pak byly po oba dny po přeuzení k dispozici jako druhá večeře nejen k táboráku. Vůbec personál tábora byl bez chyb – věděli jsme, komu důvěřovat. Přemýšlel jsem, zda a koho za co vyzvednout, ale usoudil jsem, že vyzdvihovat jednotlivce by nebylo fér.

Sobota 10. září
Těšili jsme se, že podle předpovědi nás už konečně uvítá rozběsněný Punťa, ale ráno bylo takové nijaké... na vyjížďku ale počasí jak dělané.
Seřadili jsme se za Jindru47 a poté, co jsme nechali „sršňům“ Fírovi a Goodmanovi čas k zajištění odbočení při vjezdu na „hlavní“, jsme vyrazili krásnými lesními serpentýnami na České Petrovice. Trasu vyjížďky pilovali Fíra s Jindrou několikrát a je třeba říci, že Jindra se zhostil úlohy vedoucího na výbornou. Bál jsem se, že jako bývalý závodník, který má stále rychlost „v krvi“, se na silné motorce neudrží, ale klobouk dolů! Zmiňuji to hlavně proto, že silničky byly sice krásné a s krásným povrchem, ale úzké, takže nebylo možno jet „v zipu“, proto se naše kolona mezerami mezi jezdci značně prodloužila a při „dorážení“ odstupů za to ti vzadu museli opravdu „vzít“. Kdyby Jindra vpředu nebyl tak odpovědný, třeba by vyjížďka nemusela skončit tak bezkonfliktně.
Po projetí půvabné osady ČIHÁK, nazvané podle bývalé stanice finanční policie (drahá rekonstrukce stále není dokončena), jsme zaparkovali za mostem v přírodní rezervaci ZEMSKÁ BRÁNA. Místo je nazváno podle toho, že si zde Divoká Orlice prodrala cestu skalnatým horským masivem. Kdo pochyboval, že Orlice je „divoká“, měl by se dívat z mostu v březnu-dubnu při jarním tání, kdy tam jezdí trénovat vodáci, kteří na raftech a kajacích jezdí „wildwater“. Nastalo obligátní focení na mostě i pod ním a závěrky fotoaparátů se mohly zbláznit, když kolem nás projížděla kolona nablýskaných kabrioletů Mazda a Mercedes – asi měli taky sraz a vyjížďku.
Další zastavení bylo v NERATOVĚ – původně sudetské, německy osídlené obci s poutním kostelem Nanebevzetí Panny Marie, který v r. 1945 vyhořel poté, co si sovětský voják „hrál“ s nalezenou německou pancéřovou pěstí. Ve vysídleném území, kde „lišky dávaly dobrou noc“ obec i kostel dlouho chátraly, postupné revitalizace se dočkaly až po r.1990. Ruiny kostela byly komplexně restaurovány a dostaly novou střechu unikátní konstrukce, částečně zasklené ve tvaru kříže, jenž se za slunečných dnů promítá na podlahu kostela. Průběh rekonstrukce je zachycen v podrobné fotogalérii na zdech pro turisty volně přístupného kostela.
Kromě obnovení kostela a poutí rozhodně zasluhuje obdivnou zmínku i to, že v obci je vytvořeno chráněné bydlení a dílny pro 18 mentálně postižených, kteří zde našli nejen existenci zcela nepodobnou běžným představám, ale práci a uplatnění. S několika jsme se bavili a nebýt tradičního oslovení „strejdo“, ani by si člověk tu skutečnost neuvědomil. V místním obchodě je možno koupit jejich výrobky a výpěstky. Protože bylo již po sezoně, nebylo možno si užít Franciskou doporučovaného „kafíčka u šumícího potůčku“- penzion otevírali až odpoledne.
Pak jsme zamířili na jeden z „tisícimetrových“ vrcholů Orlických hor – MASARYKOVU CHATU na Šerlichu – podle mapy v nadm. výšce 1017 m n.mořem. Jde o objekt, vystavěný Klubem Českých turistů v letech 1924-25, stále provozovaný jako hotel i restaurace. Měli jsme se šéfem dohodnuto, že můžeme přes zákazovou značku vyjet až k chatě a tak se nás tam naskládalo přesně spočítaných 37 motorek (na místě se ke mně přihlásil Taťka, který nás tam dohnal, takže 38, ale pak jsem ho už neregistroval).
Měli jsme tam při osobních návštěvách několikanásobně dohodnutou a potvrzenou rezervaci, ale ukázalo se, že když není kocour doma... (šéf byl v Mariánských lázních) byl hlavní salonek s nádhernými dřevořezbami zabrán pro školení. Byli jsme ale stateční, většinou, i když stísněni, jsme si dali slíbenou kačenu a tak nás ani moc neštvalo, že školení skončilo naschvál právě, když už jsme se chystali k odjezdu (ach, ty MURPHYHO zákony...). Víc nás mrzelo, že nízko se válející mraky eliminovaly nádherné výhledy, kvůli nimž je právě toto místo turisty vyhledávané (a my se moc těšili na reakce účastníků).
Samozřejmě nechybělo společné foto – pečlivý Jaryn si kvůli tomu dokonce dovezl stativ! Fota jsou jeho, protože tady bychom měli být všichni, pak už se to různě rozutíkalo (chyběli by ti, co to fotili)...

Raději ještě jednou – lidi se melou, třeba se jich tady najde víc, nebo líp ...

Ostatní fotky dám do „rajčete“, je jich děsně moc...

Následoval přejezd do Letohradu, nejdelší souvislá část vyjížďky, která nás při přejzdu hřebenů už po ne tak kvalitních horských silničkách drobátko vydrncala. „Sršňové“ Fíra a Goodman si užili svoje, když se v kopcích a serpentinách kolona roztrhala a pokoušeli se ji dát dohromady, aby konec nezabloudil. Ale „dobrá věc se podařila“ a nakonec jsme se všichni sešli na prostorném parkovišti Muzea řemesel v Letohradě. Někteří jen „orazili“ a pokecali, někteří se šli podívat dovnitř a určitě nelitovali. Zejména my starší jsme si rádi připomněli kovářské, ševcovské a jiné dílny, atmosféru obchodů, které již dneska jsou vidět jen ve filmech pro pamětníky.
Vyrazili jsme do kopečka a u Šedivce jsme na „stopce“ překřížili I/11, abychom naposled zastavili za hrází údolní nádrže PASTVINY. Původně jsme měli v plánu zařadit do vyjížďky i její prohlídku, ale po vyzkoušení jsme tuto možnost pro velkou časovou i fyzickou náročnost zavrhli – za 2 hodiny bychom to nezvládli.
Chvilku jsme krmili metrové ryby, které pod hrází plavaly a bystře hltaly vše, co na hladinu padlo (pokud jim to dřív nesežraly hladové kačeny, které jim šlapaly po hlavách. Ještěže jsem si před vyjížďkou v kuchyni řekl o starší chleba!) a pak jsme zase spořádaně vyrazili poté, co Fíra a Goodman odjeli zajistit vjezd na silnici II/312 v Pastvinách. Cestou se na konec kolony v autě připojil Gymor, jemuž jeho skútřík „podal ruku“ a na konci Klášterce jsme zamávali kamarádovi ze Třebové, který svým offroadem přijel do tábora omrknout, jak jsme to zvládali.
Konstatování Fíry, autora trasy: vše vyšlo podle plánu – odjezd v 10:00, příjezd v 16:00 hod, bez nehod či incidentů – co si přát více
Poučení z jízdy v koloně nejen pro nás: nejslabší a zejména spolujezdcem zatížené stroje (zde YAMAHA 125) a ti, kteří sice mají silnou motorku, ale nejsou vyježdění, nevěří si, do zatáček zbytečně brzdí a tím vytvářejí velké mezery (tak se naše kolona roztrhla) musí jet hned vpředu za pomalu jedoucím vedoucím kolony.

Přivítali jsme se s Irenou.Iris, Mirkem 42, Luigym s manželkou a hlavně tajemníkem, který se na nás přijel podívat cestou z rodinné dovolené. Po zotavení ze sportovního výkonu jsme se sešli zase v jídelně na večeři, po které se na volné půlce rozložila kapela, která nám pak hrála až do půlnoci k poslechu i tanci – ano, byli i tací odvážlivci. Samozřejmě i u táboráku se vytvořila parta kolem Majkovy kytary, využívající ke zpěvu „čundráckého prostředí“ i lepší akustiky a čudící udírna opět našla své zákazníky.
Zábava pokračovala až daleko přes půlnoc a nezkazil ji ani drobný incident s „domorodci“, kteří ve 2:00 ráno považovali „italskou“ výchovu svých dětiček k nočnímu životu za naprosto správnou.

V neděli 11. září ráno, když jsem byl donucen zaujmout polohu vertikální, jsem se opravdu naštval. Počasí, které jsme měli objednáno na pátek, dorazilo s dvoudenním zpožděním! Při představě, jaké krásy mohli účastníci vyjížďky zažít na Šerlichu – i jinde – mě bral ďas!
Nezbylo ale, než se spořádaně rozloučit, vyjasnit poslední nesrovnalosti, které paní provozní našla (nakonec bylo vše OK) a vyrazit. Cestou mě napadlo juknout na benzinoměr a už jsem to kroutil na Mladkov, Lichkov a Miedzylesie – z tábora asi 25 km, ale benzin za 4,99 PLN (tj. za 29.-Kč).
Doma jsem zapínal NOVU akorát tak, abych stihl formule!

Pakliže se spolek našich motodědků dohodne, že příště zase u nás, vymyslíme jinou trasu – v Orlických horách a okolí je krásně všude!

Fantan

A jak viděl tento sraz majkys

Naši kamarádi Fantan, Fíra a Jindra47 pro nás připravili a ve dnech 9. – 11.září 2011 uskutečnili zřejmě poslední letošní motosraz za slunečného teplého počasí. Sjelo se celkem 51 lidiček na 38 mašinách. Ze začátku měl z toho Fantan těžkou hlavu.

Trasy do kempu Orlice jsme asi všichni prostudovali na leteckých mapách, páč nikdo nezabloudil a všichni bezpečně dorazili. Vítání se bylo převeliké, všichni pochválili dostupnost zvoleného místa, my z Ostravy to měli 210 km, ostatní přibližně také tolik. Ubytování v chatkách a chatách snad vyhovovalo všem, alespoň nevím o žádných připomínkách.
V pátek 9.9. jsme po večeři prodiskutovali vše potřebné a Fanda s Marií a Majkem se s kytarou u táboráku postarali o zábavu cca do 01.00 hod, pak se už jen Orlickým kempem ozývalo zdatné chrápání unavených „motodědků“.
V sobotu pro nás kluci Jirkové a Jindra připravili precizně vypilovanou vyjížďku Orlickýma horama v délce 125 km. Zvolená jízdní rychlost, zajištěné křižovatky – vše 1*.

První zastávkou byl NERATOV, kde jsme navštívili kostel Nanebevzetí Panny Marie postavený v r.1723. Kostel za II.světové války vyhořel ( byl zasažen protitankovou střelou vypálenou vojákem Rudé armády, vyhořel, byla kompletně zničena střecha, dřevěná schodiště, hodinový stroj a zvon). Dnes je kostel zastřešen částečně prosklenou konstrukcí.

…A na mašiny, pokračovalo se k ZEMSKÉ BRÁNĚ, která je přírodní rezervací na toku Divoké Orlice

Jde o území hranice s Polskem až po Klášterec nad Orlicí, jehož ploha je 88 ha v nadm.výšce 660 m. Řeka Orlice v těchto místech prorazila hřeben Orlických hor a vytvořila hluboce zařízlé údolí balvanitého řečiště, nazvané Zemskou bránou.

… a opět na mašíny a hurá za Jindrou. Zvolený cíl : Masarykova chata na ŠERLICHU v n.m. 1027m. Je to nejnavštěvovanější místo Orlických Hor. Po úvodní peripetii s reservací míst u stolů jsme všichni naplnili své kručící žaludky, většina si dala perfektní kachničku. Nevím, zda si toho ostatní kamarádi všimli, ale pod stropem jídelny na nás zarytě koukal vousatý horal Rampušák – dobrý duch hor.

Z Šerlichu jsme se vydali v koloně do LETOHRADU, ležícího na Tiché Orlici, který se do roku 1950 nazýval Kyšperkem. Navštívili jsme soukromé muzeum řemesel a za sebe můžu říct – nevšední zážitek.

Z Letohradu jsme navštívili Pastvinkou přehradu

….. a jelo se dom.

V kempu nás přivítali náš tajemník Petr se svou paní, Irenka.Iris a Mirek42 s nezbytným foťákem u oka. Po večeři jsme vytvořili dvě skupiny : ta první tančila v jídelně při muzice country skupiny, kterou vlastní iniciativou zajistil kamarád Jindra47 (velké díky Jindro), a ta druhá s Majkovou kytarou plašila zvěř v okolních lesích pří táboráčku, při Majkově slivovici a při Alešově rakiji .

Zpívalo se vše, kromě budovatelských písní. Sobotní večer skončil asi ve 00.00 hod, a opět se už jen ozývalo chrápání ještě více unavenějších motodědků a motobabek.

Nedělní ráno nás přivítalo plným sluníčkem a po vydatné snídaní a nezbytném zaplacení všech pořebných poplatků, nastalo jako vždy při našich akcích, loučení

Závěrem bych chtěl zdůraznit, že klukům šikovným Fírovi, Jindrovi a Fantanovi se tento sraz nevymkl z rukou, vše klapalo jak hodinky, Fíra při přesunech zezadu dopředu lítal na svém skutříku jak Fitipaldi, nic se nestalo, trasy byly skutečnou kulturní lahůdkou – VELKÝ DÍK !!!!

Příště zase AHÓÓÓJ !

Majk

Fotky od dalších účastníků.
Irena.Iris
Makája01
IronIra
Fíra

Fantan s Fírou a jejích zážitky z Lázní Bohdaneč a okolí - 13.8.2011

2011-08-24T11:09:00.000-07:00

Se značným zpožděním se dostávám k sobotním zážitkům z Lázní Bohdaneč a okolí.
Vzhledem k tomu, že Jindra 47 v sobotu odjížděl na 14 denní rodinnou dovolenou, zbyli jsme s Fírou sami. Kromě Irisina minisrazu v Autocampu Bohdaneč nás lákaly řemenové motocykly v lázeňském parku a taky závody 50 kubíkových strojů v blízké obci Břehy.
Dohodli jsme se na odjezdu v 9:00 hod a v nastupující přeháňce jsme mírně omokali („skútr není motorka“ a má štít, takže opravdu jen lehce). Byli jsme ale stateční, déšť v průběhu cesty přestal a když jsme kolem 10:00 volným tempem dorazili k lázeňskému parku, už se ukazovalo sluníčko. Lákavý zvuk starých čtyřtaktů nás „přemluvil“ a tak jsme zaparkovali a šli to omrknout. Zrovna na lázeňském okruhu (alej od brány ke Gočárově pavilonu, kolem palouku a zpět) jezdil na svém „Javůrku“ Libor Marčík:
Na řemenovém motocyklu kolem ČR - I.-V. (2605 km)
http://www.libormarcik.cz/cestopis1.html
Výlet na Grossglockner I. – IV.
http://www.libormarcik.cz/gros.html
Co jsme tam viděli, jsem nafotil zde:
http://fantan.rajce...._v_Laznich_Bohdanec/
Díky tomu jsme se dostali k pokračování cesty do campu až v době, kdy zase celá parta odtud putovala do lázní podívat se na řemenové motorky (tam ale už nastala polední pauza). Po pozdravení se s pěší partou a Iris jsme si prohlédli její zaparkovanou motorečku (moc prima kočička – motorka, o Iris bych se to ostýchal napsat). Po následném posouzení situace jsme se rozhodli, že se „trhneme“ a pojedeme se podívat do Břehů na fichtly. Na rozdíl od Lázní Bohdaneč tam nebyl vstup zdarma, ale vybíralo se vstupné 50.-Kč.
Sice nám (spíš mně, Fíra není takový Harpagon) srdce krvácelo, ale obětovali jsme ten hříšný penis a vstoupili jsme do vysněného prostoru. Je nutno uznat, že pokud někdo chce strávit celý hezký den, tak ta „pajska“ je zanedbatelná investice. Moře různých atrakcí (m.j. i stejné motokáry jako ve V. Dřevíči – vlastně od stejné firmy, ale za méně peněz), stánky s občerstvením, ale i restaurace v campu Buňkov s teplými jídly v milých cenových relacích, silácké exhibice, motorkářské exhibice i statické ukázky veteránů a hlavně „depa závodních strojů“, kde v přestávkách mezi jízdami kmitali na motorkách zruční mechanikové. Nepochybně dostávaly „na frak“ hlavně spojky vysokoobrátkových motorů, z nichž (podle sluchu) některé točily i přes 10 000 otáček a jistě i brzdy si přišly na své. Motory byly určitě „tvrdé“ a tak bylo nutno u mopedů pilně šlapat – hlavně při rozjezdu ze zatáček. Tam také docházelo často k předjíždění. Nedivili jsme se proto, že jsme na „závodní dráze“ nacházeli utržené klínky šlapadel.
Předtím, než jsem shlédl tyto „preteky“, domníval jsem se, že je to cenově přístupná motodisciplina hlavně pro teenagery. OMYL! Většina účastníků byla ve středním a vyšším věku, podle kotoučových brzd a speciálně litých hlav i válců strojů, které měly dostatečnou výkonnost pro finále vyžaduje i tato kategorie „peněz jak šlupek“.
Došly mi baterky ve foťáku a když jsem si šel do skútra pro rezervní, potkal jsem se s naší „bandou“, (bez Iris) která postávala u pásky, ohrazující „placený prostor“, ale do areálu nešla. Chvilku jsme pokecali, čímž náš kontakt vlastně skončil, protože na odjezdu už jsme do autocampu Bohdaneč nejeli, nezbývalo času – i tak jsme do „osvěžovny“ dorazili před 19:00.
Co jsem viděl u campu Břehy-Buňkov, jsem shrnul do této fotogalérie.
http://fantan.rajce....up_Brehy_u_Prelouce/

4. sraz - 20. - 21.8.2011 v hotelu SEN - Senohraby

2011-08-22T09:40:00.001-07:00

4. sraz motorkářů nad 60let v hotelu S.E.N., který se konal o weekendu 20.8. 2011 – 21.8.2011

Tento sraz byl již od počátku vyhlášen a organizován jako dvoudenní s cenou, která byla přijata rozpačitě i překvapeně, že něco takového by mohlo být uspořádáno v ***** hotelu S.E.N. Po reakcích, které jsem zaregistroval už při samém průběhu srazu a bezprostředně na motoforu jsem nabyl přesvědčení, že to byl dobrý nápad, který se podařil a Ti co se rozhodli přijed v sobotu mezi 10.oo -12.oo hod do hotelu S.E.N. se rozhodli správně, prožít s námi celý weekend.

Po příjezdu a pozdravení s přáteli se všichni postupně ubytovávali a průběžně občerstvovali před krátkou spanilou jízdou , která vedla přes Museum JAWY na Konopišti, kde si někteří z nás zavzpomínali na svoje začátky na moto JAWA, od „Pařezu“ až po JAWU 350 a mohli si prohlédnout i závodní stroj Franty Šťastného, kterého určitě všichni pamatujeme a jak jsem zjistil, někteří ho dokonce znali osobně. Po prohlídce jsme se za doprovodu „ Zelených Andělu“, kteří nás doprovázeli a perfektně uzavírali vjezdy a výjezdy na hlavní silnice, přemístili v koloně čítající 55 strojů různých značek a kubatur ke hradu Český Štemberk. Tam v hotelu Park jsme se rádi všichni občerstvili z toho úmorného vedra, které nás provázelo a teplota na mém teploměru ukazovala lehce pod 30. st.Celsia.

Po této krátké, cca hod, přestávce jsme se vydali krásnou, klikatou silnicí lemující řeku Sázavu, přes Stříbrnou Skalici, Ondřejov, Mnichovice, Senohraby zpět do hotelu S.E.N., kde jsme, již u orosené sklenice piva nebo nealka ocenili, že cesta byla zajímavá, ale v tom úmorným vedru akorát časově únosná. Někteří, Ti prozíravější z nás, na spanilku nejeli a hned zaujali místo u bazénu a strávili odpoledne příjemnou relaxací spojenou s koupáním.

Po odpolední siestě jsme se všichni sešli cca v 18.oo hod ve „SWISS-restaurantu“, kde po zahajovací skleničce Becherovky vypukla all inclusive večeře včetně alko i nealko nápojů, která byla průběžně doplňována a trvala až do pozdních hodin, tak že konsumovat grilovanou krkovici nebo skvělý guláš se špekovými knedly bylo možno po celý večer. K tomu všemu nás doprovázel šramlband ing. Čiháka, který se podle mého názoru s tím také dobře vyrovnal. Příjemný večer, kdy někteří pobývali venku u bazénu, probíhal ve skvělé náladě a pomalu končil ke vší spokojenosti kolem cca 00.30 hod.

V neděli ráno někteří jedinci využili možnost, probrat se po vydatném spánku, plaváním ve venkovním bazénu. Po bufetové snídaní v hotelové restauraci, a po nezbytných rozlučovacích formalitách, následovaly už jen individuální odjezdy. I když někteří využili možnost pozdního odjezdu a strávili příjemnou neděli u bazénu. Je nutné připomenout skvělé počasí, které k tomu všemu přispělo nemalou měrou a dodávalo všem zúčastněným energii k dobré náladě.

Co na závěr, snad jen několik čísel pro zajímavost:

Zúčastněných podle ubytovaní bylo celkem 69 osob, Ti zkonzumovali 60 porcí výborné držkovky, cca 80 ks obložených banketek , 55 porcí krkovice na grilu, 40 porcí guláše, 35 porcí špekových knedlů, k tomu něco málo štrúdlu atd.

A ti co moc nejedli tak zase dobře pili a to tak, že se vypilo 120lt piva Svijany, cca 10lt dobrého moravského vína, a k tomu i trochu Becherovky. Zkrátka spokojenost.

To vše mě nutí k zamyšlení, jak to vylepšit příští rok a Ti, kteří nebyli rozhodnuti, nebo tomu nevěřili, aby přijeli a sami se přesvědčili, že jsme dobrá parta, která žádnou srandu nezkazí.

Tak za rok ahoj

zdraví Bohouš /KAREŠ

Doplnění tajemníka

Účastníci srazu

Určitě jsem na někoho zapomněl. Při tom počtu se není co divit. V seznamu jsou i ti, kteří se na srazu třeba jen ukázali. A také nevím, jestli jsem někomu nezaměnil manželku za přítelkyni nebo obráceně.

Budu rád když se ozvete ti, na které jsem zapomněl, abych vás do seznamu doplnil. A také ti u kterých jsem se spletl v manželkách a přítelkyních.

Franciska a přítel Petr, Marťan-ka, vera1960 a dcera Veronika, Domi.1

Veterán34, Idealista s manželkou, školník, motodědekGustik s manželkou, fík1943, LUSO, Střelec, Leo1200 + 1 a Milan se Zuzanou, Šabik, Taťka, motodědek, samotář47, Kavec47, Pavelmazel, Pavel-VFR800, Votec, Jirboz, Nero, Viragodědek, Divoch60, dedkulín, skyair, belina, cibar s manželkou Hankou, šéfíček a Mirek Havlík, Witti a Miluška, japepánek, pedro51, oldmar, Kareš a Karel Maxa se ženou, Luigi s přítelkyní Evičkou + syn se ženou a dva vnuci s přítelkyněmi, 44822Tom se ženou, Milos1 s Jaruškou, luhen se ženou a kamarád Jirka Kruntorád s manželkou, miki6 se ženou a Vláďa, Pavel Čížek, Jan Parobek, Viper54

Foto skyair
Foto Witti
Foto Viragodědek
Foto samotář47
Foto Jirboz
Foto Domi.1
Foto Kareš
Foto školník

Další zimní sraz

2011-07-30T10:08:00.000-07:00

Kemp Dolce u Trutnova

Cena za vyhřívanou chatku se sprcháčem a wc pro 10 lidí je 250,- Kč za osobu a udělají nám ještě slevu.

Auta se dají parkovat v přístřešku vedle chatky.

Celkově má kemp kapacitu 150 osob včetně restaurace. Jídlo se dá objednat dle libosti.

Točej Svijany, Plzeň, Krakonoš a Staropramen.

Kdo má zájem, ať dá vědět do 15.8.2011, aby se dala předběžně objednat kapacita.

Umístění Dolců je určitě výhodnější pro sraz než Bělecký Mlýn a to jak pro Ostraváky, tak pro západo a severočechy.

Zdraví předseda

Zimní sraz

2011-07-27T10:43:00.000-07:00

Jirka Kolář - JVK mluvil dnes s manažerem hotelu Bělecký Mlýn
Motorkáře si pamatuje z ledna 2010

Takže termín zimního setkání 9-11.12. je zatím volný, blokuje ho předběžně týden.
Takže do týdne se musíme rozhodnout.

Cena: pro nás je cena 350,-Kč osoba/noc se snídaní.
Cena je jiná než na stránkách hotelu Bělecký Mlýn !
Je to bez zálohy.

Celkem je k dispozici 15 dvoulůžkových pokojů + jedna přistýlka => 45 míst

Ostatní jídlo (obědy, večeře) si každý zaplatí podle svého výběru.

V 8 km vzdálené obci Čechy pod Kosířem je Muzeum kočárů a je přístupné po tf. dohodě kdykoliv, dtto muzeum hasičů.
Jestli by se setkání konalo, pak by JVK kočáry a hasiče dohodl.

Podle mého názoru, nás tlačí čas.
Máme jen týden k vyjádření a blokaci termínu 9. - 11.12.2011

další doplňující údaje od Majka

.... posílám doplňující informace pro (zatím) 10 závazně přihlášených účastníků Mikul.srazu Bělecký Mlýn 9. - 11.12. 2011 ---- v tomto čase už motorky nepředpokládáme, jedeme auty. Parkuje se ve dvoře, koukněte na odkaz www.beleckymlyn.cz na fotogalerii, v zimě je tam nádherně, budete všichni moc spokojeni. 2lůžkové pokoje mají 1přistýlku, takže 15 pokojů = max 45 míst.
S JVK se omlouváme, že na účast tlačíme již nyní v červenci, ale manažér hotelu nám dal jen týden na rozmyšlenou, kdy mu počet musíme závazně sdělit.Další přihlášení již nejde akceptovat, obsadí zbývající místa hotelu svými hosty. Zálohy dopředu nepožaduje. Program ještě dopilujeme, ale již dopředu avizuju :

- pátek odpoledne a večer pokecy, půl hod poučná recenze Petra Rehbergra k práci s PC na našem blogu, zpívánky s pitným režimem

- sobota dopoledne : Čechy pod Kosířem (8km) překvapující soukromé Muzeum kočárů a 30 kroků vedle Muzeum hasičů, pak oběd na Běl.Ml., odpoledne 3km procházka lesy majitele hotelu ( kanec Madlenka, stáje ušlechtilých koní a výběh cizokrajného skotu, výhled po Drahánské vrchovině, zpět a příp. návštěva pálenice s barem v hotelu. Večer pokecy a mikulášská tombola (prosím každého účastníka, aby si s sebou přibalil malý dáreček), repro hudba s tanečky.

- neděle po snídani balení, dopoledne upřesňování roku 2012, rozloučení a dom .

Takhle to tam v zimě vypadá.

Poslední údaje od Majka

ZIMNÍ MIKULÁŠSKÝ SRAZ BĚLECKÝ MLÝN

„Motorkáři nad 60 let“

Termín: 9.-11.12.2011

Dnes, měsíc před naším posledním letošním srazem na Běleckým Mlýně, podávám tuto upřesňující informaci.

pátek 9.12.2011 :
Příjezd na místo Hotel Bělecký Mlýn pro ty, co jezdí podle navigace, je dle souřadnic :
- 49°31´45,5" N
16°59´19,3" E
( z dálnice za Brnem směr Výškov, sjezd na Prostějov, tam na rondelu do Kostelce na Hané a pak až do Hluchova. Je tam směrovka na Zdětín doleva, po asi 2km přímo zaparkujete u hotelu Bělecký Mlýn (zelená fasáda).
Pro ty, co pojedou vlakem z Prostějova - je to zastávka ZDĚTÍN, 50m od hotelu.
A pro ty co netrefí a dostanou se do orientačního problému - zavolejte mi na mobil 604 - 19 18 13.

Po příjezdu se ubytujte dle přiloženého rozdělení rezervovaných čísel pokojů v příloze.
Cca od 16 hod se sejdeme v hlavním sále a seznámíme se s akcemi srazu .
V 18 hod bude večeře, po večeři asi od 19hod v režii Viragodědka a JVK seznámení s prací na našem blogu, vyhodnocení akcí letošního roku a jak dál v roce 2012. Máme připaveno také promítnutí zážitků z motocest, pak volná zábava s pitným režimem, repro hudbou a s tanečky..

sobota 10.12.2011 :
snídaně v 8.00 hod. (kontinuální, na stůl).
v 9.00 návštěva místní pálenice s barem.
v 10.00 pěší společná vycházka za cizokrajným skotem, kancem Madlenkou a koňmi.
ve 12.30 oběd a do 14.00 odpočinek
ve 14.30 odjezd auty 6km do Čech pod Kosířem, od 15.00 návštěva Muzea hasičské techniky s výkladem.
od 16.45 se zůčastníme v soukromém Muzeu kočárů pana Vaška Obra (20m od hasičů) Adventního koncertu při romantickém svitu luceren nádherných kočárů. Koncert trvá 2hod, vstupné je 100,-Kč, rezervováno máme 37 míst.
V 19.30 hod večeře.
Hned po večeři proběhne rozdělování dárečků ( připomínám, že by měl každý do tomboly dáreček dovézt - je nás celkem 37), pokecy a volná zábava.

neděle 11.12.2011 :
snídaně 8.00
v 9.00 odevzdávání klíčů od pokojů, rozloučení a odjezdy domů.

Čísla pokojů a rozdělení na pokoje jsem provedl dle nejlepšího vědomí a svědomí a jsou v příloze.
Moc se na Vás všechny těším, dojeďte v pohodě, bez poruch a v dobré náladě. Příjezd prosím plánujte do 15.00 hod.
Prosba : nemá někdo z Vás možnost zapůjčit "Mikulášský obleček " ????? Já jsem poněkud přerostlý a do ničeho u nás se nevlezu. Majk

pokoj č. 211 - Marťan-ka + 1
č. 212 - majkys, JVK, alop, Jirboz
č. 213 - Fýra, Fantan, Jindra47
č. 214 - Viragodědek, dědkulín, belinda
č. 215 - Laďa + manželka
č. 216 - LUSO, miko, Votec
č. 217 - Luigi + manželka
č. 218 - Pedro18 + Kobra17
č. 311 - Leo1200, idealista, Jariin
č. 312 - Kareš + 1
č. 313 - Goodmen60 + Makája01
č. 314 - samotář47 + 1
č. 315 - IrenaIris, Hanče, Alice
č. 316 - motodědekGustik + manželka
č. 317 - Lamaya + manželka

celkem zatím 37 přihlášených

3. sraz - 15. - 17.7.2011 v chatkách hotelu Cherry na Horní Bečvě

2011-07-17T11:43:00.000-07:00

Majk : Povídání o putování „ Za borůvkovou knedlou „.

Byl pátek ráno 15.7.2011, na dálném severovýchodě lilo jako z konve a já vyjížděl na naše 3. motosetkání na Horní Bečvu. Kapky deště bušily do hledí přilby jako kroupy, ale bez problémů jsem na hotel Cherry dojel jako první. S ředitelem hotelu jsem dořešil ubytování drahých poloviček bikerů, místo 6 místné chatky dostaly pokoj přímo v hotelu s kompletním vybavením. Měli jsme k dispozici 34 míst v chatkách, po této vstřícné úpravě pak 40 míst.

Postupně jste všichni přijížděli, někteří zmokli až od Val.Mezu. Sluníčko se celé odpoledne střídalo s lijákem, k večeru již bylo krásně.

Bilance účasti :

tajemník Viragodědek, LUSO, Jirboz s Boženkou, Majk, střelec, oldakom, Padre45, náš předseda klubu Venda Marauder, miko, luhen s kamarádem Jirkou, Makaja01, Goodmen, Belinda, Fí-ďas, kulala, Kareš- Bohouš, Medy 2, Petásek s ženuškou, BobyShrekOld s kamarádem Hrkim, JVK, fotoreportér a dokumentarista Mirek 42, zraněný JISOSO, Alča biker.all, naše nejmilejší pozemská Marťanka, Nero,Votec, stíhač Karel k-h600, Omar 37, Fajc, stále usměvavý Fíra, Špacírek, Hanka Grögerová, Franki, Kavec, Láďa Mičánek s ženuškou, Opida s přítelkyní, divoch Julek, Pavelmazel, Bigbel, waserman, Luigy s manželkou, Jariin se synem, největší humorista japepánek + jeho kamarád se šňupavým tabákem (jeho jméno mi schoval ten rakušan, co mi vůbec schovává všechny věci), Jirka Vaniš, Motodědek Gustík se sympatickou Magdou, můj dobrý kamarád Aleš Oprchalský , Zdenka a Radovan Tomáškovi, motodědek, prdič s Ájou, a Sumeček Petr... a to jsme možná na někoho zapomněli.

Takže v pátek bylo vydáno 53 večeří. Po večeři jsem všechny podrobně seznámil se sobotním programem a zejména se způsobem jízdy a řazení bikerů v koloně motocyklů a se záludnostmi některých křížovatek po trase do Kopřivnice. Od 20.00 jsme zasedli k táborovému ohni a já se snažil svým „ zpěvem“ resp.sípáním s kytarou pobavit ostatní. Je výborné, že jsme všichni téměř stejně staří, takže všichni známe i stejné písničky. Kytara to přežila, my nezmrzli (kvůli špatně řešenému ohništi, hřejícímu pouze na hlavu) a zdravým slivovicovým pitným režimem jsme přešli do druhého dne a kolem 01.00 ulehli k spánku.. Někteří skalní skautové spali ve vlastních luxusových stanech, ale od 3.00 rušili ostatní účastníky drkotáním zubů a hlučným poskakováním kolem stanů, zejména japepánek s Jisosem.

V sobotu 16.7. jsme po vydatné snídani kolem 9.00 vyrazili v 55 členné koloně do Kopřivnice. Celých 37 kilásků nám kamarád Karel skvěle zajišťoval s wasermanem všechny křižovatky a rondely. Překonával také rychlostní rekordy, když se vracel, aby se dostal zpět na předvojovou špici. Téméř všichni jízdní zip dodržovali, až na ty, co přijeli v sobotu ráno a dobře míněné rady neslyšeli, bohužel s drobným následkem.

V Kopřivnici jsme před MěÚ měli předem zajištěno parkování našich strojů, našlo se pár obětavců, kteří u motorek zůstali, takže jsme bez motovybavení mohli navštívit Technické muzeum Tatry za důchodcovské vstupné. Myslím, že každý si u zajímavých exponátů přišel na své, někteří si při pohledu na T 111 a „kačeny“ připoměli své mládí a vojenská léta. Po návratu nás čekali pracovníci regionální televize, byl natočen krátký šot a rozhovor. Všem po obdržení adresy regionální televize Kopřivnice, kde to najít, sdělím potřebné.

Z Kopřivnice jsme se 56 km kochací jízdou vydali nádhernými valašskými městečky a vesnicemi za hlavním zážitkem dne – babiččinými borůvkovými knedlíky. Prvně jsme ale museli vyjet na Pindulu, projet Rožnovem p.R,, Tylovicemi, Hážovicemi, Viganticemi, Hutiskem Solanec, a v zatáčkovitém úseku na Soláň (860 m n.v.) jsme se míjeli společně se závodníky na horských kolech, naštěstí to přežili oni i my. Pak jsme sjížděli do Velkých Karlovic, Karolinky, Nového Hrozenkova a údolím Vranča po odbočení 8 km pekelným stoupákem na horský hotel Kohátku (913 m n.v.) v pohoří Javorníky. Bylo nádherně, sluníčko svítilo na plné pecky. Překvapení nahoře nás čekalo v podobě vysmátého kamaráda Starce Petra, Kobry 17 a Pedra 18, kteří neodolali a zcela sólo se za borůvkovými knedlemi vydali v předstihu (prý abychom jim vše nesežrali). Je vidět, jak přitažlivým mechanizmem je dobrý gáblík, kdy překonat celkem 900 km kvůli knedlíkům a krátkému setkání s přáteli není překážkou. Místa pro 47 osob jsme měli rezervována a připravena na hezky upravené terase, někteří zasedli pod stříškami. Oběd sestával z valašské kyselice a z neskutečných borůvkových knedlí o velikosti malého talíře ( viz fotky ). Výborná chuť byla umocněna překrásnými výhledy jak na Beskydy vlevo, tak na Javorníky a Karpaty vpravo. Kolem 14.00 se vyjelo zpět, někteří také domů, kvůli jiným povinnostem, někteří se jeli koupat. Bohužel první jezdci nevyčkali příjezdu vedoucího kolony a jeho pomocníka, zajišťujícího po celou vyjížďku průjezdy všemi křižovatkami. Na zpáteční 30 km trase je jediná nebezpečná křižovatka pod Bumbálkou, v prostoru hospody Valašský šenk, a právě díky živelnosti této zpáteční jízdy si v tomto místě jeden kamarád nevšiml, že vjíždí na hlavní silnici od Makova, na poslední chvíli zabrzdil před přijíždějícím autem zprava a druhý to již neubrzdil. Výsledek – jeden ulomený blinkr, druhý rozbitý blinr v kapotáži, rozbitý pomocný světlomet a roztržená jizva nad kolenem. Mrzí mě, že k této situaci vůbec došlo a důvody, proč se tak stalo, jsme si s jezdci, kterých se to týkalo všichni v sobotu večer u piva rozebrali a vyříkali.

Po večeři byla připravena diskžokejem Lubošem repertoárem výborná diskotéka, která uspokojila podle ohlasu všechny přítomné. K tomu si každý mohl zakoupit před očima čerstvě grilované pochoutky (kolena, žebra, špízy, pstruhy). Opět kolem 01.00 vše utichlo a šlo se do hajan.

Nedělní ráno 17.7. bylo ještě krásnější než sobotní. Všichni balili a po 9 hod se začali loučit a rozjíždět domů.

Majk, LUSO, miko, Petáskovi, Mirek42, oldakom, JISOSO, biker all, Luigy s Evou, Sumeček a Boby Shrek Old jsme vyjeli na Pustevny a tvrdým pěším půlhodinovým pochodem ( v plné polní kožené) jsme překonali výškový rozdíl 160 m na 1,5km k soše pohanského bůžka Radegasta. V prvním momentě jsme všichni viděli jen stánek s pivem, teprve pak zmíněnou sochu, kvůli níž jsme tuhle štrapaci absolvovali. Po vyfocení se jsme šli stejnou stezkou zpět. Dokonalou odměnou nám byl neskutečný výhled na celou severní Moravu vlevo, na Lysou horu a Beskydy vpravo, a pohled shora na architekturu starých dřevostaveb Pusteven. Kolem poledne jsme se rozloučili i my a rozjeli každý jinam. Výjimkou byl pouze nezmar Luboš Soukup LUSO, který se rovnou odtud vydal přes Rakousko do Maďarska, koupit ženušce pravou a dobře zčervenalou maďarskou papriku. Doufám, že už konečně dojel dom, páč o něm doteď nic nevím. My se Sumečkem jsme přízemním letem dorazili do Ostravy.

Závěr:

Jsem moc rád, že se tento výlet za poznáním výborné chuti Kohútkovských borůvkových knedlí, za poznáním dalších nových kamarádů a za 3 denními společnými prožitky vydařil. Za reakce Vás, kamarádů, moc děkuji, potěší to srdce, že snaha nevyšla naprázdno, jediným stínem akce byl kousek popsané nedisciplinovanosti při odjezdu z Kohútky.. Jsme naladěni na stejnou notu, což je tomto nesnášenlivém světě moc příjemné a myslím, že si našeho klubu a kamarádství všichni velmi vážíme.

Asi pro mnoho z Vás není vůbec jednoduché dojet na Moravu, ale na příští rok už máme spolu s Viragodědkem připravený plán, jak dál. Letní setkání 2012 navrhuji uskutečnit opět v autokempu Salaš u Judr.Huberta Rýce, nebudeme lítat po starých hradech, ale po starých vinných sklípcích s extra dopravou na místo a zpět. Koupání v obci Salaš v přírodní nádrži 80 x 40 m. O jídle v autokempu se zmiňovat nemusím, vaří se tam suprově.

Zimní setkání letos v prosinci bychom po vzájemné dohodě mohli připravit pro změnu na Běleckém Mlýně u Klášterce na Hané od pátku 9.-11.12.2011. Setkání bychom připravili společně s JVK, pokud bude shoda názorů a volná kapacita hotelu Bělecký Mlýn.

Přeji všem krásné dovolené, zdravím a na další shledanou.

Majk

Redakční dovětek:

Tentokrát je článek bez vložených fotek zato ale rychle napsaný. Na fotky se můžete podívat na níže vložených odkazech.

Fotky Viragodědka
Fotky majkyse
Fotky Luhena
Fotky mika
Fotky makáji
Fotky Medyho
Fotky Jirboze
FotkyFíry
Video Mirka42
Video Mirka42
Video Mirka42

2. sraz - Velký Dřevíč 17.6. - 19.6.2011

2011-06-29T12:15:00.000-07:00

Vzal jsem si za úkol napsat pár řádků o našem druhém letošním srazu. Nečekejte ale takový „ výkon „ jako od naší dvorní dopisovatelky Marťan-ky

Při přípravě srazů na rok 2011 podala motobaba a miko návrh na uspořádání srazu v penzionu Motobydlo ve Velkém Dřevíči. Tento návrh byl vybrán a naplánován na 17. – 19.6.2011. Organizace se ujal miko.

Seznam účastníků:

motobaba, Makája01, Marťan-ka, Irena.Iris, Domi.1, černovlasá, Venda_Marauder, idealista, mirek42, motodědekGustik + 1, miko, MotodědekTonda, LUSO, Kawaděd, Goodmen60, petasek + 1, padre45, BobyShrekOLD, leo1200, Farmer20, Bigbel, dědaStanda, spacirek47 + 1, Fýra, wassermann, samotář47, RomanXX, esvéčko, Jirboz, NERO, Viragodědek, Fajc, Jarda z Úpice, dedkulín, saniťák, Belina, šéfíček, Endy58, Fí-ďas, Kareš, Opida + 3

Hosté: Mičánkovi a ještě spousta dalších na které jsem v tom fofru zapomněl. Votec a Omar37 se také přijeli podívat a už se z nich stali naši členové.

Někteří se přijeli podívat jen na otočku, ale většina s námi vydržela až do neděle.

Předpověď počasí na víkend nebyl nic moc ale i tak jsem v pátek 17.6. nabalil motorku a v 10:00 podle papírové navigace vyrazil směr Mladá Boleslav.

Domluvil jsem se totiž s Taťkou, že mě kus cesty doprovodí. Pepa jako znalec okolí navrhnul, že nepojedeme stále po hlavním tahu a upravil trochu mou trasu. A tak jsme jeli také kousek po trase, kterou jsme absolvovali při našem první setkání u našeho předsedy Václava. Jeli jsme kolem hospůdky na Dachovech kde jsme se tenkrát poprvé sešli a také jsme minuli odbočku do vesnice kde jsme byli s Václavem u jeho kamaráda pekaře na exkurzi. Neptejte se mě kde jsme se s Pepou rozloučili. Bylo to snad někde za Kocbeří?

Já pak pokračoval podle papírové navigace do cíle cesty. V Hronově jsem se potkal s Bobym a Fármerem a zbytek cesty jsme dojeli společně.

Ubytování účastníků nebylo tentokrát na jednom místě. Část byla ubytována v penzionu

a část v nedalekém kempu.

Ukazuje se, že při takovém počtu účastníků už začíná být problém s ubytováním na jednom místě a je to také proto, že někdo preferuje pokoj a někomu stačí chata a nebo stan. A také sehnat dostatečné velké místo na posezení všech začíná být problém.

Vítání se s ostatními bylo proto tentokrát trochu náročnější . Byl to pohyb mezi penzionem a kempem.

V pátek ještě přálo počasí a tak někteří členové využili možnost vykoupat se v bazénu a to ve dne i v noci

Ubytovaní v kempu se občerstvovali v restauraci na koupališti, které je hned vedle kempu

ale také v Hospůdce na návsi

ale také ze zásob, kterési přivezli.

My co jsme byli ubytovaní v penzionu jsme využili pro občerstvení jeho venkovní posezení.

Byli jsme se také podívat na motokárovou dráhu, která k penzionu patří a kde jsme měli naplánováno se svézt. Dráha byla obsazená a tak jsme si jízdy objednali na sobotní ráno ještě před vyjížďkou.

Večer jsme se sešli ve společenské místnosti v penzionu a poseděli a povyprávěli.

Jak čas ubíhal tak jsme se postupně rozcházeli a odcházeli na kutě. Litoval jsem ty členy, kteří byli ubytovaní v kempu. Hned za chatami na koupališti byl doprovodný program k „ Dřevíčské lávce „ a ten zajišťovaly rokové kapely a ty hrály dlouho a nahlas.

Předpověď počasí na sobotu nebyla vůbec příznivá a tak jsme po probuzení vyhlíželi co se děje za okny. Ještě před odjezdem na vyjížďku jsme absolvovali projížďku na motokárách. Na jízdy se nás přihlásilo jen pět chlapů a jedna dáma. Mě osobně se ježdění velice líbilo.

miko jako organizátor našeho setkání pro nás připravil na sobotu tento program.

Kochací jízda krajinou přes Stárkov, Českou Metuji zakončená návštěvou restaurace penzionu Vyhlídka v Janovičkách. Přejezd do Polska, návštěva Bludných skal a také pstruží hody.

Odjezd na vyjížďku byl naplánován na 11:00 z kempu a tak jsme se tam všichni sjeli a ještě před odjezdem se společně vyfotili.

Pak už jsme pěkně ve formaci vyrazili za prvním cílem naší cesty. Kochacím tempem jsme krajinou dojeli do penzionu Vyhlídka kde jsme měli naplánovanou zastávku na oběd. Bohužel kuchař nezvládal takové množství strávníků a tak se náš odjez protáhl a to se ještě někteří členové oběda nedočkali.

Ale čas nás tlačil a tak jsme svižným tempem pokračovali na místo naší druhé zastávky. Byla to návštěva Bludných skal kde je vjezd časově plánován a nám se podařili přijet na poslední chvíli. Před vjezdem jsme se rozdělili na dvě skupiny. Zájemci o prohlídku bludných skal následovali mika a ti, kteří o skály neměli zájem pokračovali pod vedení Jardy z Úpice do posledního místa vyjížďky na tak zvané pstruží hody.

Naše parta pod vedením Milana po zaplacení poplatku za vjezd pokračovala na parkoviště u vstupu do Bludných skal. Tam jme opět zaplatili tentokrát za vstup do skal. Procházka ve skalách byla velice pěkná a i pro nás starší nebyla náročná jen to bylo místy o prsa.

Po prohlídce jsme se společně vypravili na poslední místo naší cesty kde jsme vystřídali první skupinu u posezení se usmaženým pstruhem. Ti to měli i s výstavou sportovních vozů.

Pro nás co jsme to neznali to byl zážitek. Pstruh na háček naskočil skoro okamžitě a dámy v kuchyňce nám je výborně připravili.

Než nám dámy rybu připravili tak přišla jediná sobotní přeprška a my jí přečkali v suchu. Při zpáteční cestě do Podola jsme už zase jeli po suché silnici.

Večer jsme opět poseděli v penzionu a ti z nás, kteří měli objednanou večeři si pochutnali na rožněném prasátku. Po večeři jsme si zase povídali a probírali co jsme všechno na motorkách prožili.

Postupně jsme se rozcházeli a ukládali se ke spánku. V kempu to měli opět s muzikou.

V neděli po snídani jsme se sbalili a po rozloučení se rozjeli do všech koutů naší vlasti s vidinou, že asi po cestě zmokneme.

Ze zpráv od členů na vlákně jsme se dozvěděli, že jsme se tomu někteří opravdu nevyhnuli. I přes to můžu zhodnotit tento sraz opět jako vydařený. Bylo to také díky mikovi, kterému patří dík za organizaci a za to, že pro nás sraz připravil.

Odkaz na fotky Viragodědka

Odkaz na fotky motobaby

Odkaz na fotky Makáji

Odkaz na fotky Jardy z Úpice

Odkaz na fotky Ireny.iris

Odkaz na fotky Fýry

Video od Jirboze

Výlet do Německa 25.-29.05.2011

2011-06-22T10:33:00.000-07:00

Začalo to 25. června, kdy jsme se sešli, vlastně sjeli, v Petrovicích. Milamoto - organizátor výletu – zajistil prima ubytování v Penzionu David http://www.penziondavid.eu/

Ceny mírné, jídlo dobré, porce úžasné, spaní pro lidi pěkné a pro mašiny, což je vždy to nejdůležitější, bezpečné: za vodním příkopem, za železnou bránou a pod zámkem!
Čekalo nás překvapení v podobě Virágodědka, který se přijel podívat ze své nedaleké haciendy. Na kus řeči dorazil taky Fanda se svými dvěma přáteli.

Podvečerní posezení na terase nad vodním příkopem s následnou „lehkou večeří“

se neslo v duchu dolaďování trasy, plánovaní zastávek a rozdělení do skupin. Z původně přihlášených 12 účastníků přijelo do Petrovic 11, dokonce i Kareš na antibiotikách. Vlastně přijel na krásné „půlnoční hvězdě“ od Yamahy J Ale nakonec se rozumně rozhodl a vrátil se domů, takže zbylo 9 motorek a 10 lidí: Milamoto, Mirek42, Miko, LUSO, Leo1200, Esvéčko, Dědkulín, jeho kamarád Charlie1 s přítelkyní a já. Motorky od půllitru po dvanáctpade, věk účastníků od ca. 30 do ca. 65 let. Jen zlomek z velké prima party, která si říká Motorkáři nad 60 roků, nebo taky Motodědci: http://motorkarinad60let.webnode.cz/ Dohodli jsme se, že pojedeme ve 2 skupinách, které se budou na dálnici držet pohromadě. Při minimálním bezpečném odstupu 5 m tak jako tak vytvoříme pořádnou kolonu! Šli jsme brzy spát, abychom ráno byli fit. Plánovaný odjezd kolem 08:30 hod. Bohužel bez snídaně, protože tak brzy se personálu nechtělo vstávat L Což nás ovšem nezaskočilo: nakrmili jsme sebe i naše mašiny na pumpě přes ulici a po společném fotu

vyrazili směr hranice. Čekalo nás 600 km, převážně po dálnici, do města Sande, kde jsme měli pro 2 noci rezervované pokoje v penzionu Bünting http://www.pension-buenting.de/ Počasí nám přálo: slunce svítilo od rána, s přibývajícími kilometry bylo čím dál větší teplo. Až moc v černé kůži... Ale bezpečnost především! Na dálnici nebyl žádný hrozný provoz, byl pátek ráno... Místy stavební práce, takže zúžení do jednoho pruhu, což znamenalo plížit se 60 km/h v horku a prachu. Ale stejně jsme jeli rychleji, než jsme čekali, přestávek bylo také méně, pokud se pamatuji dobře, tak 3, takže kilometry ubývaly. Jeli jsme na Dresden, Leipzig, Magdeburg, Braunschweig, Hannover, Bremen, Oldenburg, Sande. Když jsme minuli Hannover, měli jsme dojem, že jedeme do pěkné bouře: začalo foukat a my jsme místy plápolali po celé šíři pruhu (trochu dramatizuji, ale pocit to nebyl příjemný). Směrem na sever, kam jsme měli namířeno, visela z oblohy až skoro k zemi šedivá a béžová mračna! Zastavili jsme na odpočívadle asi 70 km před cílem, odkud jsem zavolala do penzionu, že se blížíme.

Hádali jsme, co to je za podivný úkaz na obloze a pak nám došlo, že to je oblak sopečného prachu z islandské sopky, který dorazil až na sever Německa. Cítila jsem ho mezi zuby, škrábal mě v očích a co horší, moje černá kočička ztratila trochu ze svého lesku... Kousek od nás zastavilo auto a jeho řidič nás přišel varovat před počasím: slyšel v rádiu o bouřce, která se přehnala nad Hannoverem, který jsme asi před půlhodinou minuli, a která se rychle přemisťuje směrem k severu. Doporučoval nám, abychom se honem někde schovali. Takže konec pauzy, rychle do sedel a vzhůru na sever, do Sande! Posledních pár kilometrů jsme jeli po okreskách - bezva osvěžení po té dlouhé dálnici! Díky našemu „Führerovi“ a jeho navigaci jsme našli penzion bez problémů. Za velké pozornosti sousedů jsme projeli slepou ulici tam a zpátky – penzion Bünting s č.p. 1 je hned na začátku J

Pan Bünting nás navigoval na parkoviště - tady sice otevřené, ale byli jsme ubezpečeni, že se u nich ještě nikdy nic neztratilo, ani nepoškodilo. Proč bychom tomu neměli věřit?! Pokud někdy pojedete na sever Německa, doporučuji tohle ubytování! Budete se cítit jako doma, a to nepřeháním. Platili jsme kolem 25 EUR za osobu a noc, včetně snídaně. Pan a paní Bünting nám vyšli ve všem vstříc, narychlo zorganizovali ještě 3 postele u 94leté sousedky přes ulici. Jejich syn Peter je taky motorkář, dobře jsem si s ním popovídala. Dal nám několik tipů na sobotní cestu ze Sande do Falkensee, abychom se svezli mimo dálnici. Vypadalo to moc hezky, ale bohužel pak nebyl čas... Po ubytování jsme šli nakoupit do supermarketu a na večeři do řecké restaurace. Obligátní sklínka ouza pro každého z nás, výborné jídlo a přátelský majitel...

Po zaplacení jsme dostali znovu ouzo a šli spát. Ubytovaní jsme byli po skupinkách ve třech sousedních penzionech.
V pátek ráno nás probudil déšť L Po snídani jsme se dohodli, že necháme mašiny stát a pojedeme těch pár (12) kilometrů do námořního muzea ve Wilhelmshaven http://www.marinemuseum.de/ vlakem nebo autobusem. Na zastávku, která byla hned za rohem, přijel právě autobus. Doběhla jsem za řidičem, dostala jízdní řád a rady... Museli jsme si pospíšit, „náš“ autobus jel za pár minut. Za zpáteční jízdenky jsme v 10 lidech zaplatili 39 EUR.

Pršelo čím dál víc, byli jsme rádi, že jsme v suchu. Navíc je most (Kaiser-Wilhelm-Brücke), přes který je přístup k muzeu, od loňského podzimu v rekonstrukci, takže bychom se asi bývali pěkně motali. Takhle nás autobus dovezl – s jedním přestupem – ode dveří ke dveřím. Když jsme vystupovali před námořním muzeem, měli jsme pocit, že na nás někdo vylil škopek. Lilo a lilo a lilo...

Vstupné pro dospělé 9,50 EUR, skupinová sleva (1 EUR na osobu) až od 15 osob. Zkusila jsem vyjednat slevu i pro nás 10, ale paní byla neoblomná. Hodinová vyhlídková jízda přístavem stála 6 EUR a stála opravdu za to! Je také možné zakoupit kombinovanou vstupenku, úspora tuším 2 nebo 3 EUR.
Venku stále lilo, tak jsme si prohlíželi expozice v hlavní budově a čekali na lepší počasí, abychom vyrazili na prohlídku venkovních exponátů. Dočkali jsme se, vítr rozehnal mraky a vysvitlo slunko. Hurá ven! Bylo na co koukat:

Počasí se měnilo každých pár minut... Prudké přeháňky jsme využili k prohlížení útrob ponorky a lodí:

a když se mraky přehnaly, prohlíželi jsme si vše zvenku.

Taky jsme si dali lehké občerstvení v muzejní tratorii: kvasnicové pivo z pšenice nám všem chutnalo nejvíc.

Vyhlídkovou plavbu přístavem jsme absolvovali na 2 party. Díky tomu, že jsme přišli jako poslední, měli jsme výhodná místa pro fotografování. Sice na nás trochu pršelo, ale měli jsme volný výhled.

V jedné části přístavu jsme nesměli ani fotografovat ani natáčet, je tam aktivní a zároveň největší námořní základna německého námořnictva. Snad nejvíc mě zaujal plovoucí dok a plovoucí maják:

Vrátili jsme se zpátky a sušili se u lahvičky piva. Na doporučení pana Büntinga jsme si chtěli dát nějakou rybí specialitu na Back-Fisch Kutter, ale bohužel bylo zavřeno.

Trochu jsme se prošli, po návratu ostatních z plavby po přístavu udělali ještě skoro společné foto před muzeem – Mirek zatím udělal pár velice zajímavých snímků někde úplně jinde...

Cesta zpátky opět s přestupem u obrovského nákupního centra Nordsee-Passage už za hezkého počasí.
Tentokrát jsme čekali na přípoj déle, a to jsme využili k návštěvě centra a nákupu suvenýrů. Po návratu do Sande obligátní nákup v supermarketu a večeře u Řeka. Jedno ouzo před, jedno po...
V sobotu ráno jsme zaplatili, udělali společné fotky,

rozloučili se a za krásného počasí vyrazili na 463 km dlouhou cestu ze Sande do Falkensee u Berlína. Až k Magdeburgu vlastně stejná trasa, pak ale na Brandenburg, Potsdam, Falkensee. Opět po dálnici, přestože nás Peter varoval, že na Magdeburg to není dálnice, ale jedno jediné velké staveniště. A u Magdeburgu, kde se sjíždí několik dálnic, bude prý totální zácpa... A byla... Takže na dvojku, nohy na zemi, slalom mezi auty... Celá naše parta zůstala pohromadě, ani v téhle situaci se nikdo nenechal odtrhnout! A zase jsme jeli rychleji, než jsme předpokládali, stavěli jsme vlastně jen kvůli tankování. Počasí už nebylo tak krásné, honily se mraky, ale nepršelo.

Když jsme se blížili k Berlínu, roztrhaly se mraky a bylo teplo. A opět podle domluvy jsem zavolala pár kilometrů před cílem, že se blížíme.

Společná fotka díky těmhle německým motorkářům:

Ubytování v penzionu Hamburg http://www.pension-hamburg.de/ (cena za osobu a noc se snídaní 25 EUR) bylo sice skromnější, ale mašiny byly všechny za bránou, některé dokonce pod střechou.

A paní domácí byla velice příjemná a ochotná.

Vzhledem k tomu, že supermarket byl dost daleko, naložila mě a Mirka do auta a odvezla nás na nákup. Dokonce nás chtěla po skupinkách odvozit do řecké restaurace! To jsme s díky odmítli a šli do pizzerie. Tady už nebyl majitel tak přátelský jako Řek v restauraci Athén v Sande, ale i tady jsme se dobře najedli a popili oblíbené kvasnicové pivko.

Nedělní snídaně byla gigantická!!! Bylo nám řečeno, že nesmíme odjet dřív, dokud všechno nesníme :-)

Tak jsme se snažili:

Takže opět všeobecná spokojenost a výborná nálada, až do té chvíle, než Miko zjistil, že se mu do rána „sama od sebe“ ulomila spojková páčka a vytrhlo lanko

Ale kluci si nakonec poradili: za touhle romantickou brankou stojí v zahradě nenápadná dřevěná kůlnička-dílnička, plná nářadí! Do té je paní domácí pustila a pak jen koukala, co dokážou šikovní kluci z Čech a Moravy J

S malým zpožděním jsme vyrazili do leteckého muzea http://www.luftwaffenmuseum.de/ na letiště Gatrow v Berlíně, vzdálené jen 16 km. Tady je vstup zdarma, resp. je možné zaplatit podle vlastní chuti a možností. Ve vrátnici jsou sice k dispozici uzamykatelné skříňky, ale helmy se do nich nevejdou. Zeptala jsem se paní, jestli by nám je někde uložila, abychom je nemuseli nosit. Nebyla moc ochotná, ale udělala to. A pak už jsme jen chodili a koukali... Venku na ploše jsou „moderní“ exponáty:

v hale historické:

Po společné fotce jsme nasedli a jeli směr hranice.

Počasí bylo stále lepší, vlastně nám přálo po celý výlet.

Poslední společná zastávka, tentokrát už na českém území. Odtud jsme pokračovali v menších skupinkách podle místa bydliště.

Odkaz na všechny mé fotky z našeho výletu do Německa:

http://motobaba.rajce.idnes.cz/Vylet_Wilhelmshaven_Berlin_26.-29.05.2011

Na závěr:

Průměrná spotřeba ca. 5,3 l/100 km.

Mě osobně stál celý tento výlet ca. 220 EUR (ubytování, jídlo, benzín, vstupné, pojištění).

Údaje z navigace, které poskytl LUSO:

Petrovice > Sande: průměr 91 km/hod., 146 km/hod.max., 596 km najeto
Sande > Falkensee: průměr 86 km/hod., 143 km/hod.max., 478 km najeto, 5:33 hod. v pohybu
Berlin > hranice průměr 98 km/hod., 155 km/hod.max., 286 km najeto.

A na úplný závěr:

Podle reakcí všech účastníků se výlet vydařil J

odkaz na fotky mika

odkaz na fotky milamota

video od mirka42

další video od mirka42

a další

odkaz na fotky mirka42

Po vrcholcích Krušných hor 26.5.2011

2011-05-27T11:50:00.000-07:00

Pepa se ukázal " že umí " a napsal nám reportáž.

Účastníci výletu : Viragodědek, Taťka, Šabik, japepánek, Fí-ďas, mikni, Pavel-VFR800

Už od loňska jsme s Petrem Viragodědkem měli v plánu udělat poznávací vyjížďku po hřebenech Krušných hor, neb Petr je tam téměř domácí a pro mne „tam jsou lvi“. No a v pondělí přišla zpráva, že v pátek by to šlo. Předpověď byla nevalná, leč rychle se ukázalo, že „by to šlo“ i ve čtvrtek. Dohodnuto, sraz v Zahrádkách v 9 ráno, ještě někomu řeknu, třeba nás pojede víc. Cestou na místo srazu jsem dojel krásného Dragstara a podle známého čísla dešifroval. Príma, je to Fíďas, s tím se vždycky dobře jede. Silničáři při opravách trochu zdržujou, ale motorkář rád počká u vidiny dobré silnice. Zvlášť, když se dvoukilometrová kolona dá krásně předjet. Takže na místě už čekali Viragodědek, Šabík, Japepánek a vzápětí dorazil Mikni na svém korábu.

Po nezbytném dotankování jsme vyrazili směr Žandov, Benešov nad Ploučnicí, Děčín. Cesta byla dobrá, místy hrozná…, ale pracuje se na tom. Obzvlášť z Děčína do hor to byl slalom mezi vyfrézovanými děrami a asfaltéry. Bylo obdivuhodné, jak Milan zvládal tu svou loď, když navíc ani nevidí přední kolo. Palec nahoru… Nicméně nahoru jsme se vyškrábali a hřebeny Krušných hor nás přivítaly jak se na ně sluší. Na fotkách se vítr těžko fotí, ale vlající třásně Fíďasova Dragstaru to snad přiblíží. Ani se nám nechtělo sundávat helmy. Fičelo tak, že jsme chvílemi jeli v náklonu i po rovině.

Vedoucí jezdec Petr zvolil to nejsprávnější kochací tempo, aby ta sytě zelená nádhera vůkol nepřišla vniveč, jsouc dychtivě a nenasytně vstřebávána všemi účastníky výpravy (...to je věta, co?). Pěknou klikatou a liduprázdnou cestou, mezi obnovenými lesy, kolem rašelinišť, občas skrz zapomenutou vísku jsme vyjeli až na Komáří vížku, horský penzion s krásnou vyhlídkou (…až na ty větrníky). Identifikovali jsme Teplice, bohužel červený kostel, orientační bod někdejšího Japepánkova bydliště jsme nenašli. Od místního starousedlíka se nám dostalo zasvěcené informace o zdejších bývalých cínových dolech. Vstupní bránu do prohlídkové štoly zavřeného dolu jsme pak míjeli v jedné z nesčetných zatáček cestou dolů do Krupky. Program dne však byl nabitý, takže snad někdy jindy…

V Krupce jsme se zastavili na kávičku v pěkné motoprodejně Topmoto, kde se k nám připojil Pavel a zároveň jsme málem přišli o Milana. Ten se nám zamiloval do vymazleného Goldwinga a pokračoval s námi jen díky tomu, že neměl zrovna v kapse potřebný 1000000 (slovy: jeden milion) korun českých. Další zastávkou byl oběd v bývalém rekreačním zařízení ústecké chemičky, nyní hotel Cepín. Pokračovali jsme v segedínovém testu, byl taky skvělý. Velmi nás pobavil mladý číšník, který nás zásadně oslovoval „klucí“ . Bylo to milé a bezprostřední. Čekání na oběd krátily „ veselé historky z natáčení“, kterých má každý z nás za ta léta přehršli. Srandy bylo mnoho.

Obtěžkáni skvělým obědem roztočili jsme kola směr vodní dílo Fláje. To už s námi nebyli Šabík a Fíďas, kteří bohužel museli za dalšími povinnostmi. Cesta byla stále kochací, a nešlo mi z mysli, kde jsou ty zničené lesy z minulých let. Fláje jsou liduprosté, slouží jako zdroj pitné vody, tudíž žádné chaty, žádní rekreanti, dokonce ani rybáři. Milá paní hrázná podlehla Japepánkovu šarmu, nechala věšení prádla, přišla nás vyfotit a trochu si popovídat. Život na samotě je asi opravdu drsný. Stále fičelo a na hladině se zvedaly skoro půlmetrové vlny.

Cestou zpět, už bez Pavla, jsme se stavili v Dlouhé Louce. Na pěkné a veselé chatě u Dědečka bylo vše, včetně parkovacích prkének komfortně připraveno, byli jsme srdečně přijati a káva byla výborná. Byl dokonce i keks pro Japepánka. Dědečku, díky.

Cesta zpět znovu krásnou přírodou okolo horských rašelinišť (některá byla i obložena rekreanty), lesy se spoustou zatáček a s krásnými „panoramaty“. Dolů už to bylo fádnější, zpestřením byla jízda tunelem nad Ústím. Petr nás pak protáhl městem, přes malý zmatek s tankováním jsme se nakonec všichni sjeli a po krátkém rozloučení jsme se rozjeli k domovu. Já jsem ještě cestou řešil jednu záhadu, neb jsem jel z Ústí sám, nikdo mě nepředjel a přesto jsem u Zahrádek dojel Japepánka s Milanem, kteří prokazatelně vyjeli až po mně. Že by znali „nábližku“? Úderem šesté jsem seděl doma u kávy a třídil jsem si dojmy. Díky Petrovi jsme prožili krásný den plný pohodové jízdy, nového poznání a veselých zážitků. Díky Virágodědku a zase někdy… Taťka

Více fotek zde:

od Taťky

od Viragodědka

1. sraz - Štědronín - Zvíkovské podhradí 13.5. - 15.5.2011

2011-05-15T08:56:00.001-07:00

1. Sraz Štědronín – vítr ve vlasech – Ma

Tak tady proběhne naše dlouho očekávané první jarní setkání, které již tradičně máme společně s Iron Dogs.

Rekreační středisko Štědronín je kouzelně usazené na břehu Orlické přehrady jen kousíček od hradu Zvíkov. Obklopují ho rozlehlé lesy a poklidná hladina řeky Otavy.

Jen co po příjezdu na místo, spolu s Mannem a Kavcem, zaparkujeme naše skvělé stroje už nám mává na pozdrav skřítek a nabízí něco zlatavého moku. Připadá mi povědomý, ale to přeci nemůže být náš milovaný Jepáneček. To tedy opravdu néééééééé, ten je přeci krkavej.

A hleďme na terásce se zatím utvořila pěkná sešlost.

Náš milý předseda rozdává jeden úsměv za druhým a i ostatní kamarádi jsou v dobrém rozmaru.

Skyair s Annou se přijeli podívat alespoň na krátkou návštěvu.

Také v šantánu to žilo.

Podívejte, jak někteří naši kolegové jsou připraveni úplně na vše.

No není to skvělé?

Tak na zdraví, tak na pohodu chlapci.

S pohledem upřeným do dáli jsme očekávali příjezd opozdilců.

Ti se ihned po příjezdu museli krapátko rozmrazit.

A nevím zda za to může ta rozmrazovací procedura a nebo konečně Samotář přišel k rozumu a jasně ukázal, kterému stroji dává přednost.

Večer probíhal v příjemné a družné atmosféře.

Na ohništi se opékaly štíhlé klobásky a macatí buřtíci.

V šantánu se sledovalo utkání v čemsi.

Na terase se po večeři u pivínka vesele klábosilo.

A někteří se družili i se slečnou servírkou.

Jak můžete jistě posoudit, k její velké radosti.

Tak šup šup honem do pelíšků bando jedna milá, ať jste za ranního kuropění k probuzení.

Čeká na nás lákavá snídaně před dlouhou vyjížďkou.

Po snídani je ještě trošičku času, tak se vydáváme s Domi na malou procházku k vodě, kde se pomazlíme s přítulnými psíky pánů rybářů a jen tak nenápadně se pozveme na ochutnávku případného úlovku.

A to už je čas nasoukati se do motošatečků a hurá ke strojům.

Vyjížďka malebnou jihočeskou krajinou je naprosto úchvatná.

Žlutá řepková pole, aleje statných stromů, kouzelné vesničky, bílé kostelíčky.

Dojetím nad tou krásou zamačkávám slzu.

Přijíždíme k Vodní elektrárně Orlík, která je stěžejním článkem vltavské kaskády.

Tady máme domluvenou „protekční“ prohlídku.

Ptáte se proč protekční?

To Vám ráda povím, ale nejprve je tu ouřad.

No panečku pozor, tuhletu vážně ještě nemám.

Tak tedy bylo nebylo. Tedy spíš bylo, že nám Miloš domluvil návštěvu této elektrárny z let 1954-61 s tím nejvíce erudovaným člověkem. A přesto, že normální prohlídka trvá 45-60 min., tak náš průvodce( ten pán uprostřed)

při pohledu na naší skupinku usoudil, že prahneme po poznání a rozvinul veškeré kouzlo své osobnosti a svých znalostí a povídal a vysvětloval a vyprávěl. Honil nás se svým fofrklackem sem a tam a zase sem a teprve, když usoudil, že více vědomostí už se do nás nedostane, smiloval se a propustil nás na oběd.

A to už na nás čekal:

a výborné papáníčko jen co hrdlo ráčí. „Já bych si s dovolením také vzal.“

Volala Motobaba kudy, že to vede cesta. Tak kolega odběhl k motorce a přinesl vytržený list z mapy. Moc jsme se nasmáli.

A ještě víc, když najednou zaznělo: „tak to je na druhém“ a utíkal a donesl další kousek mapy. A kdyby jen to, byl vybaven opravdu dokonale, jak nakonec můžete sami vidět na výše

uvedené fotografii. Lupa vždy po ruce.

Spadlo pár kapek.

Vyjíždíme na cestu zpět.

A podívejme, kdo to tu na nás již čeká?

Počasí se umoudřilo a nadělilo nám teplé slunečné odpoledne, tak vyrážíme na vlastivědnou procházku kolem přehradních vod. Posléze jdeme s Domi překontrolovat naše milé rybáře, ale Ti si právě připravovali večeři z přivezených zásob. Po čerstvé rybičce ani vidu ani slechu natož voňavo.

Vydáme se tedy směrem do vesnice obdivovat paví křiklouny a pasoucí se ovečky.

A tady nás již očekávají kolegové odpočívající u různých moků.

Večer, jak jinak, nežli se vydařil ke spokojenosti (alespoň doufám) všech.

A tak hajdy naposledy do pelíšků a ahoj ráno.

Podívejte se tady na toho hubeňoura co se tulí k Domi.

Jirboz.

Ten nás pěkně potrápil.

Ten si z nás parádně vystřelil.

On totiž šel do sebe a přes zimu shodil pár kilíček, a tak se nám teď představil jako svůj vlastní bratr Cyril.. A my mu na to všichni naletěli. Až jeho „dobrý“ kamarád špacírek47 to na něj prásknul.

To je lump, co?

Ale na druhou stranu má na to právo. Je to úctyhodný výkon a musí se náležitě ocenit.

Tak vězte, že sám říká, jak mu to po zdravotní stránce prospělo.

Tak ještě snídaně, česnečka, a můžeme vyrazit na cestu k domovu.

No dobře, tak ještě kávička.

Ale to už vážně nashledanou.

Miloši, Jaruško,

velké díky za tento sraz, který jste tak pečlivě připravili, ostatně jako vždy.

Účastníci:

Motobaba, Makája01, Domi.1, Ironika, Marťan-ka

Venda Marauder, charlie-motorka, Stařec Petr, fík1943, miko, Čimelice, Goodmen60,

Padre45, BobShrekOLD, spacírek47, samotář47, Kavec47, Pavel-VFR800, Jirboz, Farmer20, Viragodědek, skyair + Anna, Belina, Fidel1, Vladyka, Endy58,Medy2,Fí-ďas, brumlík51, japepánek, oldmar, Opida, Fik52, kadel11, Mann53,Milos1, Luhen

Návštěvníci:

Mirátko a Mambaj s japepánkem

Hana Grőgrová se spacírkem47

Odkaz na fotky StarcePetra.
Odkaz na fotky Viragodědka
Odkaz na fotky Manna53
Odkaz na fotky IronIry
Odkaz na fotky samotáře47
Odkaz na fotky Milose1
Odkaz na fotky Marťan-ky
Odkaz na fotky Makáji
Odkaz na fotky medyho2
Odkaz na fotky kadla11

Návrh Kareše

2011-01-31T11:08:00.000-08:00

Scénář setkání „ MOTORKÁŘI nad 60“ hotel S.E.N.

Termín 20.8. – 21.8. 2011

Příjezd v den konání na velké parkoviště v areálu hotelu S.E.N.mezi 10.oo až 12.oo hod.

Občerstvení a zdravení se s ostatními motorkáři, registrace ubytování v recepci hotelu, cca ve 12.3o hod, společný nebo hvězdicový odjezd do okolí / Konopiště, Karlštejn, Slapy, Jemniště, Vlašim, Neveklov apod, trasa tak kolem 150 – 200km. Vše bude možné změnit na poslední chvíli, třeba až na místě, kde se utvoří větší či menší skupinky s konkrétním cílem.

Kolem 18.oo hod. návrat do hotelu S.E.N., zaparkování motorek na hlídaném parkovišti/ celou noc/, individuelní pohoštění na otevřeném baru na parkovišti, ubytování dle ranní registrace, sprcha, odpočinek atd.

V 19.oo.hod sraz všech zúčastněných u venkovního bazénu v zahradě hotelu ve „ Swiss restaurantu“ kde bude připravena večeře formou zahradní party, grilování a k tomu bude hrát u otevřeného bazénu kapela v Country stylu, volná zábava, povídání s přáteli o všem všedním i nevšedním, k tomu neformální oblečení, třeba i v moto, ale hlavně pohodlně, triko, kraťasy, kdo bude mít zájem a bude k tomu počasí může se i vykoupat, tak i plavky kdo chce, vzít, sebou.

Konec společného, záměrně nepíšu společenského, večera se plánuje na cca na 00.00 hod, ale prodloužení v případě krásného letního počasí není vyloučeno.

V neděli ráno bude pro všechny připravena bufetová snídaně od 8.oo,v hotelové restauraci a po snídani dle osobního rozhodnutí odjezdy

A teď to nejdůležitější:

Jelikož jsem ředitel tohoto hotelu a také motorkář a bude mi taky hned 60, tak jsem pro vás, co se zúčastníte, přichystal tento víkend za 1200.-kč/ na osobu ve dvoulůžkovém pokoji 5ti hvězdičkového hotelu S.E.N.

Všechny informace ohledně hotelu najdete na netu, viz níže.

Zdravím všechny motorkáře nejen nad 60, ale přeji všem, klidnou cestu, pohodu a hlavně držení se pravidla: Šťastného návratu.

Nick: Kareš

nově se zaregistrovaný člen.

Adresa:

Bohumil Šerák

ředitel hotelu S.E.N.

Senohraby

www.hotelsen.cz

reditel@hotelsen.cz

tel 602 270 389

Bohouš přidal další návrh na možnost ubytování při srazu který pořádá.

Je možnost zúčastnit se setkání i bez povinnosti bydlet v hotelu. Pro ty kteří preferují a mají rádi stanování bude připravena naše hotelová zahrada, kde si budou moci postavit stan. Samozřejmě budou čerpat veškeré služby a pohoštění, ale bez ubytování.. Cena by v tom případě byla 700.-kč/osoba, / tzn. dopolední a polední pohoštění na parkingu při příjezdu do 12.oo hod, odpolední při příjezdu po návratu z výletu ,večerní barbeque party + nápoje ve Swiss restaurantu,hudba ve stylu country, v neděli ráno snídaně/ pro všechny/ v hotelové restauraci.

Do komentáře pište předběžné přihlášky.

Servisy a mechanici našich strojů.

2011-01-09T02:01:00.000-08:00

AUTO - MOTO JIROUŠEK - Ústí nad Labem - Vaňov.
S mechanikem Vildou jsem byl velice spokojen. Servis rychle, kvalitně a ne draze.
Viragodědek

MOTO HAVRDA - Hradec Králové - K Labi 5.
Jsem u něj už hodně dlouho a mám pro něj jen slova chvály. Jen pro zajímavost: je to syn Zbyňka Havrdy, jednoho z našich nejlepších závodníků nedávné minulosti.
Kawaděd

Rydl - motocyky - Jílovice 47 , okr. Hradec Králové
Po vlastních zkušenostech s touto opravnou mohu vřele doporučit.
petasek

Pokud to nevadí rád bych předal kontakt na syna který má servis v areálu pivovaru Konrád ve Vratislavicích nad Nisou u Liberce. Jmenuje se David Šrotýř (MotoDavid). Mob: +420 773 957 339
A pak na MotoMartinice. Trase Jilemnice směr Horka u Staré Paky... na hlavní jsou poutače na Moto Martinice. Mob:+420 602 251 548 ...mohu doporučit!
Vladyka

Moto - Racing Service - Ovčáry u Kostelce nad Labem
S klidným svědomím mohu doporučit Moto Racing Service Petra Kauckého.
Jezdím k němu od začátku co mám mašinu. Přesně platí co se dohodne. Práce perfektní. Dělá i pneuservis.
Milamoto

gymor doporučuje tento servis ve Zvoli u Mohelnice

Motoservis Havlíček - Viktor Havlíček nabízí našim členům jeho servis v Poděbradech.

S firmou Mototech jsem se potkal díky šťastné náhodě při mém podzimním maléru. S jejich službami jsem byl nadmíru spokojen. Vstřícné a ochotné jednání, rychlá a kvalitní práce je samozřejmostí. Vřele doporučuji.

Areál prodejny a servisu je umístěn v Kosmonosích - Mladé Boleslavi, Průmyslová 1197, cca 500m od sjezdu z rychlostní komunikace R10 Praha – Liberec, směr Česká Lípa.

Taťka